Mohutná přední kapotáž doplněná o nízké plexi, daleko předkopnuté stupačky, nízký posaz a dvojice odnímatelných cestovních kufrů v základní výbavě řadí tuhle avantgardní hondu do kategorie cestovních cruiserů.
Kapalinou chlazený řadový dvouválec s objemem 670 kubických centimetrů, jehož základy pocházejí z rozpůlené čtrnáctistovky známé z Hondy Jazz, poskytuje velmi slušný kroutící moment zejména v nízkých a středních otáčkách. Vytáčení do červených polí nemá smysl. Nejlépe se motoru daří mezi třemi a čtyřmi tisíci otáček.
Přenos síly na zadní kolo je svěřen šestistupňové automatické dvouspojkové převodovce DCT. Z té je půlka motorkářů nadšena, druhá kroutí hlavou. Časem si zvyknou, automaty v autech už dnes většina řidičů taky vzala na milost.
Honda CTX 700 v číslech
|
Po otočení klíčkem ve spínací skříňce se před jezdcem rozsvítí jednoduchý palubní štít. Tvoří ho jeden LCD displej, který zobrazuje základní údaje nezbytné pro jízdu: stav paliva, zvolený jízdní režim, zařazený rychlostní stupeň a aktuální rychlost. Na otáčkoměr zbyla úzká linka podél horní hrany. Ale on vlastně moc potřeba nebude.
Na hodně dozadu natažených řídítkách některé známé ovládací prvky chybí, ale jsou tu i některé úplně nové. Levá ruka marně hledá spojku, zato nahmatá táhlo parkovací brzdy a tlačítka sekvenčního řazení. „Parkovací brzda je k ničemu,“ říkám si pro sebe při seznamování s motorkou. Později, při dlouhém čekání na železničním přejezdu přetínajícím svažující se okresku ji rád využiji a paráda! Je to příjemné.
Na pravé straně je na první pohled vše při starém. Při detailnějším prozkoumání narazí jezdec na v podstatě nejdůležitější tlačítko na celé motorce. Je jím volič jízdního režimu. Nabízí dva pro jízdu a neutrál. Režim D je použitelný asi jenom v husté městské dopravě. Rychlostní stupně jsou řazeny v netypických otáčkách. Při řazení dolů je to asi ještě horší. Motor už prosí uši o podřazení, ale převodovka ho ještě několik zlomků sekund potrápí. Po zbytek jízd proto indikátor režimů na palubním štítu zobrazoval písmenko S jako sport. Tady je vše v pořádku. Dalším netypickým prvkem je páčka volby automatického nebo manuálního módu. Ryze manuální ovládání převodovky je však téměř nadbytečné. Pokud máte pocit, že situace vyžaduje jiný převodový stupeň než nabízí automat, jednoduše jej kdykoli navolíte tlačítky sekvenčního řazení.
Sedí se nízko
Plnící hrdlo nádrže nalezneme pod víkem v přední části kapotáže v místech, kde stále ještě většina motocyklů běžně mívá nádrž. Společně s víčkem nádrže je zde také praktická schránka na doklady, mobil nebo peněženku. Bohužel nelze uzamknout, takže vše, co je uloženo, musí být při každém spuštění motorky z dohledu vyjmuto. Neučiníte- li tak vy, dříve nebo později to udělá někdo za vás.
Nádrž má objem 12,4 litru. To na první pohled není mnoho. Dvouválcová sedmistovka však není hladová. Po dobu testu se spotřeba pohybovala okolo velmi milé hodnoty 3,5 litru a to už zajistí slušný akční rádius.
Nízko položené pohodlné sedlo poskytuje velmi komfortní posaz i jezdcům menších postav. Vyvolává to v jezdci pocit jistoty a maximální kontroly nad strojem.To může hrát do noty zejména motorkářským začátečníkům nebo drobnějším motocyklistkám. Spokojený bude i spolujezdec. Bohatě polstrované a široké sedlo ve tvaru krovky poskytne dostatek pohodlí i na delší trase. Stupačky spolujezdce jsou také umístěny ve znamení maximálního možného komfortu.
Bleskový start
Usedám za řídítka, jednička s typickým hlasitým cvaknutím zapadne a otáčím rukojetí plynu. Honda se plynule rozjíždí. S nohama daleko vpředu je jízda hodně pohodová. A levá noha se pouze veze. Motorka si od této chvíle dělá, co potřebuje, a můj úkol je pouze vychutnat si jízdu. Geometrie podvozku umožňuje perfektní kontrolu nad strojem i ve velmi nízkých rychlostech. To je skvělé pro městský provoz.
Na prvním semaforu se v pohodě prokličkuji na startovní čáru. Padá zelená, vyrážím dopředu a nemám konkurenci. Autaři, skútraři, ale i motorkáři se mi dívají na záda. Převodovka pode mnou si sama sází rychlosti a já se mohu soustředit na průlet odpoledním provozem. Na dohled se mezi auty utvořila skulina akorát pro CTX. Levý palec už zcela instinktivně lehkým klepnutím podřadí, motor beze spěchu ale razantně zabere a už jsem zase o kus dál. Motorka s automatem se mi začíná líbit.
Klikaté okresky
S typicky turistickým strojem volím jednu z tradičních víkendových tras a prchám z města. Přicházejí první zatáčky a stupačky poprvé zaznějí o asfalt. Pneumatiky i podvozek by dozajista snesly větší náklon, ale na to CTX určená není. Pérování je příjemné. Na hrubějších roletách trochu neposedné a zadní tlumič v rámci zachování maximálního komfortu pustí někdy hondu níž, než by jezdec čekal. Jinde však bez potíží spolyká minové pole z kočičích hlav.
Nahoru řadí už druhá generace systému DCT perfektně. Rychlosti tam padají v podstatě ve stejném okamžiku, kdy by řadila noha. Když se blíží zatáčky nebo chvíle pro předjetí, nachází někdy uplatnění tlačítko mínus umístěné pod levým palcem. Reakce převodovky je okamžitá a bez zbytečného přemýšlení plní přání řidiče. Jediné, co mi trochu schází, je efektní prásknutí meziplynem při podřazení.
Brzdy nejsou nijak jedovaté, ale kdykoli je to potřeba, vždy odvádějí spolehlivý výkon a se strojem o váze přes 240 kilo vás do krizové situace nepustí. Dalo by se říci, že jejich účinnost odpovídá celkové pohodové povaze motorky. Do předního kotouče o průměru 320 mm i zadní dvěstěčtyřicítky se zakusují dvoupístkové brzdové třmeny. Samozřejmě jsou vybaveny systémem ABS.
Motorka pro každý denPo celou dobu ježdění na Hondě CTX jsem přemýšlel o tom, komu je vlastně tento motocykl určen. Hodí se vůbec do nějaké škatulky? Je vhodný pro začátečníky? Nebo dívky a dámy za řidítky? Možná jeho vlastnosti ocení lidé prodírající se každý den městským provozem nebo naopak milovníci dálkových tras. Pravda je taková, že díky své všestrannosti a superjednoduché obsluze se hodí úplně všem. Dokonce i majitelé nabroušených supersportů nebo zablácených terénních speciálů ocení jeho přítomnost v garáži v okamžiku, kdy je potřeba jen tak pro něco dojet nebo se odreagovat pohodovou bezstarostnou jízdou. |
