Za chvíli se jich kolem Chladova maserati sesype asi patnáct. Vytáhnou mobily a fotí ze všech stran.
"Můžu si sáhnout? Ty bejku. Pořádně to rozhul,“ komentují to. "Čau, tati. Hoď mě domů,“ prohodí ten nejvtipnější.
Obcí Všenory projede za půl hodiny asi stovka aut. A byť to nejsou rozpadající se vraky, nemají ani dohromady cenu bílomodrého maserati: 23 milionů korun.
Pro někoho, kdo za svou trofej dosud považoval jízdu v tatře 613, je svezení v závodním maserati docela zážitek.
Nejdřív dá tedy trochu práce se nasoukat dovnitř. Sedíte těsně nad zemí a tachometr končí číslicí 360. Místo připoutání se musíte dvěma pásy rovnou přikurtovat a pak už jen koukáte. Přes hluk motoru musíte na řidiče trochu křičet.
Chlad je na své auto hodně opatrný. Když najede na dlažební kostky, škrtne podvozek o zem. "Sakra,“ rozzlobí se, zastaví a knoflíkem podvozek zvedne. Jeho maserati je nejdražším autem v Česku.
Bývalý závodník a dnes podnikatel v oblasti hazardních her za něj zaplatil je přes 23 milionů korun.
Sbalil jste někdy na auto nějakou dívku?
Možná jsem trouba, ale ne. Na starého žigulíka z roku 1983 to bylo daleko lehčí.
Maserati se holky bojí. Navíc nejsem typ, který jezdí se staženými okýnky a dunící muzikou.
Jaké auto bylo vaše první?
Škoda 1100 MBG, dvoje dveře, dva karburátory. Zdědil jsem ho po dědovi, když mi bylo šestnáct.
Od té doby jsem dával dohromady různé vraky. Koupili jsme s kamarády šrot a postavili z něj auto. Za totáče to jinak nešlo.
Maserati je kolikáté?
To snad ani nedokážu spočítat. Někde okolo dvacítky.
A není jediné, že?
Osazenstvo garáže se teď trochu proměnilo. Už nemám Ferrari 360 a místo něj tam stojí nádherný cadillac z roku 1959, kabriolet s obrovskými křídly.
Garáž mám postavenou na deset aut a mých je stabilně pět. Z toho jsou tři úplné nesmysly, jako třeba maserati nebo lamborghini. Auta jen pro radost.
Je to snobismus? Frajerství?
Ze všeho nejvíc splnění klukovského snu. Jsou sběratelé, kteří ukládají peníze do obrazů nebo do starožitností, a já se stejně chovám k autům.
Beru je jako investici, která mi dělá radost. Dneska není problém koupit BMW za několik milionů. Jenže to není investice, ale průšvih.
Proč průšvih?
Ta auta ztrácejí na ceně. Takové chyby jsem dělal taky, ale teď už bych si nic obyčejného nekoupil. Vybírám si vozy, kterých je vyrobeno málo, a pokud je nezničíte, tak jejich cena roste.
Když jsem s maserati vyjel z prodejny, bylo ve vteřině o padesát nebo sto tisíc eur dražší. Ale ano, je to frajeřina, chlapské ego i ješitnost.
Je ještě něco lepšího než maserati?
Čekám, až k nám dovezou veyrona. To je neskutečné auto. Měl jsem možnost ho dvacet kilometrů řídit, a kdybych si byl jistý, že je to dobrá investice, hodně by mě svrběly prsty. Jenže stojí ránu, milion dvě stě tisíc eur (téměř 35 milionů korun).
A stojí za to?
Nic lepšího jsem v životě neřídil. I proti maserati je to, jako když z Jawy 350 sednete na litrovou kawasaki. Strčí do kapsy všechno, co bylo dodnes vyrobeno.
| Co je zač... Maserati MC12 |
|
Aby značce Maserati nebylo líto, že její sestra v koncernu Fiat, Ferrari, má královský model Enzo, zrodilo se Maserati MC12. S valnou většinou konstrukce společné s enzem má proti ferrari jeden primát: zatímco těch byly vyrobeny čtyři stovky, štěstí zaplatit v přepočtu 22 milionů korun za maserati se dostalo jen pěti desítkám roztoužených zájemců na celém světě. Maserati MC12 je proti ferrari dokonce větší rozměry: s delším rozvorem je delší, širší i vyšší. Ale především má odnímatelnou střechu, takže se z něj ve chvíli stane kabriolet či přesněji v italské terminologii spider. Ale má se stejným motorem proti ferrari i mírně slabší technické hodnoty: například maximální výkon "jen" 630 koní (ferrari 660), rychlost přes 330 km/h (ferrari o 20 více) a akceleraci z 0 na 100 km o 0,15 s horší (3,8 s proti 3,65 s u ferrari). Maserati MC12 je dokonce o "pár korun" dražší. Na druhé straně ovšem nabízí trochu víc komfortu; má nejen klimatizaci, ale například i elektricky ovládaná okna. Enzo má - světe, div se - kličky. Firma velmi přesně eviduje majitele vozů i případnou jejich změnu. A nejen to; pro nové maserati platí stejná pravidla jako pro ferrari. Tedy když vůz prodělá větší havárii a není opravován v autorizovaném servisu, přijede po skončení opravy zástupce firmy zkontrolovat, jaký je výsledek. Pokud by totiž vůz změnil po následných zásazích výrazně svůj charakter, je mu odňato typové označení. Majitele tohoto skvostu čekají velmi netradiční starosti. Třeba kam umístit registrační značky. "Takové detaily se u Pininfariny (tvůrce karoserie -pozn. red.) neřeší," usmívá Zdeněk Holubovský ze společnosti HP-Exclusiv, která v Česku maserati prodává. A potom jsou tu ještě dva problémy: kam uložit po sejmutí plastovou střechu a jak řešit situaci, když začne pršet. Zdeněk Holubovský zná odpověď jen na tu druhou: "Musíš jet tak rychle, aby ti dovnitř nepršelo, poradil jsem majiteli." |
Najdeme teď u vás doma 23 milionů korun, které vaše auto stálo?
Vůbec ne. Najdete tam možná šedesát tisíc.
Ale na maserati jste miliony potřeboval.
Kvůli daním jsem ho kupoval na operativní leasing. Od té doby, co nějaký chytrý úředník rozhodl, že odepisovatelná položka nesmí na auto přesáhnout milion a půl, se to rozhodnutí jako každé jiné dá obejít. Nemám na sebe napsané ani jedno auto, všechna jsou na firmu.
A proč jste koupil zrovna maserati?
Líbilo se mi, hned jak jsem viděl obrázky. Z Itálie se ozvali, že by Česko mohlo jeden kus dostat, tak jsem se sebral a jel tam. Svezl jsem se dvě kola po okruhu a hned jsem věděl, že ho chci. Pak jsme sepsali objednávku.
To znamená co?
Změřili mě, abych se vešel dovnitř. Přerostlý Ital měří 170 centimetrů a já mám 194. Pedály i sedačku mi vyráběli na míru. Bylo to stejné, jako když vám dělají rovnátka: vmáčkli mě do takové hmoty a udělali můj otisk.
Poroučel jste si, co chcete uvnitř?
Nebylo co. Do závodních aut se nedává rádio, navigace, senzory na couvání, nic. Jediné, co jsem si mohl vybrat, byla barva. Když už bylo hotovo, zeptal jsem se, jestli tam je zavazadlový prostor. Aspoň malý. Řekli, že ne. Zaváhal jsem a vzal si ještě týden na rozmyšlenou. Říkal jsem si, že jsem asi cvok, když kupuju auto, kam neschováte nic než malou aktovku.
Půjčíte ho manželce?
Ne. Nebo s velkým sebezapřením. Na maserati musíte mít průpravu. Vůbec z něj nevidíte dozadu, protože nemá zadní sklo ani vnitřní zrcátko. Musíte umět couvat podle zpětných zrcátek a vycítit, že za vámi něco stojí.
Už jste podle nového silničního zákona přišel o nějaké body?
Zatím ne, protože spousta policistů je rozumných. Samozřejmě mě zastavili, ale řekli: „S tímhle se nedá jezdit pomalu, my víme.“ Takže se na auto podívali a nechali mě být.
Dá se v něm vůbec jet po dálnici 130 kilometrů v hodině?
To se pak v létě i přehřívá... No nedá. Ale 150 nebo 160 už ano. Snad se naši zákonodárci proberou a rychlost na dálnici zvednou. Omezení jsou nastavena na vozový park před třiceti lety. Dnes máme lepší auta než Rakušani, Slováci nebo Maďaři.
Kolik jste jel nejvíc?
Hodně. Na dálnici v Německu, kde jsou dvě nebo tři dlouhé rovinky, jsem vytáhl 340. A ještě to chtělo pokračovat.
Jste blázen?
Ne, je to pohodová rychlost. Neříkám, že při ní telefonuju. Soustředím se. Jsou lidi, kteří umějí hrát fotbal, jiní umějí na housle a já umím řídit rychlá auta.
Jezdíte v něm v zimě?
Jen když je sucho. Na sníh bych ho nevzal, nejsem masochista. S lamborghini jsem to jednou zkusil, dal jsem na něj zimní gumy, ale vypadalo to hrozně směšně.
Kolik byste platil, kdyby vám ho na ulici někdo objel korunou?
Kolem patnácti tisíc eur, protože by ho museli lakovat v Itálii. Ale lidi se k němu chovají slušně. Jako se rád podíváte na hezkou ženskou a nedovolíte si ji osahávat, tak stejné je to s tímhle autem. Vzbuzuje respekt a nedotknete se ho. Proč taky? Vždyť je to zázrak, že něco takového v republice je.
| Co už u nás jezdí... ... a co možná brzo bude |
|
Bugatti Veyron (asi 35 milionů korun) Rolls-Royce Phantom (9,5 milionů korun)
Maybach 62 (15 milionů korun) |
FOTOGALERIE
Bojíte se, že vám ho někdo ukradne?
Uvnitř jsou dva vyhledávací systémy zapojené nezávisle na sobě. Auto je pojištěné naplno proti krádeži i proti rozbití.
Na kolik vás ta pojistka ročně přijde?
Asi na tři sta tisíc.
Pozná se na vás ještě jinak, kromě auta, že jste bohatý? Dáváte si k večeři lahev červeného za deset tisíc?
To jdu radši na guláš a pivo do čtvrté cenové. Ale mám rád hezké hodinky, za ty jsem schopný dát i deset tisíc eur.
Čím jste vydělal první milion?
Videokazety, videa a digitální hodinky. Bylo to někdy v polovině osmdesátých let: nakupoval jsem je a prodával. Na víkend jsme jeli za hranice a zpátky přivezli auto narvané zbožím.
Nechodil jste do práce?
Ale chodil, tohle bylo navíc. Pracoval jsem v Restauracích a jídelnách Prahy 1, kde jsem těsně po revoluci končil jako provozní náměstek. Teď už vím, že tam na ekonomickém oddělení dělal i Paroubek, ale vůbec si ho nepamatuju. Musel být asi zalezlý v kanceláři nad účetními knihami.
V polovině osmdesátých let byl milion pořádný ranec, ne?
To teda byl, myslel jsem si, že mi patří svět. Ale udělal jsem tu nejrozumnější věc: postavil rodinný dům.
Víte, kolik těch milionů máte dnes?
Na firemních účtech musím mít nějaké provozní minimum... Do práce sice chodím, ale nechci zapadnout do mlýna, v němž budu mít deset sekretářek, asistentů, telefon pořád u ucha a skončím na koronárce.
Co u vás znamená chodit do práce?
Dneska už jsem hlídač peněz. Buduju nová zábavní centra a po republice jich mám dnes už 34. Ale nejsou to zaplivané putyky. Herny jsou většinou spojené s hezkým sportbarem, občerstvením a sběrnou na kurzové sázky. Pobočku mám i v Košicích.
Herny, hazard, automaty... Není to špinavý byznys?
S tím jsem se dlouho srovnával a srovnávám ještě dnes. Před revolucí jsem viděl, že jsou v hazardu peníze, a dodnes z toho nemám radost. Ale podřídil jsem tomu většinu života, tak nemůžu nadávat. A abych měl čisté svědomí, snažím se přispívat na charitu. Aby celá má firma nestála na hazardu.
Jak se dá dnes nejsnáze zbohatnout?
Nemovitosti. Jděte, kupte si pole, pět let se mu věnujte a změňte územní plán na rodinné domky. To je věc, kde se dá ještě vlastní pílí a relativně nízkými vklady vydělat.
| Toho jaguara beru. Jen si domů skočím pro peníze |
|
Do autosalonu Jaguar v Praze na Černém Mostě vešel před pár dny asi pětačtyřicetiletý muž v obleku a požádal, zda by si mohl prohlédnout model XKR za tři a půl milionu korun. Ani se nesvezl, usmlouval slevu sto tisíc a šel si domů pro peníze. Přinesl je za dvacet minut v obyčejné tašce a s novým autem odjel. Jeho jméno prodejce neprozradí, prý si přeje zachovat soukromí. Tento trochu extrémní příklad dokazuje, že Češi mají peníze a jsou ochotni je utrácet za luxusní auta. Ze statistik se dají vyčíst velice zajímavá čísla - v Česku bylo loni zaregistrováno minimálně 2000 vozů dražších než jeden milion korun. Češi za ně utratili přes dvě a půl miliardy korun. Největší úspěch má Audi se svými manažerskými limuzínami A6 a A8, prodalo se jich dohromady 650. Dalších 117 lidí si od této německé značky pořídilo mamutí model Q7, nejlevnější je za 1,5 milionu. |
|
Auta nad milion Žebříček nejprodávanějších luxusních značek za rok 2006 |
| 1. Audi - 732 vozů 2. Mercedes - 454 vozů 3. BMW - 364 vozů 4. Lexus - 80 vozů 5. Porsche - 66 vozů |
