Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Autem na dovolenou: jaká je cesta na Slovensko

Stále více Čechů znovuobjevuje Slovensko, po Chorvatsku je to druhý nejoblíbenější cíl zahraničních dovolených. Projeli jsme nejfrekventovanější trasy, abychom zjistili, jak se po nich jede, kde se dá výhodně natankovat, občerstvit se i přespat.

Ilustrační foto | foto: Martin JanoškaiDNES.cz

Cesta k nejbližším sousedům není nijak náročná, ale přesto přinesla několik zajímavých zážitků. Ať už úplně jiné časové údaje, než tvrdil internetový plánovač, překvapivě vyšší ceny benzinu na Slovensku nebo nečekaně velký počet policejních kontrol a radarů.

Čeští řidiči si už zvykli na téměř "policieprosté" silnice, Slováci však hlídkují i v noci.

Z Prahy v pátek odpoledne
Z hlavního města vyrážím v první den prázdnin. Chci se co nejvíc přiblížit realitě, takže čekám do brzkého odpoledne - až budou rozdána vysvědčení, snědeny obědy a rodiny vyrazí na dalekou cestu.

Chvíli uvažuji, jestli natankovat plnou nádrž, ale pak vyrážím s ručičkou na rysce 1/2 - doufám, že na Moravě natankuji levnější než předraženou pražskou naftu.

Startuji v 14:45, o 11 minut později dojíždím kolonu na Spořilově - magistrála i nájezd na ni se jako obvykle mění v kolonu pomalu pojíždějících plechovek. Dvacet minut mě, zvyklého na pražský provoz, nemůže rozházet; patnáct minut po třetí míjím ceduli se začátkem D1. Kolona se rozjíždí; nebýt zuřivců, kteří chtějí vyrazit co nejvyšší rychlostí, byl by rozjezd i plynulý.

Za pár minut už nastavuji tempomat. Při předpisové stotřicítce mě v rychlém pruhu předjíždějí desítky aut, zvláště v omezeních rychlostí; největší česká dálnice není nic pro slabé nervy.

Cedule nemají vždy pravdu
Však na ně dojde, utěšuju se, když na 64. km míjím zasunutou policejní octavii, která na dlouhé rovině před odbočkou na Ledeč nad Sázavou celkem tradičně měří rychlost. Kilometry plynou bez vzruchu, jen na 89. kilometru si všímám světelné cedule varující před stavebními pracemi na 137. kilometru dálnice; prý se tam tvoří kolony.

Přestože dálnice je plná zvláště Slováků, kteří se na týden zkrácený českými svátky vydali domů, po koloně nikde ani stopy. Stejnou zkušenost udělám i po cestě zpět, takže se nemůžu zbavit pocitu, že tyhle cedule často spíše vyděsí a zmatou, nejsou-li zásobovány aktuálními informacemi.

V 16:22 hlásí Zelená vlna Radiožurnálu, že na 202. km dálnice hoří auto a vytvořila se dvoukilometrová kolona; to potvrzuje i další infotabule - ta ale tvrdí, že dálnice je uzavřena na 194. kilometru a máme ji opustit na nějakém exitu... 75? nebo 76? Snad tam budou policajti, říkám si, protože jsem si v té rychlosti čísel pořádně nevšiml.

Autem na Slovensko

Na 186. kilometru už proklínám svou nepozornost v několikakilometrové koloně před Brnem; samozřejmě nikdo dopravu z dálnice neodkláněl. O dvacet minut později jsem teprve na úrovni pumpy Agip v Lískovci, která je už teď přeplněná těmi, kdo nemají nervy posunovat se v zácpě. Ta se rozjíždí až v 17:37, na krajnici vidím ohořelý Opel Astra a na trávníku octavii - tihle dva chudáci se ťukli a výsledkem je skoro čtyřicetiminutová sekyra v časovém plánu.

Oblíbené pasti na řidiče
Mezi kolonami Poláků, vracejících se z Jadranu, svištím na Olomouc (18:13 ji míjím); před Velkým Újezdem v omezení na 100 km (281. km) se tvoří krátká kolona.

Netrpělivý šofér kamionu se snaží mé kombíkové mondeo o metr zkrátit, takže ho radši pouštím před sebe, a za omezením si užívám posledních kilometrů čtyřproudové dálniční komunikace. Ta končí u Lipníka nad Bečvou, kde je další oblíbené měřicí místo policie, protože rychlost je zde snížená na 100, pak 80 kilometrů v hodině.

O pár minut později projíždím obcí Slavíč, kde je další policisty milovaný úsek, a o kousek dál dojíždím kolonu. Z podivných důvodů tady hlavní tah roztíná kruhový objezd do nevelké obce Drahotuše a několikaminutová zácpa udivuje většinu řidičů.

To už se blíží první velká křižovatka mé cesty - na kruhovém objezdu v Hranicích odbočuji doprava. Přehlédnout se to nedá, odbočka je značena jasně na Žilinu a Valašské Meziříčí. O pár kilometrů dál mám štěstí: pod viaduktem na konci Teplic nad Bečvou se zasekl kamion, naštěstí v protisměru, ale za chvíli se začnou tvořit kolony v obou směrech.

Autem na Slovensko

Míjím vyhledávaný motorest Vápenka, ale zastavovat se mi ještě nechce. Kvalitní silnici z pohledu řidiče "komplikují" obce s omezením na 50, v Hustopečích pak 70 km/hod. Tam také míjím čerpací stanici s nejlevnějším benzinem i naftou na cestě: AB Oil prodává natural za 29,90 a naftu za 27,90 koruny (o korunu levněji než na začátku D1).

Dalších deset minut ztrácím v koloně za kombajny, které naštěstí před Valašským Meziříčím odbočují, ve městě pak díky výbornému značení neváhám ani na jednom z kruhových objezdů a pět minut po sedmé zastavuji ve vyhlášeném motorestu Pelikán, asi pět kilometrů směrem na Rožnov pod Radhoštěm.

Autem na Slovensko

Aut s pražskými značkami tady stojí dost, hotová jídla mají bohužel pouze do 18 hodin. Místo dražších minutek (vše přes 100 Kč) volím česnekovou polévku za 30 a opékanou klobásu za 44 korun, s sebou pak půlku pravého valašského frgálu (povidlového koláče).

Hranice: naprostá formalita
Za 36 minut vyrážím směrem na Rožnov, kde je mnoho dalších možností k občerstvení: známé motoresty Eroplán a Horal, kousek dál Koliba, v Prostřední Bečvě vyhlášená Zavadilka. Na poslední pumpě na české straně je možné koupit slovenské dálniční známky za české koruny.

Nyní je třeba se vyšplhat kvalitní silnicí ke státní hranici, kde kdysi býval i přechod - teď je tu jen motorest RG4 se směnárnou. K přechodu se musím spustit dobré čtyři kilometry, cesta je už ale o poznání horší. Před hraniční závorou je minikolona asi dvaceti aut, vesměs českých turistů.

Odbavení je tak plynulé, že plynulejší být ani nemůže: občanku ukazuji z okénka pomalu jedoucího auta; český policista ani mým směrem nepohlédne, slovenský alespoň na dvoumetrovou dálku pokývne.

Slovensko: pozor na rychlost
Je 20:20, obec Makov turisty vítá otevřenými krčmami, třeba hned zkraje Penzionem Makov. Na konci vesnice, jíž můžu projet povolenou šedesátkou, ale raději - abych si moc nezvykal - zůstávám u české padesátky, odbočuji doprava, opět naveden ukazatelem Žilina.

Čeká mne série prudkých zatáček do vrchu i z něj, na mnoha místech je rychlost omezená na 40; v tragicky proslulé zatáčce, kde před deseti lety vyletěl z cesty český autobus a zahynulo zde třicet lidí, je dokonce stacionární radar.

V mém směru je provoz mírný, v opačném směru však jezdí poměrně hodně kamionů. Dlouhá táhlá rovina z kopce láká k pořádnému rozjetí, ovšem pozor: tabule s koncem obce Kolárovice je až na jejím konci, takže tady pořád platí šedesátka!

Vjíždím do města Bytča po mostě přes Hričovský kanál (umělé rameno Váhu) a nevšímám si první značené odbočky na Žilinu - je to silnice druhé třídy číslo 507 přes Kotešovou a Svederník; já chci jet po hlavní. Na první benzince, Slovnaftu, kupuji za 150 slovenských korun týdenní dálniční známku, protože chci vyzkoušet právě budovaný úsek dálnice, který tady vede souběžně s řekou.

Najíždím tedy na úsek D1 zvaný Hričovské Podhradie, ale za chviličku už jedu pouze v jednom pruhu osmdesátkou; po deseti minutách jízdy rychlostní komunikace končí úplně - najíždím na starou hlavní cestu číslo 61. Jedinou výhodou je, že jsem se vyhnul průjezdu dvěma obcemi, teď se však musím ploužit čtyřicítkou po tankodromu - všude kolem se staví další úsek dálnice do Žiliny.

Autem na SlovenskoAutem na SlovenskoAutem na Slovensko



 


Vzhledem k tomu, že většina úseků vede na viaduktech, bude stavba určitě pěkně drahá; až bude hotova, měla by být počátkem plánované dálnice D3 do Čadce a dál na polské hranice. Staví se zde také tunel, který by měl tranzitní dopravu směrem do Tater úplně odvést ze Žiliny, respektive ještě před ní odklonit směrem na Martin.

Nejlevnější benzin je v Tescu
Vjíždím do Žiliny, kde je vlastně jediné "kritické" místo na trase, protože pokud pořádně nesledujete ukazatele směrem na Martin a Poprad, můžete snadno zabloudit. Poblíž hlavní křižovatky narážím na hypermarket Tesco, kde mají otevřeno do půlnoci, a zdejší benzinová pumpa nabízí nejlevnější benzin i naftu na této "severní" trase.

Pokračuji dále a hned za Žilinou začíná provoz výrazně houstnout, přestože je už po deváté večer. Přibývá českých turistů, ale i Poláků, kteří si jemně řečeno velmi dynamickým stylem jízdy v ničem nezadají s opravdu ďábelskými Slováky, pro něž rychlostní omezení neexistují.

Cesta navíc není příliš kvalitní, všude velmi nepříjemné vyjeté koleje, omezení na 70 km, za známou zříceninou hradu Strečna je dokonce doporučená čtyřicítka kvůli padajícím kamenům. Nikdo ji nedodržuje, ani přikázanou šedesátku, mnoho řidičů tady předjíždí i přes plnou čáru - ne nadarmo jsou zde pravidelně varovné cedule "místo častých nehod".

Malá odpočívadla na cestě plné zatáček, kopírujících řeku Váh, jsou plné svačících turistů; ráno se zde také prodávají melouny, ale i houby - ještě není podzim, a tady už jich mají plné košíky.

Zatáčky končí, vjíždím do Vrútek (zde se dá natankovat LPG) a objevuji hlídkující policisty, kteří zřejmě měří rychlost na dlouhé rovince před začátkem města Martin, spojeného s Vrútkami. Městu se však vyhýbám, protože cesta vede dál přes obce Sučany (další levný benzin), Turany, Šútovo - obce tady přecházejí jedna do druhé, nedá se jet rychleji než povolenou šedesátkou.

Jedu v jedné velké koloně a ve 21:46 do Popradu stále zbývá 109 kilometrů. Před Kraľovany odbočuji prudce doprava, málem jsem se ovšem nechal zmást několika českými řidiči, kteří suverénně odbočují doleva - nejedou do Tater, ale směrem na Dolný Kubín.

Stále přes obce pokračuji do Ružomberoku, průjezd městem je opravdu jednoduchý - pořád rovně, všechny křižovatky už problikávají na oranžovou. Deset minut po desáté vidím na konci města u papíren, jak se vybaluje další policejní hlídka, dokonce s několika auty. Jak se přesvědčím později, budou zde celou noc.

Osm a půl hodiny s kolonami a zastávkami
O pět minut později najíždím v Ivachnové na dálnici D1, respektive jeden z jejích dokončených úseků, který měří asi 40 kilometrů. Prvních pět kilometrů je mizerných, povrch cesty je evidentně starý a autem natřásá, pak se však mění v krásně hladký novoučký asfalt.

Míjím nonstop restauraci Dehtáre, ovšem bez benzinové pumpy, ta je až na 470. kilometru (OMV), jediná na celé dálnici. Ta znenadání končí sjezdem, na němž je třeba zahnout doleva, autostrádu podjet, a jsem v podstatě v cíli. Tatranská Štrba je prvním vyhlášeným letoviskem, blízkost velehor se projevuje i pouhými devíti stupni Celsia venkovní teploty.

Do Popradu zbývá projet městem Svit, což je vlastně jedna velká továrna podél silnice, rychlost je všude omezená na 40. Čerpačka Slovnaft má teď, ve 22:55, už zavřeno. Za pět minut vjíždím do Popradu, kde potkávám další dvě policejní hlídky - právě zastavují auto jedoucí přede mnou.

Zjevně kontrolují dodržování "čtyřicítky", přes retardéry je dokonce 20. Je přesně 23:00, jsem v cíli. I se zastávkami trvala cesta osm a čvrt hodiny, čistého času 6 hodin 40 minut, na denním počitadle tachometru svítí číslice 570 kilometrů.

Kde najít nocleh?
Na rozdíl od opravdových turistů však nemám zajištěno žádné ubytování, a tak obracím auto zpátky, abych zkusil štěstí v motorestech podél trasy, kterou jsem projel. Zastavuji hned v Tatranské Štrbě, kde láká nonstop motel Sosna.

Na parkovišti před ním je docela rušno, je tady autobus plný turistů, ale dveře motelu jsou zamčené. Nedaří se mi na někoho dozvonit nebo dobouchat, tak následuji šipku do restaurace, která je evidentně otevřená.

Lokál je ovšem plný kouře a ošuntělých osob různých národností, takže raději prchám - necítím se tam bezpečně. Vracím se tedy k dálnici, kde na 462. kilometru objevuji omezení provozu do jednoho pruhu a rychlosti na 80 - zúžení je dlouhé několik kilometrů. Teď tady pochopitelně není žádný provoz, ale přes den se určitě budou tvořit kolony.

Autem na Slovensko

Těsně za Ružomerokem se nechávám vést cedulí a svítícím nápisem Motel Ranč. Přestože je těsně po půlnoci, mají otevřeno, a bez problémů se mohu ubytovat. 500 slovenských korun (430 Kč) za jednolůžkový pokoj (800 Sk za dvoulůžkový) je cena podobná jako v Čechách, což mně udivuje vzhledem k turistické atraktivitě okolí. Volných pokojů mají přesto dost.

Pozor na zhasnutá světla!
Ráno vyrážím po vydatné snídani (pečená šunka s vejci, pečivo, čaj a dvojité espresso za 158 Sk, tedy 135 Kč) na zpáteční cestu. Je 10:24 a v protisměru potkávám spousty aut s českými espézetkami - to jedou ti, co mají nástup do ubytovacích zařízení až v sobotu.

Začíná mi vadit, že na Slovensku není v létě povinné denní svícení, takže mezi českými "svítiči“ jede spousta místních a Poláků, kteří jsou prakticky neviditelní, zvlášť ve stinných úsecích. Proto je nutné být pořád ve střehu.

Až do Žiliny je cesta stejná, bezproblémová, čas začínám znovu měřit až za ní, na bývalé hlavní cestě, nyní spíše přivaděči k nové dálnici, o níž už byla řeč. Je 12:06, a po pár minutách jízdy v jednom pruhu se dálnice dva kilometry před Bytčou (kde jsem včera najížděl) rozšiřuje.

Nový kus dálnice pomůže
Tabule ukazují 54 kilometrů do Trenčína, ale po pár kilometrech jízdy přichází zklamání - autostráda končí sjezdem na Povážskou Bystricu. Cesta k městu je opět kvůli vyjetým kolejím doslova ohavná, pak přichází průjezd městem se semafory.

Je tady ovšem i Tesco (8-24 hodin) s nonstop čerpačkou, a nejnižšími cenami na celé trase - nafta i benzin stojí 35,60 Sk (30,50 Kč). Projíždím panelákovým městem a pokračuji rovně po E50 směrem Trenčín. Sotva vyjedu z města, čeká mne překvapení - naposledy jsem tudy jel před čtyřmi lety, a to tady ještě nestál obří dálniční viadukt Sverepec.

Jak zjišťuji, byl otevřen na začátku minulého roku, a podstatně ulevil přetíženým obcím Visolaje a Beluša. Nový úsek se plynule napojuje na starý u Ladců, takže až do Trenčína se už opravdu frčí po dálnici. Město míjím ve 12:54, neodbočuji do něj, ale pokračuji dva kilometry směrem na Bratislavu, kde konečně vidím ukazatel s nápisem Brno 137 kilometrů.

Radar hned za přechodem
Mezinárodní silnice první třídy E50 je prvních pár kilometrů obyčejnou třaslavou panelovkou, po níž vjíždím do obce Drietoma - v celé vesnici platí čtyřicítka, a opět zde potkávám policejní hlídku. Později zjišťuji, že zdejší provoz bude od 9. července až do 30. září výrazně komplikován opravou mostu - provoz bude veden vždy v jednom pruhu a řízen semafory, což bude určitě znamenat velká zdržení.

Za obcí je omezení rychlost na 60, a dokonce tady mají i stacionární radar - pozor musejí dávat hlavně turisté v opačném směru, kteří před dvěma kilometry přejeli hranici. Na ní je opět vše bez problémů, občanku tentokrát policista osobně prohlédne, ale už ve 13:15 jsem ve Starém Hrozenkově.

Na Slovácku policie také nezahálí
Hned na úvod tady mají 50, za obcí následuje krásná cesta plná serpentin a lesních úseků. Pod vrcholem Lopeníku je vyhlášený motorest Rasová, kde výborně vaří - také je zde neustále plno, zastavují tu i autobusy. Následuje sjezd z hor do slovácké nížiny, cedule varují před častými nehodami.

Pohodovou cestu otravují jen kamiony, které je kvůli nepřehledným zatáčkám těžké předjet. Příležitost se naskýtá až na rovince nad Bystřicí pod Lopeníkem, v obci samotné je padesátka pod častou policejní kontrolou. Cesta pokračuje dál v podobném stylu, kamiony mají rychlost omezenou na 40 kilometrů, osobní auta na 80.

Další vesnicí se stálým měřením rychlostí je Bánov, smutně proslulý nehodami kamionů, a pak už sjíždím k Uherskému Brodu. Ten ještě pořád halí bílý dým z obrovského požáru pneumatik, naštěstí se městem projíždí jen po okraji, přes jedinou světelnou křižovatku směrem na Uherské Hradiště.

To je už dva roky možné objet po novém obchvatu v podobě dvoukilometrového viaduktu, takže ani zde zdržení nehrozí. Silnice pak stoupá k hradu Buchlovu, ovšem na dlouhé rovině potkávám hned dvě policejní hlídky - jedni měří rychlost zasunutí do čerpačky EuroOil, druzí o kilometr dále.

Evidentně mají zacíleno na rychlíky, kteří to tady z kopce v opačném směru "kalí“ stodvacítkou... Přes pohoří Chřiby vede krásná nová cesta, svádějící k rychlé jízdě, ovšem v několika zatáčkách se dost nepříjemně utahuje.

Příjemným zážitkem není ani následující průjezd Bučovicemi - cesta je opět rozježděná do kolejí, rychlost je na několika místech omezená dokonce na 30. Před Slavkovem u Brna potkávám benzinku Unicorn s nejlevnějším naturalem na celé trase - 29,70. Zde se tedy vyplatí natankovat při cestě na Slovensko.

Obě trasy vyjdou nastejno
Ve 14:30 najíždím za Holubicí na dálnici D1 směrem do Prahy. Zaznamenávám rychlostní omezení v Brně na 191. km, kde je sice rychlost omezená na 80, ale provoz vede stále ve dvou pruzích, takže větší problémy zde snad nehrozí. O čtyři kilometry dále je to podobné, staví se tu protihluková stěna Troubsko.

Do Prahy dorážím v 16:44 - ze Žiliny to tedy trvalo 4 hodiny a 30 minut. Když připočtu bez deseti minut dvě hodiny na trase Poprad - Žilina, vychází zhruba šest hodin a deset minut - tedy o půl hodiny rychleji než přes Makov, a o deset kilometrů blíže.

Obě trasy tudíž vycházejí téměř nastejno, záleží tedy jen na náladě každého řidiče. Podle zkušeností dálkových šoférů však bývá trasa přes Makov častokrát rychlejší, protože nájezdy a sjezdy na rozestavěné slovenské dálnice se mnohdy v odpolední špičce ucpávají.

Jak se jede na Slovensko

Slovensko

Praha–Trenčín–Poprad km hod

Praha (D1)

0 0:00

Brno (D1)

200 1:50

St. Hrozenkov

312 3:10

Považská Bystrica

377 4:00

Žilina (E50)

404 4:20

Poprad (E50)

559 6:10

celková délka

559 km

celkové náklady*

1250 Kč

Praha–Olomouc–Poprad km hod

Praha

0 0:00

Brno (D1)

200 1:50

Hranice na Mor.

320 3:00

Makov

384 4:01

Žilina

422 4:54

Ružomberok

488 6:15

Poprad

570 6:40

celková délka

570 km

celkové náklady*

1280 Kč

Ostrava–Poprad km hod

Ostrava

0 0:00

Havířov

17 0:18

Český Těšín

35 0:35

Třinec-Lyžbice

50 0:50

Mosty u Jablunkova

66 1:10

Čadca

83 1:36

Žilina

108 2:00

Poprad

250 3:50

celková délka

560 Kč

celkové náklady*

560 Kč

Poznámka: * při průměrné spotřebě 7,5 litru na 100 km a ceně paliva 30 Kč za litr.
Všechny časy jsou uváděny jako čisté, po odpočtu přestávek a zdržení (např. v kolonách).

Nejlevnější pohonné hmoty

Natural95

Velké Meziříčí, Jet

30,90

Hustopeče n. B. AB Oil

29,90

Val. Meziříčí, Benzina

30,40

Horní Bečva, Gold

30,90

Žilina, Tesco (nonstop)

31,00*

Pov. Bystrica, Tesco

30,50*

Slavkov u Brna, Unicorn

29,70
Nafta

Velké Meziříčí, JET

28,70

Hranice-Slavíč, areál JZD

26,90

Hustopeče n. B., AB Oil

27,90

Valašské Meziříčí, Shell

28,80

Rožnov p. Radh., OMV

28,80

Žilina, Tesco

31,00*

Považská Bystrica, Tesco

30,50*

LPG

Hranice, Shell

14,20

Rožnov pod Radhoštěm
naproti skanzenu

12,90

Vrútky, Esso

16,70*

Poznámka: *ceny jsou přepočítané na české koruny


Co platí na Slovensku
dálniční známky: kromě ročních za 1100 Sk (880 Kč) existují měsíční za 300 Sk a týdenní za polovic. Bez známky se při cestě do Vysokých Tater neobejdete, 40km úsek dálnice se v podstatě nedá nijak objet. Bude se vám ale hodit i při návratu směrem přes Trenčín.
omezení rychlosti: na dálnicích (130 km/h) a silnicích mimo obec (90 km/h) je to stejné jako v Česku; v obcích se jezdí "postaru" šedesátkou.
svícení: pozor, na Slovensku se ve dne v létě svítit nemusí, ale mnozí Slováci a většina turistů rozsvíceno má. Neosvětlené auto pak lze snadno přehlédnout
řidiči: Slováci jsou obecně temperamentnější šoféři než Češi, a s dodržováním pravidel si moc hlavu nelámou. Předjíždějí při každé příležitosti, takže na mnohých silnicích to vypadá jakoby měly čtyři pruhy - ti pomalejší uhýbají na krajnici.
policie: podle našich zkušeností i informací slovenských kolegů je dopravní policie o dost aktivnější než jsme zyvklí z Česka, zvláště v letní sezoně. Na mnoha omezeních rychlostí se měří, na nebezpečných vyrůstají nové stacionární radary. Velmi užitečné je poslouchat za jízdy Slovenský rozhlas 1, Rádio Slovensko, protože zde v pravidelném dopravním zpravodajství informují kromě objížděk a nehod i o radarech. Takže se můžete třeba dozvědět, že "černý passat operuje na dálnici u Liptovského Mikuláše, zelená octavia pendluje mezi Trnavou a Piešťany". Policie často používá k měření vozy značky Audi.
tankování: pohonné hmoty jsou na Slovensku dražší - současný průměr u Naturalu95 je 38,50 Sk (33 Kč; v ČR 30,50), u nafty 37,20 (32 Kč; v ČR 28,30). Výrazně dražší je také plyn LPG: na Slovensku stojí průměrně 20 Sk (17,20 Kč), zatímco v Česku 14 korun. 
tísňové volání: na policii, záchranku i hasiče se dovoláte na jednotném (a mezinárodním) čísle 112. Na dálnicích jsou i oranžové telefony, které vás spojí přímo s policií.
povinná výbava: stejná jako v Česku (lékárnička, trojúhelník, hever, sada pojistek a žárovek, rezervní kolo, klíč na kola), navíc však musíte mít reflexní vestu a používat ji, když opustíte auto kvůli poruše nebo defektu, a také tažné lano. Minimální hloubka vzorku pneumatiky je stejně jako v ČR 1,6 milimetru.

Plánovač nemusí mít pravdu
Zadá-li řidič jako výchozí místo Prahu a cíl podtatranský Poprad, spočítá mu nejpopulárnější český plánovač Routeplanner jako nejvýhodnější trasu přes Olomouc, Rožnov pod Radhoštěm, Bytču a Žilinu: 556 kilometrů podle něj řidič ujede za 8 hodin a sedm minut; o 12 minut déle má pak trvat o jedenáct kilometrů kratší trasa přes Trenčín.

Francouzský Michelin právě trenčínskou cestu vybírá hned jako nejvýhodnější - 557 km urazí dle něj řidič za podstatně realističtějších 6 hodin 50 minut. Francouzi už totiž narozdíl od škodováků zjistili, že leckde fungují nové dálniční úseky, které putování výrazně urychlují. A jaká je skutečnost?

"Severní trasu“ jsme zvládli za 6:50 hodiny, „jižní“, přes Trenčín, za 6:20. Samozřejmě při dodržování rychlostních limitů a dopravních předpisů, piráti silnic mohou být podstatně rychlejší. Přestávky jsme odpočítávali.

Český plánovač tedy příliš věrohodný není - jeho časové údaje jsou značně nadsazené. Jeho provozovatelům však nelze nic vyčítat: upozorňují totiž, že jejich údaje jsou čistě orientační. Francouzský plánovač je podstatně přesnější - na rozdíl od Routeplanneru zná třeba i novou českou dálnici D11 do Hradce Králové.



Autoři: ,
  • Nejčtenější

Autoškoly mají povinně vyučovat holandský chvat na otevření dveří, přeje si EU

25. března 2024

Autoškoly by se měly do budoucna při výcviku nových řidičů věnovat bezpečnosti chodců a cyklistů....

Ukrajinský malíř nevzdává boj se Škodou. Spor o design zamítl i ústavní soud

28. března 2024

Malíř a designér Vladislav Vovkanič neuspěl s ústavní stížností ve sporu se společností Škoda Auto....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

AUTOVIDEO: Čínské ferrari nemá žádné zápaďácké díly. Stovku dá za 1,9 s a stojí třetinu

24. března 2024

Čína se stále více emancipuje i v případě supersportovních aut. V poslední době se objevily...

Autorizované, nebo neautorizované servisy? Boj mezi nimi se vyostřuje

22. března 2024

Dát auto do autorizovaného, nebo neautorizovaného servisu? Věčné dilema, které nemá jednoduchou...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Šedesátiny slavné škodovky. Embéčko bylo krásné a moderní, na dlouho poslední

21. března 2024

Dnešní Škoda se dá co do objemu výroby i množství modelů jen těžko srovnávat s předchozí...

Dopravní policie v pohotovosti. Akce Velikonoce bude probíhat čtyři dny

28. března 2024

S cílem zabezpečit plynulost dopravy a zvýšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu...

Xiaomi na kolech v prodeji. Čínský výrobce telefonů už nabízí svůj elektrovůz

28. března 2024,  aktualizováno  15:25

Čínský výrobce chytrých telefonů Xiaomi vstupuje na trh s elektromobily. Firma v Číně zahajuje...

Diář petrolheada: Do Mostu dorazí klenoty z Mnichova i Stuttgartu

28. března 2024

Zdá se, že i přes poslední záchvěvy je zima u konce a vládu po ní přebírá snad rovnou léto. Alespoň...

Za nula i skoro sedm procent. Úrok na dotovaný elektromobil se hodně liší

28. března 2024

V půlce března byly v Česku spuštěny dotace na elektromobily. Řada lidí je vítá, ale systém podpory...

Prodej bytu 3+1 78 m2
Prodej bytu 3+1 78 m2

Na Vyhlídce, Šenov u Nového Jičína, okres Nový Jičín
3 250 000 Kč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...