Když jsem dostal možnost otestovat flat trackový stroj, neváhal jsem ani chvíli. Harley Davidson nechal v anglickém Northamptonshiru přestavět několik standardních strojů HD Street Rod 750, které dovezl do Chorvatska, kde poblíž Splitu postavili trať doslova na zelené louce.
Ze strojů zmizelo několik nepotřebných dílů jako světla, blatníky, zrcátka, standardní tlumič výfuku, několik krytů, ABS, velké sedlo včetně pomocného podsedlového rámu, standardní airbox a přední brzda. Vyměněny byly i tlumiče a vzduchový filtr. Po seznámení s motorkou mě nejvíc děsila právě absence přední brzdy.
Ve Spojených státech má flat track dlouhou historii a obrovskou popularitu. K nám se tato disciplína dostává pomalu a nesměle až v posledním desetiletí. Je tu silná podoba s klasickou plochou dráhou, ale jezdí se na upravených produkčních strojích (tedy výrazně těžších) a menší je i samotná dráha.
Harley je k tomuto účelu jedním z často používaných strojů. Nevyrábí sice přímo speciál určený k těmto závodům, ale existují firmy, u kterých je možné objednat kit nebo jednotlivé doplňky.
Myslím si, že i v České republice vám na přání většina dealerů této značky stroj ochotně upraví. Zatímco u většiny ostatních motocyklových výrobců přicházíte podobným zásahem do motocyklu automaticky o záruku, u Harley-Davidson tomu tak není, což je velkou výhodou těchto strojů.
Pokud se vám líbí tento styl, ale chcete zůstat s motocyklem na značkách a jezdit v běžném provozu, může vám být inspirací stroj plzeňského zastoupení Harley-Davidson, který byl postaven do soutěže Battle of the Kings a byl inspirován flat trackovými stroji.
Show bez přední brzdy
Hned od začátku bylo jasné, že jízda na tomto stroji bude oříšek. Harley-Davidson nám dal naštěstí k dispozici nejen motocykl, ale i instruktora. A nebyl to ledajaký učitel, ale legendární španělský závodník s bohatými zkušenostmi z WSBK i Moto GP Ruben Xaus. Velký bouřlivák, který je prvním Španělem, který kdy zvítězil v závodě mistrovství světa superbiků. Ruben nám nejprve názorně předvádí, jak se na lopatu sedá. V jeho podání vypadá všechno lehce a samozřejmě.
Připevňuji si kovovou podrážku na botu a usedám na stroj. Hned po první rovince přichází úvodní úskalí - zastavit stroj na udusané hlíně bude těžké. Přední brzdu nemám a zadní na hlíně moc nebrzdí. Při intenzivnějším použití zadní brzdy si velmi snadno „zašlápnu“ zadní kolo a s ním i motor. Raději ji tedy používám jen velmi lehce a spoléhám na brzdění motorem a smykem.
Jenže můj nájezd kontrolovaným smykem do zatáčky má, k tomu co nám předváděl Ruben, hodně daleko. Pokud nakloním stroj příliš a opřu se o nohu, mám strach, že motocykl neudržím. Když však nakloním motorku málo a nemám váhu na vnitřní noze, kola se velmi snadno kousnou a já poletím před motocykl.
Dalším úskalím je brzdný bod. V případě, že brzdím brzy, skoro zastavím před zatáčkou. Při promeškání brzdného bodu letím zatáčkou rovně a mám strach, že se do ní nevejdu. Ruben mě zastavuje a vysvětluje mi, ať se nesnažím vystrkovat nohu z motocyklu, naopak ji nechám u stroje a počkám, až se noha od motocyklu vzdálí sama náklonem ve smyku.
Nájezd do zatáčky
A přichází další neméně důležitá věc. Alfou i omegou rychlého kola je výjezd ze zatáčky. Pokud přidáte plyn příliš brzy, stroj vás z ní vynese ven a vy budete muset znovu ubrat a srovnat motocykl, čímž ztratíte spoustu času. Takže se snažím být trpělivý a přidávat plyn až po srovnání na rovinu. Těch důležitých věcí je na mě nějak moc a celý trénink je navíc fyzicky velice náročný, vzduch kolem trati je plný prachu. Mám obavy, že se to nikdy nenaučím. Trpělivost Rubena, jeho dobré rady a schopnost motivovat nás, přináší naštěstí ovoce a postupně se zlepšuji.
Po několika trénincích nás čeká turnaj. Jede se vyřazovacím způsobem jednoho proti jednomu. Tím nabírá celá akce úplně nový náboj a adrenalin stoupá. Nervy pracují, ale daří se mi prokousat do semifinále, kde nestačím na polského jezdce. V další jízdě mám šanci zabojovat alespoň o třetí místo. Ruben ke mně na startu přichází a radí mi, ať jedu hlavou. Jenže nervy i výborný výkon druhého jezdce mě definitivně odsouvají pod stupně vítězů. To nic nemění na tom, že jsem si ježdění maximálně užil.
Pokud chcete zažít adrenalin na motocyklu, není lepší možnost, než jízda na uzavřené trati daleko od ostatních účastníků silničního provozu. Na rozdíl od mnoha jiných motocyklových disciplín je flat track finančně méně náročný a hodně záleží především na jezdeckém umění.
Street Rod 750 v úpravě pro flat track
