Bez nich by se neobešla žádná prodejna, stavební či úklidová firma v Itálii od Neapole až po Janov.
Potkat se s nimi můžete i v Čechách na výstavách a festivalech, kde svým designem lákají na italskou kávu. Podařilo se nám přemluvit paní baristku, aby nám ráno před vybalením kavárny Ape půjčila na krátkou projížďku.
Naleštěné vozítko vzbuzuje kdekoli v provozu nadšený zájem, tolik mávajících dětí a veselých úsměvů jsme snad nikdy s žádným vozidlem nezažili. Konstrukce s jedním kolem vepředu, navíc jednostranně zavěšeným, maličkým vzduchem chlazeným dvoutaktním motorem 50 ccm a dvěma koly vzadu je doplněná malou kabinou od velmistra automobilového designu Giorgetta Giugiara a jeho bývalého studia Italdesign. První modely ještě měly jediné světlo jako skútry, dnešní verze už má dvě.
Můžete si vybrat, zda nasednete levými nebo pravými dveřmi, ale nasoukat se do malé kabiny není pro 195 cm vysokého redaktora snadný úkol. Jedinou možností je napřed nacpat tělo a pak procpat pod řídítky i nohy. Ještě že tento autoskútr nemá volant, pod ním už bych nohu neprotáhl.
Široká koženkou potažená lavice má optimisticky i bezpečnostní pás, ovšem o jeho smyslu lze vzhledem k miniaturním rozměrům a minimálním výztuhám karoserie jen spekulovat. Nechybí stěrač s ostřikovačem, blinkry a hlavně vesele naladěný klakson na rozhánění turistů.
Štěknutí a čtyřicetikilometrový kalup
Mačkám startér a okamžitě se ozývá vzteklé štěkání maličkého dvoutaktního jednoválce, které už samo o sobě dokáže v dnešním čtyřtaktním světě vykouzlit nostalgický úsměv na tváři. Na podlaze je jediný pedál, který ovládá brzdy na zadních kolech - pěkně klasicky pomocí lankových převodů, na hydrauliku nebo ABS rovnou zapomeňte. O zbytek se postarají řídítka okopírovaná z prvních modelů Vespy.
Řadí se levačkou otáčením rukojeti, při řazení je třeba zmáčknout páčku spojky a otočit. Zařazený převodový stupeň se ukazuje na mechanickém číselníku, pokud byste potřebovali zpátečku, zařadíte pákou u levé nohy zpětný chod a máte na couvání zase čtyři rychlosti. Jednodušší je ale vyskočit z kabiny a lehoučký stroj na parkovací místo zatlačit ručně.
Technické údaje
|
Jednoválec o skromném výkonu 1,8 kW je typický dvoutakt a říká si o vytáčení, je ale zpřevodovaný na pomalý chod a na vytočenou jedničku jede vlastně jen tempem rychlejší chůze. Když postupně nasázím další kvalty a skončím u čtyřky, vozítko peláší zhruba čtyřicítkou a v kabince mám pocit jako v závodním speciálu. Přední kolo poskakuje na nerovnostech a před každou zatáčkou zpomaluji skoro k zastavení, protože nechci riskovat převrácení s těžkou nástavbou s kavárnou.
Celková hmotnost bez nástavby je pod půl tuny, nástavba může být dalších 300 kg. V nabídce Piaggia už ale jsou i podstatně silnější modely se zážehovou dvoustovkou nebo vznětovým motorem 400 ccm a nosností až 650 kg a jsou dovážené i do Česka.
V Itálii berou tyto malé křížence mezi náklaďáčky a skútry za své národní dědictví a úvahy o ukončení výroby by byly snad i kacířstvím. Piaggio Ape se vyrábí v moha verzích a provedeních také v Asii, kde po doplnění o korbičku se sedadly slouží jako rikša taxi. V San Marinu zase funguje speciální závodní klub, kde startují sportovní Ape RR bez korbičky a s vyladěnými závodními motory na speciální tratě, které projíždějí prakticky neustále v driftu.
Samotná jízda za řídítky autoskútru je svérázný zážitek a já jen lituji, že se kvůli těžké kavárně za zády nemůžu odvážit vyzkoušet ostřejší průjezdy zatáčkami s odlepením jednoho zadního kola od země. Určitě bych rozbil hrnečky a pak musel za trest celý den umývat nádobí a vařit kávu. To jsem si samozřejmě také vyzkoušel, stačí vyklopit obě strany korbičky nahoru a udělat z nich střechu stánku, pak už jen vytahat ze šuplíků suroviny a začít lákat první zákazníky na vůni italského presa.
Stačí vyklopit bočnice a udělat z nich stříšku.
