V době, kdy se auta jmenují QX5, ID.4 nebo EX30, si Italové umí užít libozvučnost svého jazyka. Architekturu aut pojmenovali Giorgio, a na ní postavili Stelvio a Giulii. Výbava? Veloce. A teď si představte, že by BMW vozilo na blatníku nápis „Schnell“.
 |
Giorgio, Giulia, Stelvio. Zní to jako z milostné poezie. A přesně taková jsou i ta auta. Je to poezie.
Italská auta zlobí hlavně v rukou těch, kdo to s nimi neumí a nechtějí se o ně starat. A i když někdy zazlobí, pořád mají šmrnc, který jiní dávno ztratili. Aby bylo jasno od začátku: zrovna duo postavené na architektuře Giorgio je kromobyčejně spolehlivé. Na dnešní dobu je to rozhodně vysoký nadprůměr.
Alfa Romeo Giulia jezdí fantasticky a nekazí se. V bazaru hledejte diesel |
Chtějí vás svádět
Alfy Romeo Stelvio a Giulia jsou jedinečné úkazy v dnešním autoprůmyslu. Jak je dnes v evropském autoprůmyslu zvykem, v nabídce přesluhují – na trhu jsou devátým rokem; jejich kariéra se chýlí ke konci, i když ji oproti původním elektrickým plánům automobilka protáhla. Stále patří k absolutní špičce, co se týče jízdních vlastností. Umějí vás naštvat v mnoha ohledech, ale jakmile se svezete, je to úplně jiný zážitek.
A jen na okraj: jsou tak trochu vyprodané, alfisté mají tušení, že je to poslední šance pořídit opravdovou alfu alfovatou, festovní, jezdící, jak se sluší.
Vlastně nezestárly. A hlavně, neztratily kouzlo. Je to jako s dobrou italskou herečkou. Roky jí přibývají a ona to přijímá s grácií. I když už není mladá, podívá se do kamery, a publikum jen nasucho polkne.
Platforma Giorgio, kterou Alfa Romeo vyvinula, aby na ní nakonec postavila pouhé dva modely (i to je tak trochu italské, i když to tak v plánu původně nebylo), je dnes tak trochu zázrak. Tehdy, během rekordně krátké doby, tedy vznikla architektura s pohonem zadních kol a podélně uloženým motorem vpředu. A je to poctivé železo. Ukázalo se jako velmi spolehlivé, robustní a dokonale odladěné. A to je právě kouzlo evropských automobilových specialit a alf zvlášť – dokážou auta naladit tak, že vás jízda těší. Jsou dokonale jistá, mají jedny z nejlepších řízení na světě - je pevné, přesné, rychlé. Celé auto působí suverénně, dodává sebevědomí v každé jízdní situaci. Podvozek je sice tužší, ale stále příjemně pružný.
Je to poctivá inženýrská práce, žádné vylevňovací finty a oblbování publika hrátkami se světýlky, barvičkami a softwarem (tím neomlouváme, že infotainment je jak z výprodejového stánku čínské tržnice). Oproti tomu, co se dnes montuje do většiny moderních aut, je to jako srovnávat bůvolí mozzarellu s taveňákem.
Loučení se čtyřlístkovým stelviem. Alfasaurus s dotykem ferrari se řítí do cíle |
Stelvio je SUV bratrem tříprostorové přikrčené Giulie. Ale není takové to líné SUV s tupým řízením a gumovým podvozkem. Dává pocit naprosté jistoty a odezvy řízení všeho, co potřebujete. I na velkých ráfcích tlumí velmi dobře, nehoupe se, nenaklání se. Řízení plynem zvládne i za deště – auto jede jak po kolejích. V zatáčkách je dravé, na nájezdu zasedne na zadní běhy a vyjede z ní jak malý zadokolkový hatchback. Při ostřejší jízdě vám připomene, proč jste si kdysi zamilovali řízení. Sice je vyšší a těžší než Giulia, ale pořád je to alfa. Není to marketingová alfa, je to skutečná alfa.
Bachratá kráska
Stelvio je jedno z mála SUV, které dokáže jízdou přesvědčit i zapřisáhlé odpůrce této kategorie, že se s ním dá žít. Je to jedno z nejlépe jezdících SUV na trhu.
My, odpůrci SUV, jsme si rychle zamilovali stelvio s 2,2litrovým turbodieselovým čtyřválcem o výkonu 210 koní, spárovaným s 7stupňovým automatem. Ten občas mírně trhne nebo bouchne při přechodových režimech. Není to nic, co by vás naštvalo, ale překvapí. Motor má vysoké vstřikovací tlaky – je dost slyšet, hlavně při zahřátí nebo na volnoběh; pak se uklidní a ztiší. Táhne až do čtyř tisíc otáček, není letargický. Automat s ním dobře spolupracuje – řadí rychle a efektivně i při vysokých dálničních rychlostech.
Stelvio s ním jede jako vítr. V režimu Dynamic se výrazně přiostří – je rychlé a razantní. Na druhou stranu, když jedete po okreskách nebo ve městě v klidu, dostanete se i na spotřebu kolem 4,5 litru. Průměrných 7,5 litru je na takhle velké a mohutné SUV opravdu výborné. Na to, co jsme s ní nakonec vyváděli...
Přitom Stelvio není žádný obří mastodont – vedle Giulie, která bohužel nevznikla v kombi verzi, působí jako logická alternativa pro ty, kteří sedan nechtějí nebo nemohou mít. Je hodně bachraté – není to lehkonohá, atletická alfa – ale designově velmi výrazná, budí emoce a přitahuje pozornost. I po těch letech na trhu si na černé stelvio s bronzovými ráfky lidé ukazují, fotí si ho, obdivují. Dokonce na nás pokřikoval řidič Tesly S: „To je nádherný auto! Kolik to stojí?“
KOMENTÁŘ: Na naftu jsme dojeli k moři. A bylo to super, jako vždycky |
Italský sedan pro fajnšmekry
Giulia má mnohem nižší těžiště, je to hbité zadokolkové zvíře. Přestože na pohled působí jako velké auto, ve skutečnosti je lehkonohá, obratná – typická zadokolka. Je to bavorák ze staré školy – připomíná BMW řady 5 z devadesátých let, a to v tom nejlepším slova smyslu. Sedí na silnici jako přibitá, řízení má opět jedno z nejlepších vůbec. To v Arese vždycky uměli.
Na rozdíl od Stelvia je to pravá sportovní elegance. To je větší, těžší, vnímáte hmotu, kterou jste obestavěni. Musíte si ho trochu „nakoukat“. Ty boubelaté tvary a mohutnost se za volantem projeví – musíte mít cit pro to, kde končí. Máte z něj dojem robustnosti a poctivosti.
Interiér možná není prémiový podle německých tabulek, ale stylový a pohodlný. Pádla pod volantem jako z Ferrari, sedadla jak z Maserati. Horší plast v kufru nebo na spodní části dveří je tvrdý a náchylný na poškození. Klimatizace se ovládá klasickými tlačítky, přehledně. Páčky stěračů a směrovek jsou typicky italské – daleko od volantu, kdo má kratší prsty, bude mít problém.
Chlapská záležitost: Alfa Giulia Veloce se za diesel vůbec nemusí stydět |
Sedadla jsou jednoduchá, neoplývají hromadou funkcí, ale jsou skvěle pohodlná. Nastupování je díky nízkým prahem velmi komfortní. Vzadu je spousta místa – oproti giulii, která je až komicky malá vzhledem ke svým vnějším rozměrům.
Radši mapu
Ale samozřejmě – není to bez chyb. Infotainment je kapitola sama pro sebe. Ovládání je trochu chaos, některé věci si musíte osahat. Navigace? V mnoha situacích úplně k ničemu. Některé cíle vůbec nezná, zadávání je za trest.
A některé ergonomické nedotahy vás občas donutí k italskému „mamma mia!“ Extrémně tlustý A-sloupek s obřím modulem zrcátka, kvůli kterému v levých zatáčkách někdy opravdu nevidíte do oblouku, je technická danost diktovaná bezpečností. Typicky italskou pitomostí jsou sluneční clony, které vám vypalují paprskem slunce sítnici. To se má tak: jsou daleko vpředu u hrany okna, jejich úchyty, ze kterých se dají clonky vycvaknout a pootočit, mají velký výřez, a právě tím vám svítí slunce přímo do očí. Drobnost, kterou neodhalili při modelování na počítači a potom při jízdních testech už na to nedošlo. Takže si clonu sklopíte, ale pak musíte tu „díru“ něčím zakrýt, protože vás to jinak oslňuje.
Střešní okno je skvělé – větrá interiér a působí efektně – ale ovládání dvěma malými tlačítky je k vzteku.
Ale to všechno se odpouští, jakmile se rozjedete. Protože ten pocit za volantem. Ten je dnes už skoro zakázaný. Je to alfa, ve které chcete jezdit každý den.
Giorgio končí
A teď to hlavní: Giorgio končí. Nadcházející generace Giulie i Stelvia přejdou na francouzskou platformu koncernu Stellantisu. Technika bude mnohem obyčejnější, kompromisnější – ale z pohledu koncernu je to nutnost: unifikace, elektrifikace, úspory, kompromisy, pohon předních kol. Ačkoliv to budou pořád alfy, bude to něco jiného. Technicky jednodušší, unifikované produkty sdílející komponenty s Peugeoty a DS. Bude to možná hezké. Možná rychlé. Možná výkonné. Ale už to nebude Giorgio - drahá, poctivá, a na dnešní poměry starosvětsky robustní platforma. Na to prostě není v nových poměrech prostor. Proto říkáme: Kupujte je. Nebudou!
Teď je poslední šance pořídit si auto, které má duši, charakter, a skutečnou radost z jízdy. Auto, které i po letech zůstane něčím jedinečným. Giulia a Stelvio nejsou auta pro každého. Nejsou dokonalé. Ale jsou výjimečné.
A výjimečných věcí ubývá. Tak se rozhodněte. Dokud máte tu možnost.
Aktuálně jsou u prodejců jen skladové kusy. Výroba benzinových skončila. Od nového roku by se měly opět otevřít objednávky na diesely, v nabídce zůstanou pouze dvě varianty: 160koňová zadokolka a 220koňová čtyřkolka. Aktuální ceny giulie začínají na 1,23 milionech korun (RWD, 160 k), za stelvio se připlácí sto tisíc.
