 |
Na ceny nejvzácnějších veteránů nemají ekonomické krize žádný vliv, naopak – bohatí investoři je vnímají coby výbornou investici, stejně jako umělecká díla, jimiž jsou ostatně historická auta také. Přestože fanatičtí ekologové budou protestovat, jsou důkazem řemeslné i estetické geniality svých tvůrců. Investiční potenciál veteránů ovšem není automatický, záleží na konkrétním kusu, a také na tom, jestli prodávající trochu nepřestřelí.
Což se zjevně stalo u dvou vozů, jež se měly stát vrcholy pařížské aukce – u jednoho ze tří dochovaných polokabrioletů Bugatti Atalante (1935) nebyla uvedena vyvolávací ani vyhrazená cena, ale předpokládalo se, že dosáhne dvou až tří milionů eur (48–72 milionů Kč). Ostatně, za kupé Atalante dal v roce 2009 na aukci Bonhams v Paříži dražitel 3,4 milionu eur, což bylo podle tehdejšího kurzu zhruba sto milionů korun. Letos však toto legendární bugatti zůstalo neprodáno (více v medailonku na dalších stránkách).
A ani předpokládaný highlight dražby, Ferrari LM 250 z roku 1964, nenašlo nového majitele. Ten dosavadní jej koupil v roce 2002 za 1,6 milionu dolarů (35 milionů Kč). A nyní se čekal zhruba dvacetinásobek(!), ovšem marně (více o autě na další stránce).
Z celkem 299 dražených aut se neprodala pětina, 59. Rekordmanem se stalo závodní „superlehké“ Ferrari 340 America Barchetta Touring Superleggera z roku 1951 ze sbírky známého sběratele značky Barta Rosmana, inženýra, který mnohé raritní kousky i sám restauroval. Nový majitel si jej odvezl za 5,7 milionu eur, tedy za necelých 137 milionů korun.
Dalším velkým hitem se stala raritní závodní bugatka, model 35C z roku 1929 s velkou závodní historií, opět z Rosmanovy sbírky. Našla majitele za 2,21 milionu eur, tedy 53 milionů korun, což ale znamená, že zůstala pod očekávanými 2,5–3,5 miliony eur.
O dva roky novější Bugatti Type 43 Grand Sport, přezdívané Prima Donna, pochází rovněž ze sbírky Barta Rosmana. Auto je v původním, nerekonstruovaném stavu, a i ono má bohatou závodní historii. Prodalo se za necelých 37 milionů korun, ale právě jeho příklad ukazuje, že ani investice do takovýchto „superveteránů“ nemusí být vždy sázkou na jistotu. Rosman totiž auto pořídil v roce 2008 za 1,32 milionu eur – což je podle inflační kalkulačky dnešních 1,76 milionu. Prodejní cena ovšem byla o 200 tisíc euro (4,8 milionu Kč) nižší, v čase tedy na investici prodělal.
Značka Bugatti ovšem kupce evidentně táhne - třeba úplně rozebraná bugatka 35 v krabicích (snad kompletní, ale bez záruky), se prodala za sedm milionů korun, je to ovšem opravdu pouze soubor dílů, z nichž teprve auto vznikne.
Fiat 126 Bis (1999) Malucha, neboli miniaturního polského fiátka, zná v Česku každý. Jeho raritní přestavbu, vyrobenou německou firmou Pop, ovšem určitě ne. Vzniklo totiž pouze několik stovek kusů, takže je docela velkou raritou. Kousek, který se prodal na Retromobilu za 486 tisíc korun, hodně překonal očekávání dražitelů (190-360 tisíc Kč). Čtyřmístný minikabriolet bez ochranného oblouku pochází z jižní Itálie a při nájezdu pouhých 10 071 km je údajně ve stavu prakticky nového auta.
I Porsche, hondy a BMW stojí miliony
Hojně zastoupená na aukci byla i značka Porsche. Třeba Porsche 962 C, které skončilo páté na okruhu v Suzuce v roce 1991, se prodalo za skoro 26 milionů korun. Unikátní „civilizovaný“ supersport Porsche 959 Comfort z roku 1987, který může směle konkurovat Ferrari F40 nebo Jaguaru XJ220, se vydražil za necelých 25 milionů. K mání bylo také téměř čtyřicet exemplářů Porsche 911, mnohé z nich se prodaly za částky v rozmezí 2,4 až 5 milionů korun.
Na zhruba 12,5 milionu korun dosáhl také například Aston Martin DB4 Series z roku 1960, zaujala také Honda NSX z roku 1996 s pouhými 16 600 kilometry, která se prodala za 2,8 milionu korun. Nebo klínovité BMW 850i s dvanáctiválcem pod kapotou z roku 1991, s pouhými 112 tisíci najetými kilometry, jež našlo nového majitele za rovný milion korun.
Obyčejná auta také táhnou
Na hodnotě už pomalu získávají i mladší kousky, do nichž bychom to ani neřekli. Například malé Peugeoty 205 – model GTI z roku 1991 se prodal za 770 tisíc korun, motoricky obyčejnější 205 Rally z osmaosmdesátého za 515 tisíc. A limuzína Renault 25 V6 Turbo Baccara z roku 1992 dosáhla na 1,67 milionu korun. To ovšem není nic proti dvojici Renaultů 5 Turbo, z nichž každý nalezl kupce za bezmála čtyři miliony korun! Samozřejmě to z velké části může být způsobeno tím, že aukce probíhala ve Francii, kde logicky panuje nostalgie po minulosti vlastních značek, stejně jako se v Česku prodejně daří škodovkám (po nichž by pod Eiffelovkou pes neštěkl). Příkladem je třeba výsledek relativně úplně obyčejného Renaultu Espace první generace s turbodieselem 2.1 td – prodal se za 372 tisíc korun; v české inzerci se podobné auto občas objeví za zhruba sto tisíc.
Renault 25 V6 Turbo Baccara (1992) je mnohými nazýván „poslední opravdovou francouzskou limuzínou“, ve své době konkuroval třeba BMW nebo mercedesům vyšších tříd. Cena za kus z tovární sbírky Renaultu se vyšplhala na 1,67 milionu korun.
V každém případě byla však dražba Retromobile hlavně festivalem těch nejkrásnějších aut. Pojďme si proto nyní prohlédnout některé z jedinečných kousků, nad jejichž krásou se doslova tají dech.
