Pokusné Toyoty Prius od firmy Google brázdí silnice už několik měsíců a mají za sebou téměř půl milionu kilometrů najetých v ostrém silničním provozu. Auta vybavená videokamerami, radarovými senzory a měřícími lasery využívají pro orientaci a navigaci podrobné mapy, které vznikají při projektech Google Maps a Street View. Více o této unikátní technologii si přečtěte ZDE.
Vozy bez řidičů nejsou jen pouhým testem nebo rozmarem pološílených profesorů. Svoji konkurenceschopnost prokázaly v hustém provozu San Francisca nebo Las Vegas a zdárně si vedly i ve tmě.
Počítač nehodu nezpůsobil
Ne každému jsou ale vozy bez řidičů po chuti. Když se objevily informace o nehodě Toyoty Prius patřící právě Googlu, byl to pro mnohé skeptiky důvod k radosti. Kolem nehody se navíc vynořily protichůdné informace.
Podle jednoho z očitých svědků totiž nehodu způsobila právě toyota a selhání vozidla odneslo hned pět aut, z nichž tři patřila Googlu. Firma okamžitě zareagovala a v oficiálním vyjádření sice nehodu potvrdila, ale podle ní šlo jen o menší kolizi dvou automobilů.
A navíc tvrdí, že bezpilotní prius byl ve chvíli nehody ovládán skutečným řidičem a ne počítačovým softwarem. Pokud má Google pravdu, zůstává její systém po více než půl milionu kilometrů stále bez nehody.
I přes tento incident si ale americký gigant připsal už dříve obrovský triumf. Sebevědomému Googlu, který je na výsledky testů patřičně hrdý, se totiž podařilo přesvědčit zákonodárce ve státě Nevada, aby oficiálně povolili provoz vozidel bez řidičů na silnicích.
Po měsících intenzivního lobbingu tak mají vzniknout nová pravidla a opatření, která budou provoz těchto aut regulovat. Prakticky to znamená, že Američané musí s bezpilotními automobily na silnicích počítat už v hodně blízké budoucnosti.
Rychlejší než člověk
Americké firmě ale roste významný konkurent v Číně. Bezpilotní sedan s názvem Hongqi HQ3 je stejně jako jeho americký kolega vybavený softwarem a kamerami, ale na rozdíl od něj nepoužívá při jízdě údaje z GPS.
A už má za sebou také první testovací jízdu v silničním provozu. Trasu mezi dvěma provinciemi dlouhou 248 km zvládl za 3 hodiny a dvacet minut při průměrné rychlosti 87 km/h. Jeho největší síla pak spočívá v reakční době. Zatímco člověk potřebuje ke správnému rozhodnutí 500 milisekund, čínskému sedanu k tomu stačí sotva desetina (40 milisekund).
Vůz je majetkem čínské vojenské univerzity (National University of Defense Technology) a své okolí sleduje s pomocí dvou kamer a laseru. S pomocí senzorů dokáže reagovat na rychlostní limity, sledovat okolní provoz a s jistotou zastaví i před nečekanou překážkou.
I když oba vozy využívají na první pohled stejnou technologii a v testech vykazují podobné výsledky, předpokládá se, že technické a finanční zázemí Googlu bude posouvat Američany o krok napřed. Úspěch ale už teď slaví obě země.
