V názvu toho mnoho nového není. Jedno písmenko navíc. A co má být. Jenže písmeno S znamená Sport a po detailním prozkoumání nalezneme rozdílů od „nesportovního low rideru“ více než dost.
Když si orel zařve
Co upoutá hned na první pohled je kónický otevřený vzduchový filtr vytažený daleko dopředu na pravé straně mašiny. Před nepřízní počasí chrání filtr jemný černý převlek. Tenhle akční doplněk už může být první indicií k tomu, že štíhlá dyna nebude jen další harley v řadě.
Zahnuté koleno sání vede mezi dvojici ostře řezaných černo stříbrných válců. Na každém z nich je těsně pod hranou ventilového víka malý štítek s nápisem Screamin’ Eagle 110. A jsme doma!
Největší změnou je totiž motor. Ten původní s objemem 1 683 kubíků byl nahrazen ostrou artilerií ráže tisíc osm set, samozřejmě chlazenou pouze vzduchem a olejem.
Tuningové díly s logem křičícího orla znamenají pro Harley-Davidson totéž, co pro Mercedes AMG nebo pro BMW série M. Je to dvorní dodavatel ostře laděných doplňků. A jejich výčet není malý. Počínaje ozdobnými krytkami čehokoliv, přes otevřené vzduchové filtry a sportovní výfuky po ostré vačky nebo dragsterovou spojku, která chytne a nepustí. Vrcholem tuningu jsou pak sady pro zvýšení objemu motorů. A to je právě náš případ.
Móda stranou, tohle má říz
Zatímco motor přibral, zbytek mašiny kila výrazně shodil. Zmizelo například sedlo i stupačky spolujezdce. Zadní blatník byl celkem radikálně přiříznut a zbavil se obří zadní lampy. Ta byla nahrazena dvojicí koncových LED světel, která v sobě sdružují obrysky, brzdovky i blinkry.
Řidítka se narovnala a stejně jako zbytek mašiny se oblékla do rebelské černé barvy. Přední světlomet byl zastavěn do malé, ve vyšších rychlostech docela funkční kapotáže ve tvaru kulky. Aby se motoru lépe vydechovalo, byla jedna baculatá výfuková koncovka nahrazena dvojicí rovně useknutých černých laufů. Také pletenec jejich svodů je kryt polomatně černými tepelnými štíty.
Na panelu podélně dělícím palivovou nádrž jsou pod sebou dva analogové budíky. Směrem od předu je první rychloměr s vestavěným elcédéčkem palubního počítače, hned pod ním je otáčkoměr. Umístění přístrojů je zajímavé, ale není nejšťastnější. Když potřebuji odečíst hodnoty zobrazované na přístrojích, musím položit bradu hodně na prsa. Ještěže jsem v duchu zachování image drsného hocha zvolil otevřenou helmu. V integrální je viditelná asi jenom horní polovina tachometru, nejlépe je pak vidět na analogový palivoměr skrytý v levém víčku nádrže. Budíky jsou ale na druhou stranu to poslední, co bude jezdce na esku zajímat.
Kromě viditelných změn přináší ostře nabitá dyna také úpravy, které zůstávají kolemjdoucím skromně utajeny. Přední vidlice byla zaměněna za typ HD Premium Ride s jednou olejovou patronou. Zadek krotí dvojice emulzních tlumičů s regulovatelnou silou odskoku, opět v režii Premium Ride. Asi poslední, ne však nepodstatnou změnou jsou frajerská kovaná pětipaprsková kola ve zlatém matu. Jediný módní výstřelek drsného týpka z ulice.
Lehce nakopnout kladiva
Obcházíme se v garážích jako dva boxeři před zápasem. I když mašina jen tiše stojí, čiší z ní respekt. Do kapsy strkám čip bezklíčkového přístupu a typickou klaviaturou ovladačů na levém řidítku se proklikávám až k okamžiku, kdy dvě kladiva pode mnou ožijí. Z černých výfuků vyrazí první mohutné exploze a každý pohyb pístu prostupuje celou mašinou i jezdcem až do míchy.
Levou nohou lehce sešlápnu řadící páku s očekáváním typické rány kladiva o kovadlinu, jednička ale zapadne bez odporu a zbytečných caviků. Copak, i tady se něco změnilo? No jistě. Informuje o tom nápis Six Speed vylisovaný do matně černého bočního víka převodovky. Rychlosti najednou zapadají s nebývalou dokonalostí a zmizelo také malé dobrodružství s hledáním neutrálu, které máme spojené právě s mašinami z Milwaukee.
Pomalu splývám s městským provozem, i když úplné splynutí na tomhle biku půjde asi ztuha. Potenciál motoru pořád jenom tuším, ale konečně jsem na rovince, která vyzývá k zakroucení plynem. Jedu přece na americké legendě, kde se jen tak nějakého prásknutí plynem bát nemusím. „Záda“ z toho nebudou. Jen dokončím tuhle naivní myšlenku a trochu ostřeji zaberu za plyn, zatlačí mě mohutná síla do hluboko vykrojeného sedla a dokonce mám pocit, že budu pokračovat na zadní blatník.
Motor má raketový zátah jako ze závoďáku a při třech a půl tisících otáčkách dává 156 Nm. To je o celých třináct procent více než klasický low rider a je to zatraceně cítit. Mimochodem, pekelný výkon motoru má i svá pomyslná negativa. Například při jízdě po městě opravdu netuším, co zařadit. Dvojka je málo, na trojku už hodně nebezpečně atakuji zákonný rychlostní limit.
Nedá pokoj
Prvních pár kilometrů si hledám správný posaz. Sedlo je v pozici dragsteru, zatímco stupačky jsou trochu víc vzadu, než by je nohy na první pokus našláply. I to ale má své důvody. Frajersky předkopnutá kopyta ve stylu Breakout tady nemají místo. Při sportovní jízdě, pro kterou byl tenhle harley stvořen, se totiž hodí přesně tam, kde jsou. Středočeské klikatice ale dokázaly prověřit připravenost hlásičů náklonu do té míry, že za těch několik set kilometrů v sedle mne téměř opustily. Možná i proto, že temný provokatér svým hlasovým projevem i jízdními vlastnostmi stále nutí tahat za plyn. Znovu a znovu.
Ve srovnání s potenciálem motoru a podvozku působí brzdy trochu obyčejným dojmem. Abychom si rozuměli, jejich účinek je dostatečný k bezpečně kontrolované jízdě ve všech režimech. Ani při svižné jízdě nevadnou a jejich účinek je předvídatelný. Předvídatelný v tom smyslu, že je třeba vždy začít brzdit s mírným předstihem. Krátce a jednoduše, takhle ostrá mašina by si zasloužila jedovatější nástup brzdné síly.
Specifický průběh nadupaného dvouválce je třeba správně pochopit. Zapomeňte na harlejácké bublání a pozorování srnek na palouku. Osmnáctistovka chce řádit. Nechává se strhnout do otáček a vyvádí jako chuligán utržený ze řetězu. Hrbím se nad nádrží s hlavou vraženou mezi ramena a jízda po okreskách Libereckého kraje se mění v adrenalinovou leteckou show. Když se přilepím k nádrži, začíná v rychlostech nad stodvacet fungovat i ta mrňavá kapotáž. Po okreskové masáži pak přijde vhod i chvilka klidnější jízdy po široké státovce. Svěřuji se tempomatu a pomalu vstřebávám zážitek hodný rockového koncertu.
Zábava k nezaplacení
Po předchozích sezonách, kdy z doků v Milwaukee vypluly luxusní půltunové jachty kategorie touring, vyrazil z téže brány odlehčený speciál, schopný postavit se bez úprav na start amatérského sprintu.
Američtí vývojáři tak vycházejí vstříc různým kategoriím jezdců. Parta drsných řízků s iniciálou S ve jménu má prozatím tři členy. Pouličnímu rváči Low Rider zdárně sekunduje ještě olivově zelený válečný veterán Slim a Terminátorův traktor Fat Boy.
Samozřejmě i tady opět platí železný zákon, že za individualitu se platí. Nabušená dyna totiž přijde na 526 600 korun. Kdekoliv se ale tyhle legendární americké mašiny objeví, vždy vzbudí vlnu zájmu a samozřejmě vyvolají nikdy nekončící diskuse na nespočet témat. Jsou naduté a neohrabané, nebo naopak pohodlné a sexy? Co člověk, to názor. Jednu věc těmhle strojům ale nikdy nikdo nevezme a tou je obrovská porce neviditelné vlastnosti, která se nazývá fun faktor. A té mají vždy na rozdávání.
Harley-Davidson Dyna Low Rider SMotor Kola Rozměry |
