Moje nejoblíbenější trasa k slavnému Grossglockneru vede přes Salzburg, kde se můžete zastavit ve slavném Hangáru 7, který kromě soukromé sbírky letadel RedBullu ukrývá i pár automobilových skvostů včetně monopostů F1. Vstup je sem zdarma a za zastávku to rozhodně stojí. Pak už jedete pěknými zatáčkami přes Zell am See až k bráně na samotný průsmyk.
Grossglockner je pro motorkáře doslova ráj. Ten však něco stojí. Silnice letos slaví 90. výročí a za vjezd zaplatíte 35 eur. V ceně máte kromě celodenního vjezdu také brožuru o průsmyku a samolepku. Když se vám povede přijet brzy ráno, čeká vás otevřená silnice plná zatáček a neskutečných výhledů. Je jen potřeba dát si pozor na autobusy a cyklisty.
Dá se tu však dobře předjíždět, asfalt je kvalitní a silnice uklizená. Grossglockner navíc není veřejná komunikace a dá se tu jet i dost svižně. Ale buďte opatrní, každá chyba může končit tragicky v jednom z mnoha srázů pod silnicí. Hodně zrádná může být voda z tajícího sněhu, která se nečekaně v zatáčce objeví na silnici. Samotný průsmyk má dva vrcholy. Ten první najdete po levé straně a vede na něj kamenná silnička. Jmenuje se Edelweissspitze a je ve výšce 2572 metrů. Je tu malá rozhledna, ze které jsou krásné výhledy až na jezero Zell am See. Na motorce se na parkoviště vejdete vždycky.
Pak můžete pokračovat tunelem pod hřebenem k samotnému Grossglockneru se stejnojmenným ledovcem, který se táhne od vyhlídky Kaiser Franz Josef Höhe k vrcholu hory. Je tu i několik restaurací, a když je hezky, najdete tu spoustu svišťů, kteří se nebojí a nechají se fotit. Místa na odstavení motorky je tu dost. Na celý průsmyk doporučuju vyhradit si minimálně půl dne, stojí to za to.
Z Grossglocneru pak sjíždíme směrem do Lienzu. I tam vás čeká silnice plná zatáček, kterou si rozhodně užijete. Při sjezdu vás bezpochyby bude provázet zápach uvařených brzd aut a karavanů. I na motorce je rozhodně lepší používat k brzdění i motor a zejména zadní brzdu zbytečně nepřetěžovat.
