Zatímco v automobilech už dnes elektromobilita představuje běžnou realitu, u velkých motorek zatím většina pokusů skončila spíš neúspěšně. Bude Honda první zavedenou značkou, které se podaří úspěšný vstup do světa velkých elektrických motocyklů?
Honda samozřejmě není žádný nováček v elektrických automobilech, ale ani v oblasti elektrických motocyklů a skútrů. Celkem už má 15 elektrických modelů, které úspěšně nabízí na globálních trzích, do Evropy se zatím dostaly jen dva, WN7 je třetí. Dobrá zpráva pro ortodoxní motorkáře je závazek, že Honda i nadále počítá se spalovacími motory a hodlá daleké bezemisní budoucnosti dosáhnout i cestou snižování jejich emisí a využitím alternativních paliv.
 |
Na první pohled WN7 zaujme hlavně svými proporcemi. Vedle klasických motorek působí až nečekaně štíhle a má nízkou siluetu. Chybí jí totiž to, co jsme u motorek zvyklí vnímat jako dominantní prvek – velká vyvýšená nádrž a robustní motor. Místo toho tu je kompaktní bateriový blok, který tvoří nejen zdroj energie, ale i samotný základ konstrukce místo klasického rámu.
Díky tomu se podařilo snížit počet dílů a zároveň centralizovat hmotu. Výsledkem je kompaktní a štíhlý stroj, který i přes lehce navýšenou váhu 217 kg provozní hmotnosti vůbec nepůsobí těžkopádně. Štíhlý dojem posiluje i relativně úzké zadní kolo, vzadu je obutá jen 150 mm široká pneumatika Pirelli Diablo Rosso III.
Designově působí WN7 moderně, ale ne okázale. Honda zvolila minimalistický, čistý styl, který nepůsobí jako experiment, ale spíš jako přirozený vývoj. LED světelná lišta vpředu dává tušit směr, kterým se budou ubírat budoucí elektrické modely značky, ale jinak je všechno poměrně střízlivé. Při pohledu zblízka jsem ocenil kvalitu zpracování, která odpovídá cenové kategorii, i když osobně bych si dokázal představit lépe vyřešené vedení kabeláže v oblasti řídítek. Jsou to drobnosti, ale u takto moderního stroje si jich všimnete.
Elektrické koně
Kapalinou chlazený elektromotor s integrovaným měničem nabízí krátkodobý maximální výkon 50 kW (67 koní), ovšem trvalý výkon je 18 kW, takže motocykl je dostupný i pro majitele řidičáků skupiny A2. To hlavní je však obrovský stálý točivý moment 100 Nm, stejný ve všech otáčkách od 1 až po maximum 4 500 ot/min. Po prvním rozjezdu začíná celý koncept dávat smysl. Elektrický pohon tady nepůsobí jako technologická atrakce, ale jako přirozená součást nového pojetí motorek.
Otočíte rukojetí a dostanete okamžitý stejnoměrný a masivní zátah bez jakéhokoli zpoždění nebo změny intenzity. Ten nástup výkonu je návykový, ale zároveň velmi kultivovaný. Není to agresivní kopanec, spíš plynulý, konstantní tah, který vás vystřelí z křižovatky s naprostou samozřejmostí. Ve městě to znamená obrovskou lehkost pohybu a pocit kontroly, který se hodně blíží tomu, co dnes známe z elektrických aut.
Honda WN7 v číslech
|
Za jízdy je pro ortodoxního motorkáře překvapivá absence hluku. Motor pracuje téměř bez vibrací a díky sekundárnímu převodu ozubeným řemenem je jízda mimořádně tichá, v přilbě není téměř slyšet ani charakteristické ječení elektromotoru.
Najednou víc vnímáte všechno ostatní. Vítr, ruch města, hlasy lidí, zvuk pneumatik na asfaltu. Ze začátku je to nezvyk, ale velmi rychle si na to zvyknete a začne vám to připadat přirozené. Honda tomu říká „Be the Wind“ a po pár kilometrech jsem přesně chápal, co tím myslí. Ten pocit plynulého pohybu bez mechanického hluku má svoje specifické kouzlo.
Velkou roli v tom hraje i způsob, jakým se WN7 ovládá. K dispozici je tu čtveřice jízdních režimů Sport, Standard, Rain a Econ, nejvíc jsem si užil kombinaci silného výkonu a výraznější rekuperace v režimu Sport. Jakmile si nastavíte vyšší úroveň zpomalování po zavření plynu, začnete jezdit úplně jinak.
V serpentinách nad Málagou jsem si rychle zvykl na to, že téměř nesahám na brzdy. Stačí ubrat a motorka začne zpomalovat, přičemž zároveň vrací energii zpět do baterie. Tento styl jízdy je překvapivě zábavný a návykový.
Musí se vybít
Zajímavý moment přišel hned ráno při odjezdu od hotelu. Motorky byly plně nabité a rekuperace logicky nefungovala, protože nebylo kam energii ukládat. Najednou jsem měl pocit, že jedu na úplně jiném stroji. Jakmile se baterie vybila na 96 procent, všechno se vrátilo do normálu a znovu jsem mohl využívat ten specifický rytmus jízdy, který dělá z WN7 něco jiného než klasickou motorku.
Energii dodává pevně instalovaná lithium-iontová baterie o kapacitě 9,3 kWh. Výrobce uvádí dojezd 140 kilometrů v metodice WMTC a maximální rychlost omezenou na přibližně 129 km/h, přičemž zrychlení z nuly na stovku se pohybuje kolem 4,6 sekundy.
Reálný dojezd kolem stovky kilometrů při opravdu svižné jízdě jasně ukazuje, že WN7 je primárně určená pro každodenní dojíždění a kratší výlety. Na druhou stranu Honda zapracovala na rychlém nabíjení. Na stejnosměrné rychlonabíječce lze baterii doplnit z 20 na 80 procent přibližně za půl hodiny.
To je v kontextu elektrických motocyklů hodně slušná výhoda, řada konkurentů v této kategorii nabízí pouze pomalé AC nabíjení. Doma pak lze baterii dobít za zhruba dvě až šest hodin podle typu zásuvky nebo wallboxu, zajímavá je i možnost omezit odebíraný nabíjecí proud, abyste nepřetížili nabíjecí místo.
Mimo město mě WN7 překvapila možná ještě víc než v městském provozu. Díky dobře zvládnuté centralizaci hmoty nepůsobí těžkopádně a v rychlých zatáčkách drží stopu s jistotou, kterou bych u „městské“ motorky nečekal. Dlouhý rozvor přispívá ke stabilitě a celek působí velmi čitelně. Není to sportovní náčiní, ale rozhodně se na ní dá jet svižně a s chutí.
Podvozek jako celek fungoval dobře. Přední vidlice nabízí příjemnou kombinaci komfortu a odezvy. Jen zadní tlumič je o něco tužší, což je znát hlavně na drobných nerovnostech ve městě. Naopak větší nerovnosti a retardéry zvládá WN7 překvapivě dobře. Je to trochu zvláštní kombinace, ale po pár kilometrech si na to zvyknete.
Sedlo je poměrně úzké a delší, takže si snadno najdete pohodlnou pozici. Je poměrně tuhé a uvítal bych měkčí polstrování, na druhou stranu toto je spíš stroj na kratší jízdy.
Nová disciplína
Brzdy ve mně zanechaly trochu rozporuplný dojem. Nástup je příjemný a dobře dávkovatelný, ale při opravdu intenzivním brzdění mi chyběla větší razance i citlivost. Je možné, že si komponenty ještě „sednou“, protože testované kusy měly najeto jen kolem 500 kilometrů. Na tak moderní motorce samozřejmě nemůže chybět náklonové ABS ani dobře nastavená kontrola trakce, která na klouzavém přímořském asfaltu občas krotila prokluz zadního kola na výjezdech z kruhových objezdů.
Když už jsem zmínil slabší stránky WN7, musím zmínit ještě chybějící parkovací brzdu, kterou jinak Honda u svých motocyklů s automatickou převodovkou využívá. Tuto mašinu zkrátka v kopci musíte zaparkovat jedině předkem nahoru. Na druhou stranu, s tím dobře pomůže asistent pojíždění, který umožní po stisku tlačítka pomalu krokem popojíždět nebo couvat.
Během testu jsem si uvědomil tu hlavní věc. WN7 nepůsobí jako kompromis nebo náhrada za spalovací motorku. Působí jako alternativa. Jako jiný způsob, jak si užít jízdu. Chybí jí zvuk, vibrace a mechanická surovost klasických strojů, ale nabízí něco jiného – plynulost, ticho a zvláštní pocit propojení s okolím.
S cenou 350 tisíc korun ani nemá jít o alternativu k běžným motorkám nebo univerzální dopravní prostředek, ale spíš o nabídku pro nadšence do elektromobility a určitou demonstraci vyspělosti a přístupu celého koncernu Honda. Nemá smysl řešit, jestli je Honda WN7 lepší nebo horší než klasické motorky.
Tato novinka skvěle zapadá do světa, který se mění. Stejně jako si lidé zvykli na elektromobily, třeba si postupně zvyknou i na elektrické motorky. A pokud přechod bude vypadat takto, může být mnohem přirozenější, než jsme si ještě před pár lety mysleli.
