Když se řekne Moto Guzzi, jako první by vás měly napadnout válce trčící šikmo do stran. Až na výjimky hodně dávno v historii mají všechny „guzziny“ právě toto uspořádání motoru s podélně uloženou klikou a válci do V, které chladí buďto vzduch, nebo i kapalina. Zadní kolo je vždy poháněné kardanem a jde o poměrně prémiovou značku, která přináší vždy nejlepší komponenty, které si na motorce dokážete představit.
 |
V7 Sport rozhodně není jen o plaketě, barevně prošívaném sedle a zrcátkách v koncích řídítek. Pracovalo se hlavně na jízdních vlastnostech, takže motorka má jiný podvozek s přední obrácenou vidlicí o průměru 41 mm, radiálními brzdami Brembo, které se zakusují do 320mm kotoučů, no a na obratnost mají velký vliv o 1,7 kg lehčí kola, protože neodpružená, roztočená hmotnost je největší nepřítel. Že jsme v 21. století připomíná LED denní svícení, které má tvar orla ze znaku Guzzi. Ten je i na kulatém displeji, který už je v dnešní době barevných obrazovek vlastně taky tak trochu retro. Ukazuje ale vše, co potřebujete vědět a je dobře čitelný.
Když si na guzzi sednete, padne vám hned do ruky. Má dost široká řídítka, stupačky jsou poměrně nízko, sedlo je pohodlné, prostě máte pocit jako na klasickém naháči. Ale tak nějak tušíte, že s touhle italkou bude zábava. To si jen potvrdíte, když stisknete tlačítko startéru a motor se s cuknutím rozbublá svým typickým zvukem. Když přidáte na místě plyn, celá motorka sebou cukne doprava, což je důsledek podélně uloženého motoru. Není to ale nijak zásadní, spíš taková zajímavá vlastnost, která vám připomíná, co máte pod zadkem.
Na trojku všude
Jednička klapne s kovovým zvukem, který je pro tuhle převodovku typický a vy se můžete vydat vpřed na vlně krouťáku. Motor má na 850 kubíků sice „jen“ 67 koní, ale jsou to koně velkoobjemové, podpořené točivým momentem 79 Nm., který přichází už ve 4 400 otáčkách. Ve městě, kterým jsme se museli vymotat, je to prima, protože nemusíte pořád řadit a na trojku můžete jet v podstatě od nuly až po legislativou povolené rychlosti. A i když jen popojíždíte po italských městečkách, máte najednou úsměv na tváři, protože řídit tuhle motorku je prostě čirá radost.
Mám taky čas pohrát si s jízdními režimy. V režimu sport motor celkem zásadně zhrubne a přestanou se mu líbit nízké otáčky, takže na jízdu po městě je rozhodně lepší přepnout na road. Pokud se bojíte mokrých silnic, přepněte na Rain.
V zatáčkách se motorka chová jako pravá italka. Když se k ní chováte jak máte a vedete jí přesnou stopou, odmění se vám zábavnou jízdou, plnou emocí. Podvozek je tvrdší, ale o to přesnější a nejlíp si sportku užijete v na zatáčkovitých okreskách s pěkným asfaltem. I když se necháte trochu unést, podvozek vás podrží, stejně jako brzdy, které jsou tu naprosto excelentní, ostatně co jiného čekat od čtyřpístků Brembo.
Pokud se vám nepovede správně zařadit, nevadí, dvouválec vás vytáhne skoro ze všeho. Pořád ale musíte guzzině říkat, co má dělat, aby projela zatáčku čistě a plynule. Zkrátka není to japonka, která za vás všechno udělá sama. No a když už máte dost broušení stupaček o zem, můžete klidně zpomalit a kochat se krajinou, protože i to má sportka ráda, stejně jako se ráda ukazuje zaparkovaná před kavárnou, kde rozhodně bude budit patřičnou pozornost.
