Touareg se představuje ve své třetí generaci a má být novou vlajkovou lodí automobilky poté, co před dvěma roky z nabídky vypadla limuzína Phaeton. Od uvedení první generace v roce 2002 je tento obr modlou určité klientely. A třetí generace je přesně taková, jakou ji chtějí mít. Má mohutný výrazný vzhled, díky kterému je Touareg na silnici nepřehlédnutelný, moderní techniku, prostor, praktičnost a opulentnost.
S tou výrazností je to zajímavé: on vlastně ani tak velký a vysoký není, ale při osobním setkání vždy působí impozantně, přitom má na výšku jen 1,7 metru.
Touareg vždycky vynikal terénními schopnostmi, s trochou úprav, dostatkem peněz a kuráží se s ním majitelé vydávali dobývat transylvánské kopce i transsibiřskou magistrálu. Mechanika obvykle vydržela, ale těch olámaných plastů a škrábanců. Jméno Touareg vozil i speciál na Dakarské rally. Jenže v chápání většinového publika je to hlavně alternativa za nóbl limuzínu, prostě milionový silniční teréňák.
Touareg staví na technice, kterou mají Audi Q7, Porsche Cayenne nebo Lamborghini Urus a Bentley Bentayga. Co kus, to originál a úplně jiný charakter. V porovnání s posledním z nich, impozantním britským šlechticem, je nový Touareg lehký atlet, na pohled i na omak. Z celé té party bude asi nejuniverzálnější, nejlépe přijatelný pro většinového zákazníka a především nejlevnější. Pro mnohé bude opět rozhodujícím kritériem také to, že utáhne „na kouli“ až 3,5 tuny.
Základní charakteristiky jsou jasně dané: kombinace oceli a hliníku na karoserii, šesti a časem i osmiválce vepředu podélně, vzduchové odpružení (příplatkové) a také natáčecí kola zadní nápravy. Ve třetí generaci Touareg narostl: do pětimetrové délky mu chybí 13 centimetrů a do kufru se vejde až 810 litrů bagáže. Karoserie je o 106 kg lehčí díky kombinované konstrukci z hliníku (48 procent) a vysokopevnostní oceli (52 procent).
Vzhledově je to krabice, ostřeji řezaná než v minulosti, s proporcemi zdůrazňujícími mohutný ponton a sníženou střechu a dokreslená prvky moderních volkswagenů. Horizontálně členěná příď dává autu trochu tuponosý výraz, záď je možná zaoblenější než příď.
Ohromující uvnitř
Dojem při nastupování přesně vystihuje, proč jsou auta tohoto střihu tak populární. Auto stojící na platformě určené velkým vozům s podélně uloženým motorem koncernu Volkswagen skoro nemá prahy, nemusíte překračovat mohutný nosník, výztuhy jsou v karoserii jinde. Prostě do Touaregu nastoupíte přímo, jako do pokoje. Vepředu se sedí nečekaně blízko hodně nízkému čelnímu sklu a i přesto, že jste co nejdál od dveří a co nejblíž širokému středovému tunelu, stejně máte pocit, že sedíte hodně v předních rozích. To uvolňuje místo na zadních sedadlech, kde je do všech směrů prostoru habaděj.
Řidiči ta pozice za volantem vyhovuje v tom, že si za velikánskou plochou kapotou na vyvýšeném kapitánském můstku opravdu přijde jak vládce všech cest. Ale méně kurážná řidička, které dává mohutné auto dojem suverenity a bezpečí, může být trochu nejistá, protože pojetí interiéru hodně zdůrazňuje šířku vozu. Touareg má na šířku se zrcátky přes dva metry, což v dálničním zúžení znejistí leckterého suveréna. Pro tyto situace má Touareg v arzenálu asistenčních systémů připravený asistent pro jízdu v zúženém jízdním pruhu.
Parádní je přístrojovka - obrovitánská patnáctipalcová televize, která zastoupila v jejím prostředku všechna tlačítka, je prostě ohromující (chudší provedení má 9,2palcovou). Logika menu infotainmentu vychází z té, na kterou jsou řidiči aut německého koncernu zvyklí. Grafika je na úrovni a navigace pracující s mapami Google zobrazí i barevné housenky zácp. Všechno je tak velké a intuitivní, že tentokrát výjimečně ani tolik nebrbláme, že i důležité funkce jsou ovládané jen virtuálními tlačítky. Výtku ovšem přesto máme: ovládání gesty naučenými z telefonu funguje velmi dobře, jednodušší operace zvládá dotykový tablet rychle, ale když pracuje s některými náročnější mi animacemi, mohl by být infotainment svižnější.
Nový VW Touareg v číslech
|
Displej je také v kapličce pod volantem, ten je dvanáctipalcový. Když si přepnete mód zobrazení z kruhových budíků také na mapu, vypadá ta řidičova přístrojovka jako operační centrum armády před útokem.
Kila vidíte i cítíte
A jak to celé monstrum jezdí? Jako Touareg, tedy velké houpavé SUV, které umí být opravdu rychlé na dálnici a přiměřeně v zatáčkách. Natáčení kol zadní nápravy z něj nedělá carvingového lyžaře jako u menších aut, spíš vylepšuje obratnost třeba v horských vracečkách.
Kabina je velmi dobře utlumená od všech ruchů, po nastartování třílitrového TDI motor neslyšíte vůbec. Na hrubém asfaltu ovšem u přes to uklidňující plutí na vzduchovém podvozku někde na pozadí cítíte odvalování a odskakování kol. Vzduchový podvozek toho zvládne odfiltrovat opravdu hodně, ale největší, jedenadvacetipalcové ráfky mu práci na rozvrásněné okresce neulehčí.
První svezení jsme absolovovali se silnějším šestiválcovým turbodieselem, který je zatím jediným motorem v české nabídce. Jeho 286 koní a ohromujících 600 newtonmetrů je na svižnou jízdu dost, ale rozpohybování dvou tun není tak suverénní, jak možná čekáte. Na rozjezdu je reakce na plyn váhavá, motor se totiž musí nejprve hlavně rozmyslet nad tím, aby nevypustil příliš emisí. Maximum točivého momentu nastupuje ve 2250 otáčkách. Měničový osmistupňový automat od ZF řadí hladce a chytře, ale opět se při startu projeví hmotnost auta, které potřebuje získat hybnost. Sprintům z křižovatky v prvních desítkách metrů tedy kralovat nebudete, ale když se Touareg konečně rozběhne - a že to z nuly na stovku umí za šest sekund - zase bude neohroženě vyhánět z levého pruhu plebejštější automobilové poddruhy. Při dovádění v zatáčkách v kopcích a pak úzkostlivém dodržování rychlostních limitů na okreskách a dálnicích jsme se dostali se spotřebou na slušných devět litrů.
Příplatkový systém natáčení kol zadní nápravy (spodní ramena, za která „tahá“ elektromotor, jsou nečekaně subtilní) do 37kilometrové rychlosti zadní kola natáčí v opačném směru než ta přední. Tím se hlavně zkrátí průměr otáčení na 11,2 metru, tedy na úroveň hatchbacku formátu Volkswagenu Golf. V rychlejších zatáčkách zase souhlasné natáčení kol obou náprav podporuje stabilitu. Na obě strany se zadní kola natáčejí maximálně o pět stupňů.
Chloubou nového Touaregu je systém nočního vidění, který aktivně hledá chodce. Infračervená termokamera rozpozná v rozmezí vzdáleností 10 až 130 metrů člověka nebo zvíře a upozorní na něj šoféra. A chytrá světla ho osvítí. Každá přední lampa má 75 samostatně ovládaných diod. To, že jedete pořád na dálkovky a proto, aby neoslnila protijedoucí auta, vytvoří kolem nich chytrá světla černý neosvětlený „tunel“, to je dnes u těchto systémů standard. Automatika ovšem pracuje s novými strategiemi osvětlování okolí za různých situací a přidává třeba off-road mód, ve kterém osvětlí prostor před autem v půlkruhové (180 stupňů) výseči. Světla také dávají pozor, aby vás neosvětlovala odrazy od dopravních značek s reflexním povrchem.
Mezi příplatkové prvky patří také elektromechanicky předpínané stabilizátory, 48voltový elektromotor stabilizátor „předkroutí“ tak, by se auto příliš nenaklánělo. Při ostřejším tempu si opravdu uvědomíte, že se auto nekymácí tolik, jak jste čekali.
Zatím má Touareg v evropské nabídce 210kilowattový (286lkoňový) a 600newtonmetrový třílitrový šestiválec TDI, časem ještě dorazí slabší turbodiesel s výkonem 231 koní a 500 newtonmetry. V plánu je ještě uvedení benzinového šestiválce (340 koní), čtyřlitrového osmiválce TDI a v Číně, která je pro Touareg jedním z hlavních trhů (také tam byla jeho světová premiéra), mají ještě 367koňové plug-in hybridní provedení.
