Každé ráno stačilo chytit páku pod volantem, posunout ji do pozice pro jízdu vpřed. Pustit brzdu, přidat plyn. A jet. Nespěchat, protože není kam. Tisíce kilometrů zbývají. I takhle může vypadat absolutní svoboda. Americká krása. Tachometr natočil hodně přes půl milionu kilometrů. Osmiválci pod kapotou to nijak nevadilo. Vyžadoval svých 16 litrů na 100 kilometrů a víc ho netrápilo. Ta dodávka měla duši. Chevrolet Express. Rok výroby 2002.
Pravidlo znělo: „Bereme stopaře.“ Je to v přímém rozporu s pravidlem kanadským a americkým. „Nikdy neberte stopaře.“ Důvod je prostý, může to být nebezpečné. Smrtelně nebezpečné. Jenže my jsme Češi. Když někdo stopuje uprostřed Yukonu,
zajímá nás příběh.
