A to jakkoli se to může zdát na první pohled absurdní. Jednotlivé značky jsou však tak různě propojené, že se aktuální transakce dotkne až překvapivé spousty z nich.
O tom, že je automobilový svět zralý na další vlnu konsolidací, se hovoří už nějakou dobu. Značky vyrábí čím dál více modelů, což je poměrně nákladné a tak hledají čím dál častěji spojence. Jenže zatím novým spojením automobilový svět moc nepřál, a tak se jen některé automobilky dávaly dohromady s jinými při výrobě některých konkrétních modelů. Třeba roadster Fiat 124 je dvojčetem Mazdy MX-5, i když spolu tyto automobilky jinak nemají nic společného. Jenže firmy potřebují víc, než jen uspořit u jednoho okrajového modelu vozu. V automobilovém světě to tak bublá a čekalo se na to, k čemu dojde a kdo spustí novou vlnu konsolidace.
Už vloni to naznačilo japonské Mitsubishi, které nepřežilo skandál s falšováním spotřeby paliva a raději se pod tlakem přidalo do aliance Renault-Nissan. Jenže tenhle krok toho vlastně moc z našeho pohledu nezměnil, důsledky bude mít hlavně na asijských trzích, kde japonské automobilky mají lepší pozici než v Evropě. Poslední opravdu velké automobilové spojení je tak jinak již osm let staré – v roce 2009 začal Fiat se svým postupným pohlcováním amerického Chrysleru, aby nakonec v roce 2014 oficiálně vznikl nový koncern FCA. Od té doby, kdy takto vznikla sedmá největší automobilka světa, byl na poli velkých spojení docela klid. PSA s Opelem to teď „rozčísne“ a je možné, že přijdou další, možná dost nečekané transakce.
Staré vazby
Paradoxní i logické zároveň je na stávající transakci to, že GM a PSA z jednoho velkého spojení už v roce 2013 vycouvaly. Koncerny si vysnily jakousi „nákupčí“ alianci, v rámci které by oslovovaly společně dodavatele a dovedly by vzájemně výhodně využívat komponenty a výrobní kapacity toho druhého. Jenže nakonec se ukázalo, že reálné úspory nebudou tak atraktivní, jak se zdálo, a navíc GM se nelíbil vstup čínského kapitálu do PSA. Proto z aliance sešlo.
Jenže pozůstatky původních plánů samozřejmě někde v koncernech zůstaly a tak možná už tehdy začali u PSA počítat, zda by se jim nevyplatilo převzít alespoň Opel, se kterým se GM neustále trápí. Navíc vzniklo i něco víc než jen plány, důkazem toho je nový Opel Crossland X, který využívá techniku modelů koncernu PSA. A bude tak jedním z brzkých produktů nového automobilového koncernu.
Jelikož u PSA díky předchozím plánům situaci Opelu nejspíš dobře znali, dojednání transakce nemuselo být tak komplikované, jako kdyby se o převzetí jednalo zcela z čistého stolu. Konkrétní podmínky zatím zůstávají neznámé, ale řada důsledků nové aliance se již dá očekávat. Podobně jako u Crosslandu budou automobilky sdílet platformy u jednotlivých budoucích modelů. Třeba nový Opel Insignia by mohl věnovat svou techniku nástupcům Peugeotu 508 a Citroënu C5. Firmy ale budou hledat především úspory ve výrobních kapacitách, kterých mají nadbytek a fungují tak neefektivně.
Opel z českého Kolína
Automobilka PSA-Opel také bude hledat možnosti, jak využít některá stávající partnerství a rozšířit je. PSA například v českém Kolíně vyrábí s Toyotou své minivozy, a tak se pod rukama kata ocitá docela nový model Opel Karl, který se ovšem vyrábí v Koreji. Jeho zrušení bude jen logickým krokem, namísto toho nejspíš Opel brzy nabídne svou vlastní verzi kolínských trojčat, ze kterých se tedy stanou čtyřčata. Pro českou továrnu to bude hodně důležitý krok k efektivitě: momentálně totiž vyrábí asi 230 000 vozů ročně, ale její kapacita je zhruba 300 000 vozů, takže by se další model, který s vytížením pomůže, hodil.
A že by případný Opel „lezl“ do zelí stávajícím modelům Toyota Aygo, Citroën C1 a Peugeot 108? Ale kde že. Ani tahle auta si vzájemně moc nekonkurují, každé z nich je úspěšné na trochu jiném trhu – a v Německu prakticky žádné, tam by Opel mohl „zabrat“.
PSA také s Toyotou vyrábí užitkové vozy své střední užitkové vozy a sem může také Opel přibrat. Na větších dodávkových modelech je ale spolupráce jiná – Opel své typy Vivaro a Movano vyrábí s Renaultem a to určitě PSA takto nenechá. Jenže PSA zase vyrábí velké dodávky (Jumper a Boxer) společně s Fiatem (Ducato). A aby to nebylo jednoduché, Fiat Talento je přeznačený Opel Vivaro a Renault Traffic. Fiat má i další vazby s Opelem (třeba u techniky modelů Corsa nebo Adam), ale ani tohle nemusí vydržet. A když se začnou hroutit domluvená dlouhodobá partnerství, mohou se začít rodit nová.
Pokud Renault přijde o partnera u dodávek, bude ho hledat jinde – třeba v Mercedesu, který s ním už spolupracuje na pick-upu a malé městské dodávce. Na velkých dodávkách ale Mercedes pracuje s VW. Tady je vidět, kolik různých značek může taková nová aliance ovlivnit.
Návrat GM
Velkým otazníkem navíc zůstává, jaký zůstane vztah samotného amerického GM a Opelu. Značka, ke které se Američané chovali docela macešsky, totiž není pro GM tak nedůležitá, jak by se mohlo dle tohoto vztahu zdát. Především, v rámci konsolidace snah vycouval americký koncern z Evropy se svou značkou Chevrolet (byť hlavně s jejími korejskými modely někdejšího Daewoo), právě aby ponechal místo Opelu. Americký koncern tak vlastně opouští Evropu.
Opel pak pro GM dodává důležité vozy pro různé trhy amerického koncernu. V podstatě kompletní nabídka značky Buick je tvořena modely Opel, byť se auta vyrábí v USA. Tady je otázkou, zda si GM ponechá techniku a bude si auta dělat dál v režii, nebo zda bude vlastně platit licence své někdejší pobočce. Právě situaci Buicku bude muset GM řešit co nejrychleji. Tato značka je totiž velmi úspěšná na veledůležitém čínském trhu, a to právě s modely odvozenými od Opelů. Výpadek Buicku si tam GM nemůže dovolit.
Ještě zvláštnější je pak vztah obou značek v Austrálii. Tamní značka GM, Holden, totiž doma ukončuje produkci a vybrané modely Holden se měly vyrábět v Německu a do Austrálie vozit. I tohle musí GM nějak vyřešit.
Bude tedy zajímavé pozorovat, jak se GM své závislosti na německé automobilce zbaví, nebo zda s ní přeci jen nezůstane nějak propojeno.
Na druhou stranu se jen těžko věří tomu, že by globální automobilový koncern ponechal evropský automobilový trh bez povšimnutí. Otázkou je, jak by se na něj mohl vrátit. Logicky se jeví návrat značky Chevrolet, jenže ten by vyžadoval obrovské investice do sítě prodejců, která tu neexistuje a kterou teď ani GM nemůže spojit se sítí Opelu. A tak se nabízí spíš otázka, jestli se GM nebude poohlížet v Evropě po novém partnerovi.
Hledání nového partnera
Může to znít legračně, ale z velkých automobilek připadá v úvahu asi jenom Fiat, který jsme v úvodu zmiňovali jako tvůrce Fiat-Chrysler Automobiles (FCA). A není to úplně přitažené za vlasy, o tom, že by se FCA a GM mohly propojit, se spekuluje už delší dobu.
O samotný Fiat přitom GM tolik stát nemusí – v mainstreamu mu to v Evropě nikdy nešlo. Ale líbit by se mu mohla prémiová značka Alfa Romeo, která se navíc vrací do USA a to už by mohly být zajímavé synergie. A ještě o jednu „perlu“ italsko-amerického koncernu GM dlouhodobě stojí – firma by velmi ráda pod svá křídla získala legendární off-roadovou značku Jeep, na které v současné době stojí úspěch celého koncernu FCA.
Fiat ani samotný Chrysler (a značka Dodge) totiž zatím nemohou najít cestu ven z potíží. A Sergio Marchionne, šéf FCA, by se přeci jen rád pochlubil nějakým tím úspěchem. Prodej úspěšných značek za nemalé peníze by mohl být hezkým krokem před tím, než se Marchionne vydá do důchodu.
V podstatě však nepřichází v úvahu, že by GM koupil celý koncern FCA – hlavně doma v USA by spojení velké trojky do „obří dvojky“ určitě přes úřady neprošlo. To ale znamená, že by nejspíš Chrysler, Dodge a Fiat zůstaly na ocet. A upřímně, takto pohromadě by to byly automobilky na odpis. A musely by hledat někoho, kdo jim pomůže. To už je čisté fantazírování, ale co třeba taková Mazda? Ta je zatím v automobilovém světě osamocena a bije se docela statečně, snížení nákladů v podobě sdílení techniky v USA i Evropě by jí určitě pomohlo. Navíc, přísní a přitom kreativní Japonci by jistě mohli přijít na způsob, jak „srovnat do latě“ trochu prostopášné Italy i „vyklidněné“ Američany.
Čas změn
Ať už k něčemu z výše popsaného dojde či nikoli, jisté je, že transakce PSA-Opel nastartuje v automobilovém světě změny. A to jsme ještě neprobrali možný osud britské značky Vauxhall, která vyrábí Opely pro ostrovní trh. Nebo zájem PSA o malajsijskou automobilku Proton. V tomto ohledu je pak osud samotného partnerství PSA-Opel vlastně podružnou záležitostí. Tři stejné značky sice mohou sdílením techniky a modelů uspořit spoustu peněz, ale je otázkou, zda budou pohromadě úspěšné. Ať uspějí, či nikoli, nejspíš tohle spojení přinese velkou změnu tváře současného automobilového světa.
