Itálie je zemí automobilům zaslíbenou. Legendy typu Fiat 500, Lancia Delta, Alfa Romeo, Ferrari, Lamborghini... nepřestanou asi nikdy vzrušovat všechny, kteří alespoň někdy přičichli k benzínu.
Lhostejno jedná-li se o auto pro "spodních" 50 milionů, nebo luxus pro několik málo vyvolených, vždy se jedná o individualitu - sochu na kolech, která potvrzuje fakt, že Italové auta prostě a jednoduše umí.
Při myšlence na jízdu po italských autostrádách, silnicích, silničkách a ulicích však popadne našeho řidiče třas a po dlouhé úvaze si raději koupí letenku, nebo lístek na autobus.
Nutno poznamenat, že po úvodním šoku a dojmu neuvěřitelného chaosu je chování Italů za volantem mnohem zodpovědnější a čitelnější, než leckterého řidiče s naším pasem.
Zdůrazněme, že italský řidič se za posledních několik málo měsíců velmi změnil k lepšímu. Za obratem v chování stojí bezpochyby zavedení bodového systému, který možná zanedlouho poznají na vlastní kůži i naši řidiči. Strach o "papíry" dokázal ochladit i horké italské hlavy a přispěl k razantnímu zvýšení bezpečnosti na silnicích.
***
Zkušenosti sesumírované v článku jsou z výpravy podniknuté Škodou Octavia combi 1,9 TDI 66kW na trase Praha - Benátky - Florencie a zpět.
***
Vlevo hleď, vpravo hleď a pak jeď
Základním předpokladem bezpečné jízdy "all´italiana" je obezřetnost. Naši "piloti" se sebevražednými sklony se kolikrát neobtěžují ani podívat do zpětného zrcátka, natož sledovat, co se děje vlevo, vpravo.
Ital, chce-li přežít, musí být neustále ve střehu. Když se kolem vašeho auta valí lavina motorin (malých motorek povětšinou do 50 ccm), kol a chodců, kteří viděli zebru naposledy v televizi nebo v ZOO, rozmyslíte si pořádně každou akci za volantem.
Doporučení
Před jízdou si řádně zkontrolujte řidičský průkaz. Nemáte-li poslední verzi, která platí po celé Evropě (mimo Turecka, Albánie a Řecka), mohou po vás Italové chtít také mezinárodní řidičský průkaz, nebo alespoň notářsky ověřený překlad národního ŘP. Výměnu starého za nový udělají na příslušném úřadu bez poplatku (pokud vrátíte ten starý) a na počkání. Stačí jen nové fotografie, občanský průkaz a vyplněný formulář. (Ke stažení ZDE.)
Upozornění
Na italských silnicích můžete nezřídka zahlédnout auto, které má za zadním sklem nalepen papír (přibližně formátu A4) a na něm velké P. Přibrzděte a buďte ohleduplní, je to autoškola. Italové totiž mohou "dělat autoškolu", samozřejmě pod dohledem školitele i v soukromém autě. O kvalitě výchovy řidičů v Itálii toho moc nevíme. Máme ale tušení, že jim instruktoři zatajují funkci levé páčky pod volantem. Dávat dopředu vědět směrovkou, že budu měnit směr jízdy, se v Itálii (možná pouze letos) nenosí.
Dodržování rychlostních limitů si v Itálii osvojili rychle. Věc, ze které si naopak tamní ridiči příliš vrásek na čele nedělají, je plná čára. Plná čára není zeď a dvojitá "tuplem ne".
Přestože jsou italská ramena zákona jinak velmi tolerantním k autům s cizími poznávacími značkami, našinec by trpělivost policistů pokoušet neměl.
 |
|
Itálie - základní informace |
Info
Nejaktuálnější informace o cenách pohonných hmot najdete na internetu. Je ale dobré mít na paměti, že minimálně při cestě přes Rakousko se vyplatí natankovat právě zde (ušetříte něco málo, ale ušetříte). Za padesátilitrovou nádrž nafty zaplatíte v Itálii přibližně o 400 korun více než v ČR.
Rychlostní limity jsou stejně jako v našich končinách. Hladina alkoholu v krvi, kterou italské zákony u řidičů tolerují, je 0,5 promile.
Vysvětlení
Téměř každé druhé auto v Itálii má na zádi ve výšce asi 120 - 150 cm (přibližně v místech horní hrany prolisu na poznávací značku) libovolné množství svislých promáčklin. Vysvětlení tohoto "přírodního úkazu" je jednoduché. Itálie doslova přetéká malými městskými skůtry a koly, které mají přesně v této výšce řidítka, občas to za některým autem nedobrzdí a... a Italové už se ani příliš neobtěžují k podobným triviálnostem volat policii.
Dálnice
Italská síť dálnic je velmi rozsáhlá. Vždyť má také Itálie v jejich stavbě nejdelší tradici (první dálnice na světě - úsek Milano - Laghi).
Protože už za 11 kilometrové překročení rychlosti strhávají policisté dva body (z maximálních 20) + vám naúčtují pokutu minimálně 138 euro, je standardní a opravdu dodržovanou rychlostí na autostrádách stotřicítka/stočtyřicítka. Praxi získanou na českých dálnicích, že jedete-li po dálnici pod 140 patříte k těm nejpomalejším, raději nechte doma. Jenom občas se okolo vás prožene "letec" s ambicemi protlačit se na místo Michaela Schumachera u Ferrari. Pro italského řidiče totiž není ani vlastnictví "nadupaného fára" důvodem k tomu, aby atakoval nadzvukové rychlosti.
 |
Doplňme ještě, že na italských dálnicích je vybíráno mýtné, které rozhodně není nejlevnější. Ovšem při pohledu na kvalitu italské dálnice alespoň řidič tuší, za co platí. Pro spořivějšího řidiče ale není problém najít solidní silnici, kopírující trasu dálnice a šetřit eura na vstup do italských památek.
Značení po italsku
Řidičovi zvyklému na orientační bojové hry na našich komunikacích by italské značení nemělo dělat větší problémy. Občas ale trochu překvapí když vás na křižovatce posílají ukazatele do všech známých světových stran. V tomto případě je základní poučkou: držet se směru nejvýše umístěného ukazatele.
O něco delší praxi vyžaduje zvyknout si na jejich umístění. Je téměř pravidlem, že ukazatele bývají až za křižovatkou.
Italská správa komunikací pravděpodobně nemá v lásce značku označující hlavní silnici. Kupříkladu v okolí Benátek je jich vidět opravdu pomálu a povětšinou umístěných až za odbočkou či křižovatkou - to že jste na hlavní, zjistíte až když ji projedete. O bezpečnost v tomto případě pečuje množství STOPek ve vedlejších ulicích.
Město - mamma mia!
Z místa spolujezdce působí situace v ulicích měst jako neuvěřitelný chaos. Jak už ale bylo řečeno, po chvilce zvykání jsou Italové za volantem velmi čitelní a především, chovají se opravdu gentlemantsky - oproti zvířecím instinktům našich řidičů hotový balzám.
Kruhové objezdy jsou hitem dopravního inženýrství posledních let a Italové je neváhají postavit ani ve středu města. Nejpříjemnějším zjištěním je, že i když se omylem dostanete do čtvrtého vnitřního pruhu "kruháku" (opravdu, i takové v Itálii najdete), víte že se z něj opravdu dostanete na tom výjezdu, na kterém chcete i bez několikerého objíždění. Prostě na něj z jedné ulice vjedete a na výjezdu rovnou vyjedete - plynule, "s očima jak ostříž", ale ihned.
Přestože aut po městech jezdí přibližně tolik jako při ranní Praze, pojem stojící zácpa příliš neznají. Vše se sice odehrává za mnohem menších rychlostí - auto jedoucí pětašedesátkou po městě už je opravdu to z nejrychlejších, dopravní proud se ale stále plynule pohybuje.
Oblíbeným kouskem italských řidičů je "maximální vytěžování jízdní dráhy". Při čekání na zelenou se do jednoho standardního pruhu (max. 3,5 metru) vedle sebe naskládají dvě auta a 1 - 2 motorina. Řekněme si ale také, že této úspornosti odpovídá formát městských aut Italů. S naší octavií jsme v městském provozu patřili k opravdovým obrům.
Á propos křižovatka. Upozorněme, že červenou se především motocyklisté a cyklisté příliš nezabývají - mají-li volno prostě jedou. Dobrý postřeh se vyplatí mít i v tomto případě. Klasická sekvence zelená-oranžová-červená je snad každému držiteli řidičského oprávnění jasná. Horší to už je zpět, Italové se nechtějí zdržovat a proto občas vynechávají oranžovou. Domorodci jsou na akci připraveni s zařazenou jedničkou. Cizinec si tento zvyk osvojí poté, co jej párkrát domácí z křižovatky doslova vyženou troubením - to je pravděpodobně v italské autoškole Lezione numero UNO.
Takže BUON VIAGGIO a štastnou cestu!
