Z Brna je to na náměstí svatého Marka sedm set kilometrů, pro diesel ideální. Ale to se teď prý nesmí říkat. A prý se to změní.
Nepořídili jsme si žádné tankovací čipy a neměli žádný itinerář. Nesledovali jsme ekotipy a nerekuperovali. Přesto jsme rychle, efektivně, bezpečně a levně dojeli k moři. Ne proto, abychom „hejtovali“ všechny sršící nadšením ze snadnosti registrace do všech myslitelných systémů pro nabíjení elektromobilů. Ani abychom se vysmívali chvále pravidelných zastávek, obědů, kafíček, čurání… čehokoliv, čím si ospravedlníte čas, který musíte strávit dobíjením.
Je to zkrátka jen připomínka toho, jak donedávna bylo „normální“ cestovat. Že cesta do Itálie se nemusí plánovat jako vylodění v Normandii.
Zatímco kolegové v elektromobilu si libují, jak pomalu se auto při jízdě po dálnici ověšené značkami snižujícími rychlost na stovku vybíjí, my bychom rádi jeli pěkně po staru sto třicet a ten litr nafty na sto navíc rádi obětovali.
