Vedle evropských veletrhů v Paříži a Miláně se letos koná také 40. ročník Tokyo Motor Show.
Japonští výrobci s oblibou právě na domácí půdě představují "ujeté" studie, z nichž některé se časem s obměnami dostanou do sériové výroby.
Na tokijskou výstavu, která probíhá ve dnech 27.10 -11.11. má Honda přichystánu trojici konceptů. Pozici nejsilnějšího výrobce, který si může dovolit citovat svou historii, mimoděk potvrzuje retro dvojka CB1100F a CB1100R (s kapotou).
Klasik jak zpočátku 70. let – model F – je poháněn vzduchem chlazeným čtyřválcem s objemem číslovky v označení.
Vyhlíží autenticky, a tak nebude překvapením, když se s ním v blízkém budoucnu setkáme a poznáme ho blíže, už jako plnohodnotného člena hondí flotily.
CB1100R pohání stejný motor. Kromě přísné masky a věrné závodní kapoty zaujme klasické řešení zadního odpružení dvěma teleskopickými tlumiči, zatímco vpředu má tutéž úlohu na starosti obrácená vidlice.
Závody takovýchto strojů mají v Japonsku silnější tradici, a tak ani verze R nemusí být sériové výrobě až tak vzdálena.
Honda jako jediný výrobce současnosti montuje do motorek šestiválce – každý ví, že pracuje v křižníku a pojízdném obýváku Gold Wingu.
Efektní muskulární biky jsou velmi populární. Když tuto informaci vyhodnotili analytici Hondy, bylo rozhodnuto o pokusu najít pro motor V6 nové celoposlečenské uplatnění.
Výsledkem je studie EVO6. Letmo uchycené zadní kolo lehce připomíná jemně zmenšený ráfek BMW M3, čtyři žárovky nad sebou nepřipomínají nic, ale zřejmě podobná konstelace se stane pro motorky budoucnosti standardem.
Nyní nastává napínavé období, kolik toho bude mladým designérům seškrtáno před případným zavedením do sériové výroby.
Dvě studie Suzuki pro TMS jsou o poznání šílenější než hondí. Biplane by měl být poháněn čtyřválcovým motorem, kosmické tvarosloví můžete pozorovat sami - úsudek na něj spolehlivě rozdělí motorkářské obecenstvo na dvě poloviny, podobně jako národ knihovna na Letné.
Osobně mi přijde pozoruhodné splynutí dnešního dělení motocyklů na supersporty (kapotované) a naháče, to vše na podvozku s rozvorem dnešních cruiserů. Pěkná a odvážná práce, pánové ze Suzuki...
I druhá věc od Suzuki, Crosscage, přijela z trochu vzdálenější budoucnosti a nabízí nejedno překvapení oku současného diváka.
Pohon pomocí palivového článku, rám navržený s přímočarostí až podezřelou, letmo uchycená obě kola,… a také další doklad přesvědčení mnoha designérů, že větrný štítek kazí boční siluetu (a současně doklad jejich nezájmu o rozpláclé mouchy na našich bundách).
Yamaha XS-V1 Sakura je velmi roztomilá motorka pojmenovaná po třešňovém kvítku. Jejím prapředkem a velkým vzorem je první jednoválcový čtyřtakt Yamahy XS 650 ze 70. let.
Na rozdíl od něj je toto kvítko poháněno dvouválcem do V s objemem jednoho litru. Z retro charakteru vyplývá, že žádné zásadní konstrukční novoty se čekat nedají, a tak nostalgie drátěných výpletů pro pořádek brzděná vpředu dvojitou kotoučovou brzdou asi brzy vyrazí ve stopách triumphů a "old“ ducatek.
Je patrné, že Yamaha Tesseract není čistokrevným motocyklem, ale dnešní čtyřkolky také vypadají jinak. Ostatně na označení nesejde, důležité je, že má nezávislé zavěšení všech čtyř kol, umožňující jízdu v náklonu.
Tento nápad není sice úplně originální, v minulosti samohyby schopné něčeho podobného představilo několik menších dílen a také Mercedes.
Koncern Piaggio dokonce od letošního roku normálně prodává tříkolové skútry s podobně fungujícím podvozkem vpředu, ale v podání Yamahy se jedná o zatím nejpřitažlivější realizaci tohoto řešení s výrazně supersportovní inspirací.
Sympatické je, že i při použití čtyř kol se podařilo zachovat relativně úzkou stavbu – velkou přednost motocyklu.
Podvozek ale není jedinou technologií budoucnosti: pohon by měl mít na starost vedle klasického vidlicového dvouválce také elektromotor s akumulátorem.
Pečliví Japonci se na dobu, kdy budou v motocyklech bzučet elektromotory, připravují s příkladnou svědomitostí.
