FB Mondial HPS 125 Hipster

FB Mondial HPS 125 Hipster | foto: Martin Mičánekpro iDNES.cz

Hipster za 90 tisíc je městský frajírek, ideál pro motorkářský potěr

  • 10
Nomen omen, městský frajírek s pečlivě vyladěným vzhledem a skvělou cenou je skvělé náčiní pro motorkářský potěr. Tomu bude navíc vyhovovat, že na první pohled nikdo neuvěří, že FB Mondial Hipster je „jen“ stopětadvacítka. Jedinou vadou je to, že slečnu sice krásnou mašinou okouzlíte, ale neodvezete.

Značka FB Mondial pochází z Itálie. První stroje s modrým erbem na nádrži opustily výrobu v roce 1948. Poslední mašiny byly vyrobeny v roce 1979. Písmena FB jsou zkratkou italského Fratelli Boselli (bratři Boselliové ), firmu totiž založili hrabě Giuseppe Boselli a jeho dva bratři. Jejich mašiny vždy vynikaly vysokou kvalitou provedení a dobyly nejeden úspěch na závodních tratích. V roce 1957 se Cecil Stanford v sedle Mondialu 250 stal dokonce mistrem světa ve své kubatuře. Novodobou historii společnosti nyní píšou potomek slavné rodiny zakladatelů Pier Luigi Boselli a dovozce tchajwanských motocyklů Cesare Galli.

FB Mondial HPS 125 Hipster

Motorce dominují široká míně dolů prohnutá řídítka. Na jejich koncích, hned za rudými stylovými hefty, se do šířky roztahují velká chromovaná zrcátka. Při pohledu na ně nostalgicky zavzpomínám na své první auto. Přesně taková totiž mělo moje embéčko. Ale na rozdíl od něj nabízí Hipster možnost svižně prokličkovat kolonou stojících aut. A tady je ukryt takový menší kámen úrazu. Kvůli celkové šíři řídítek, je jinak obratná motorka občas přibrzděna v rozletu.

FB Mondial Hipster 125 v číslech

  • motor: stojatý čtyřdobý jednoválec chlazený kapalinou DOHC 124,2 cm³, 11 kW při 9750 ot/min, 12,3 Nm při 7500 ot/min 
  • převodovka: šestistupňová manuální
  • sekundární převod: řetěz 
  • rám: trubkový ocelový
  • zdvih:  90 mm vpředu, 120 mm vzadu
  • rozvor: 1370 mm 
  • rozměr přední pneu: 100/90-18 
  • rozměr zadní pneu: 130/70-17 
  • výška sedla 785 mm 
  • suchá hmotnost 130 kg 
  • objem nádrže 14 l 

Přední část motorky nese s ohledem k celkovému stylu relativně moderně designovaný světlomet a malé špičaté blinkry. Za oči to ale nijak netahá a naopak je to velice citlivě zastavěno do celkového retro stylu italského biku. Malý kulatý budík přináší relativně slušnou dávku informací. Po jeho obvodu pobíhá v horní části otáčkoměr. Levá spodní část patří palivoměru, pravá teploměru chladicí kapaliny. Tady se trochu pozastavím nad příjemnou edukativní funkcí. Při startu studeného motoru indikátor teploty bliká. Dokud se neustálí, znamená to, že motor nemá optimální provozní teplotu a nenechá se vytočit do maximálních otáček. Mladý a neklidný pilot tedy nebude ničit srdce motocyklu vytáčením studeného motoru. Inu, co se v mládí naučíš, později jako když najdeš.

Hranatá nádrž pojme až 14 litrů paliva. Po dvoudenním řádění v mnohdy hodně nevybíravém jízdním stylu bez ohledu na spotřebu jsem zpět napěchoval benzinu tak asi za stovku. Hipster spořádal něco kolem tří litrů na sto kilometrů. Mladí jezdci tedy nebudou muset kvůli projížďce nijak divoce drancovat své kasičky.

Mimochodem, díky výkonu kolem patnácti koní cílí Hipster již na majitele řidičáku A1. Takže v jeho sedle můžeme potkávat i šestnáctiletý potěr v jedné stopě.

Na nádrž navazuje stylové, zajímavě prošívané sedlo. Hovoříme-li o stylu a pohodlí, pak je řeč o postu jezdce. Spolujezdci je vyhrazena část vytvarovaná do závodní krovky. A i kdyby snad statečná spolujezdkyně akceptovala toto posezení doslova na hraně, pak její pravá noha spočine přímo u výdechů obou výfukových koncovek. Tím je snad definitivně naznačeno, že post spolujezdce je v tomto případě opravdu pouhou formalitou. Ona ta pravá noha nemá úplně optimální polohu ani v případě jezdce. Protože na italském stroji je vše podřízeno perfektnímu designu, takže do kotníku pravé nohy jezdce neustále strká tepelný kryt výfuku.

FB Mondial HPS 125 Hipster
FB Mondial HPS 125 Hipster

Sedlem ukončeným maličkou LEDkovou koncovou svítilnou také celá motorka končí. Tedy z hlediska posádky. Dále je již pouze zadní kolo a nezbytný lapač nečistot a držák registrační značky. Na rozdíl od mnoha daleko proslulejších značek však tuto nezbytnost uchopili designéři Mondialu velmi jednoduše, avšak o to účelněji. Takže ta plastová placka na dvou kovových vzpěrách celkovou siluetu motorky vlastně ani nijak nehyzdí.

Kola jsou vypletena šviháckým drátěným výpletem. Osmnáctipalcový přední ráfek obouvá stovku, zadní sedmnáctka stotřicítku pneumatiku. Ty dodává značka CST, známá zejména ve světě cyklistiky, kde upřímně řečeno nepatří zrovna na špici v technologiích a kvalitě. Ale gumy na Mondialu fungují bezvadně a jsou schopny poradit si i s mírnou vrstvou prachu a šotoliny.

Na předním kole dále najdeme zubatý kotouč se čtyřpískovým třmenem. Přední brzda má trochu tvrdý chod a její dávkování je třeba chvíli cvičit. Brzdové páčce podle mého názoru chybí možnost nastavení. Nemám žádné hornické tlapy a při běžném úchopu se páčky dotýkám jen konečky prstů. Pokud motorka míří do řad mladých motorkářů, měli by mít možnost páčku si přizpůsobit.

Neméně akčními zuby po obvodu se pyšní i zadní kotouč. V kontrastu s přední brzdou si pro tu zadní musím šlápnout trochu hlouběji. Hadice brzdového okruhu jsou kompletně v kovovém opletení. Ten rozdíl v odezvě přední a zadní brzdy má tedy pravděpodobně na svědomí propojení obou brzdových okruhů, které výrobci ukládají předpisy evropské unie. Zadní kolo také nese obrovskou rozetu hodnou plochodrážního speciálu. Pozoruji ten kotouč do pily a uvažuji, kolik to asi vůbec pojede.

Start

V trubkovém rámu je uložen kapalinou chlazený stojatý jednoválec 124,2 cm³ se čtyřmi ventily. Startuje se samozřejmě elektrickým startérem. Maximální výkon servíruje po dosažení 9 750 otáček za minutu. Maximální hodnoty krouticího momentu je dosaženo v sedmi a půl tisících otáček. Motor je připojen k příjemně odstupňované šestirychlostní převodovce.

FB Mondial HPS 125 Hipster

Indikátor teploměru prohřívajícího se motoru doblikal a to je pokyn k vyražení do ulic. Jednička příjemně zapadá, trocha plynu a motor si lehce hrkne. Jo, jo. Příště více plynu. Další rychlosti se sypou nahoru a mašina splývá s městskou dopravou. Ta velká rozeta pomáhá zejména ve středním a nižším rozsahu otáček. Motorka má díky tomu příjemný odpich z křižovatek a mohu si dovolit prodírat se do prvních řad. A tady trochu narážím na potíž s těmi fešáckými zrcátky. Řídítka jsou díky nim fakt zatraceně široká.

I pravá noha už si po souboji s tepelným krytem výfuku našla své místo, a tak jsem v městských duelech stále odvážnější. Přední USD vidlice hltá dobře dlažbu nebo popraskaný asfalt. Zejména v centru často vystouplé tramvajové koleje občas vidlici zaženou do kouta, ale díky perfektní ovladatelnosti to není žádná tragédie. Naproti tomu zadní tlumiče s odloučenými expanzními nádobkami se mi do úzkých dostat nepodařilo.

Protože mladý hipster sedlající svůj stroj může bydlet i na předměstí, vyrážím zrovna tam. V pražské kotlině to znamená v podstatě všemi směry překonat převýšení. Stoupám tedy od řeky jednou z nejoblíbenějších pražských testovacích silnic. Mírné stoupání je zauzlováno středně i více utaženými zatáčkami, propojenými krátkými rovinkami. Posílen předchozími výkony mám drzý nástup. Se zvedajícím se kopcem je mé sebevědomí poněkud umravněno, avšak v rychlosti mezi osmdesátkou a devadesátkou určitě provoz nebrzdím. Pro návrat do centra města volím pro malorážku poněkud netypické prostředí, ale vyzkoušet je třeba všechno.

Motor na vytočenou čtyřku hvízdá vysoké C a najíždím na dálniční obchvat. Pět, šest, a kostičky otáčkoměru pomalu lezou od osmičky k devítce. Číslo uprostřed displeje v tu chvíli poskakuje kolem hodnoty 100. Nebudu nikoho napínat. V okamžiku, kdy zasvítí hodnota 120, olízne otáčkoměr desítku. V tu chvíli jsem ovšem zcela zalehnutý na nádrži a dělám, že ty šílené otáčky neslyším.

Protože sluch mi bohužel slouží stále ještě relativně dobře, po několika sekundách uvolňuji rukojeť plynu, zaujímám normální jezdecký posaz a devadesátkou opouštím komunikaci pro tuto chvíli vyhrazenou jiným strojům. Jen počkejte, až bude v testu 250 říkám si pro sebe. To bude jiná píseň.

Nejen příjemnou spotřebou a výkonem motoru jde italské neo retro naproti mladým jezdcům. Cenovka houpající se na jeho řídítkách má pět míst a devítkou nezačíná. Cena testovaného motocyklu je v České republice stanovena na 89 900 korun. Za pohlednou, bezvadně zpracovanou a dobře fungující motorku to opravdu není moc. Vánoce se blíží, tak by mě zajímalo, pod kolik stromečků hipsterského dorostu dorazí Ježíšek na mašině.