Letos je tomu sto let, co tento rumburský rodák postavil funkční prototyp vlastního cestovního motocyklu originální koncepce s dvojitým trubkovým rámem a nízko položeným těžištěm. Přezdívalo se mu mamut, a byl dokonce ještě delší než následně – zprvu na zakázku – vyráběný motocykl nesoucí název Böhmerland, pro české zákazníky Čechie.
Prototypový stroj byl osazen dvoudobým motorem, jehož původ je podle badatelů z Čechie-Böhmerland clubu doposud zahalen rouškou tajemství. Pravděpodobně pocházel z jiného motocyklu, není ovšem vyloučeno, že šlo již o Liebischem sestrojený vlastní motor. Zkušenosti na to tento česko-německý konstruktér měl.
Vyučil se ve Varnsdorfu u výrobce a prodejce šicích strojů, bicyklů a motocyklů Reinholda Maie. V Německu, kam odešel v devatenácti letech, pak zprvu pracoval jako řidič a následně v autoopravně. Při první světové válce byl v bojích na východní frontě raněn, následně se vrátil ke strojařině. V letech 1916 až 1919 pracoval v kopřivnické automobilce. Počátkem 20. let minulého století se pak Liebisch i s rodinou vrátil do rodného kraje, kde si našel práci v servisu krásnolipského průmyslníka a nadšeného motoristy Alfreda Hielleho. U něj stavěl karoserie i pro vozy Bugatti.
 |
Právě dům ve Varnsdorfu, v němž se Liebisch vyučil, byl jedním z míst, které majitelé čechií v rámci jejich XXVII. mezinárodního srazu konaného o posledním srpnovém víkendu při spanilé jízdě navštívili.
Výchozím místem byla tradičně obec Doubice. V sobotu ráno čtyři desítky strojů vyrazily do Krásné Lípy, kde se na Křinickém náměstí konala dopoledne jejich výstava. Po obědové zastávce, která byla situována do pivovaru ve Varnsdorfu, se účastníci krátce zastavili u již výše zmíněného domu, aby i u něj položili jeden z květinových věnců. Poté zamířili na veteránský sraz v německém Großschönau, později odpoledne pak mohli unikátní československé motocykly obdivovat i obyvatelé Rumburku. Účastníci setkání následně vyrazili do Kunratic u Šluknova do míst, kde kdysi stávala Liebischova továrna. Pak již zamířili zpět do Doubice.
Čechie jsou sběratelsky ceněnými stroji. Všech verzí dohromady bylo vyrobeno odhadem 1 500, podle některých zdrojů dokonce pouhých 775 kusů. Do dnešních dnů se nicméně dochoval jen zlomek čechií.
Nejdelší cestovní model osazený (stejně jako i ostatní modely Čechie ze stejné doby) čtyřtaktním jednoválcem vlastní konstrukce o objemu 598 kubických centimetrů s výkonem 16 koní (ke konci výroby se zvýšil na 24 koní) měl být alternativou v té době pro mnohé lidi finančně nedosažitelnému automobilu. Na délku měl tento „rodinný“ motocykl 3,17 metru a uvezl tři lidi (s připojenou sajdkárou čtyři). V nabídce byl však i krátký sportovní model. Stejný motor použil Liebisch i u čtyřmístného modelu pro armádní využití.
Do začátku 30. let minulého století vyráběl Liebisch čechie v Krásné Lípě, v roce 1931 výrobu přestěhoval do Šluknova u Kunratic. Tehdy také přešel z původních unikátních hliníkových litých kol na obyčejnější plechová. Po roce 1935 pak vyráběl model s dvoutaktním motorem o objemu 350 ccm a v plánu byla i výroba třímístného motocyklu s naplocho uloženým jednoválcem o objemu 700 kubických centimetrů. Tento model se však do výroby již nedostal. V roce 1939 byl totiž Liebisch po připojení Sudet k Německu nucen výrobu motocyklů ukončit.
Stejně jako další drobní sudetští podnikatelé přišel o odbyt na zbytku území Československa bez možnosti uchycení se na německém trhu. Svůj podnik proto přeorientoval na výrobu půdních fréz, kvůli válce se však záhy stal součástí válečné výroby. Po konci války byl odsunut do Německa, načež se se synem odstěhovali za příbuznými do Pasova, kde si otevřel malou dílnu. Pokoušel se zkonstruovat nový Böhmerland, vznikl i prototyp skútru s motorem Zündapp a aerodynamickou karoserií. Jenže dílnu poškodila povodeň a z plánů obnovit výrobu vlastního motocyklu definitivně sešlo. Konstruktér nejdelšího motocyklu všech dob zemřel v zapomnění v listopadu 1965 ve věku 77 let.
