Máte velkou rodinu, chatu na horách, rádi jezdíte na lyže a vždycky jste snili o prostorném autě kategorie SUV, ale neměli jste na něj alespoň osm set tisíc? Doba snění končí, je čas se probudit - i nejlepší auta téhle kategorie se díky ceny stlačující krizi dostala na dohled půlmilionové hranici. Jednou z dobrých voleb je určitě i Grand Vitara japonské značky Suzuki.
Může se hoditNové i ojeté automobily Suzuki můžete koupit na www.automodul.cz |
Jméno Vitara nesou terénní vozy od Suzuki už od 1988, a do historie vstoupily především tím, že v USA zahájily módu "vlastním teréňák, i když jezdím jen po asfaltu"; stály tak vlastně u zrodu současné SUV mánie. Tu sice ekonomická krize především v Americe utlumila, ale podle prodejních čísel rozhodně nezahubila.
Vitara v poslední generaci už sice ztratila většinu offroadových atributů - žebřinový rám, tuhou zadní nápravu a uzávěrky diferenciálů - přesto má v tomto směru mnohem lepší výbavu než většina SUV.
Rám v jisté podobě zůstal, jen je integrovaný do karoserie. A vitara dostala kromě stálého pohonu všech čtyř kol (nemá tedy zadní nápravu připojovanou při prokluzu předních kol jako konkurence) i terénní redukci a mezinápravový diferenciál s omezenou svorností. Kola jsou nezávisle zavěšena. Vpředu je klasický McPherson, vzadu víceprvkový Multilink.
Jízdní vlastnosti jsou díky tomu dostatečně "silniční". Dokonce se dá říct, že suzuki sedí na cestě výtečně - žádné offroadové houpání v zatáčkách nebo při brzdění se nekoná. Dobře dávkovaná je i citlivost řízení, které má skvělou zpětnou vazbu od kol - má totiž klasický hydraulický posilovač, ne moderní a pohříchu často necitlivý elektrický.
Podvozek byl na můj vkus snad až příliš tvrdý. Zejména při jízdě v terénu, kde mi chybělo právě to klasické zhoupnutí při přejezdu nerovností. Jinak se dá s vitarou dostat opravdu daleko - když k výše uvedené technice přidáte 20 centimetrů světlé výšky, limitují vás pouze silniční pneumatiky, absence ochranného plechu pod motorem (dá se přikoupit jako příslušenství) a možná i strach o perleťový lak.
V terénu se hodí, že vitara má, jak už bylo řečeno, stálý pohon všech čtyř kol. V normálním režimu (4H) jde na přední nápravu 47, na zadní 53 procent výkonu; po přepnutí do polohy 4H LOCK se zablokuje mezinápravový diferenciál (čtyřkolka se "uzamkne"), což pomůže při průjezdu bahnem nebo sněhovou závějí. Ale je tu ještě terénní redukce (4L LOCK), která dodá v případě potřeby, třeba při opravdu příkrém stoupání, více "pomalé", tedy tažné síly.
Dostatečně dimenzované jsou brzdy: narozdíl od dřívějších zadních bubnových teď najdeme na obou nápravách kotoučové s vnitřním chlazením; k jejich účinnosti nelze mít žádných výhrad.
Motor a převodovka
Většina vitar se prodává s oblíbeným turbodieselem 1.9 DDiS (95 kW), občas si některý milovník benzinu pořídil benzinový dvoulitr (103 kW) - obdobné má i konkurence. Dvoulitr je na takhle těžké a velké auto ovšem docela slabý, proto nový agregát 2.4 litru vypadá se svými 124 kilowatty papírově hodně zajímavě.
A osvědčuje se i v praxi: je svižný, jde dobře za plynem. Oproti dvoulitru znatelný rozdíl. Velkým plusem je také jeho nehlučnost: ve verzi s automatem "točí" motor při dálniční tachometrové stočtyřicítce 2800 otáček, takže se nemusí vytáčet a hlučet jako dvoulitr. Odhlučnění vitary se vůbec povedlo - valivý hluk od kol je minimální, aerodynamický hluk se při vysokých rychlostech ozývá prakticky jen od velkých zpětných zrcátek.
Jedno minus ovšem motor má, a není ani nečekané: spotřebu. V převážně příměstském a městském provozu jsem jezdil za 12,5 litru; ani na dálnici při dlouhé klidné jízdě se mi nepodařilo dostat se pod "desítku".
Automatu se není třeba bát, přestože je pouze čtyřstupňový. To může na první pohled vypadat zastarale, ale Suzuki zřejmě ví, co dělá. V praxi na silnici mi víc rychlostí nechybělo, automat řadil svižně a hladce. Problém jsem neměl ani s takzvaným kickdownem, tedy bleskovým podřazením při předjíždění.
Navíc, ač to málokdo z výrobců přizná - čím méně stupňů, tím vyšší spolehlivost. Nicméně Suzuki má i automatický "pětikvalt", ten je ovšem vyhrazen pro vrcholný model se šestiválcem 3.2 litru (171 kW).
V Česku se vitara vždy dobře prodávala díky slušné ceně - za loňský rok je s počtem 393 prodaných aut čtvrtou nejprodávanější "čtyřkolkou" - za Škodou Octavia (1 183 ks), menším sourozencem od Suzuki, modelem SX4 (631 ks) a Hondou CR-V (578 ks). Letos jí však konkurenti začali dohánět. V lednu díky slevám výrazně zabodoval Nissan s novým X-Trailem (49 kusů); vitar se prodalo pouze 11. Nepřekvapí, že mezi čtyřkolkami opět vedou Škodovky Octavia a nově také superb.
Nejlevnější třídveřová vitara s benzinovým motorem 1.6 (78 kW) se vejde do půl milionu, u testovaného motoru 2.4 najdete v ceníku cifru 640 tisíc korun, s automatem o třicet tisíc korun více. Ceníky je ovšem v dnešní odbytové krizi automobilek nutné brát s velkou rezervou. U dealerů se dá koupit nový vůz hned se slevou 20 nebo 30 tisíc, ještě mnohem lepší je však nabídka předváděcích aut. Pak vyjde třeba naftová 1.9 s najetými pěti kilometry na 570 tisíc korun.
Zůstaňme však ještě chvíli u cen v kategorii SUV. Pokud bychom vzali pro srovnání stejně veliká auta s benzinovými dvoulitry, je pohled na ceníky extrémně zajímavý. Nissan X-Trail stojí nyní 576 000 Kč, Grand Vitara 590 000, Hyundai Tucson 550 000, zatímco Toyota RAV4 v akční nabídce pouze 460 000 Kč; nemá však ani klimatizaci a rádio.
Jen o 10 tisíc dražší je Kia Sportage, ta však oba prvky ve výbavě má, navíc přidává sedmiletou záruku. Naopak ještě loni výborně prodejná Honda CR-V má handicap - stále si věří na 670 tisících korunách.
Za výše zmíněné peníze nabízí Grand Vitara docela dost výbavy. V základu je šest airbagů, ABS i stabilizace ESP s protiprokluzovým systémem TCS, rozdělovač brzdné síly EBD a brzdový asistent BAS. Z rozmazlovací výbavy pak automatická klimatizace, plně elektrické ovládání oken, centrální dálkové ovládání, rádio s mp3 a čtyřmi reproduktory. Narozdíl od dřívějška se suzuki přizpůsobilo evropským trendům a vybavilo vitaru palubním počítačem. Bez příplatku jsou také kola 225/65 R17 s hliníkovými disky.
Auto si ovšem jinak nehraje na bůhvíjaký luxus ve stylu "chrom, kůže, kov". Interiér je jednoduchý, ale ergonomicky dobře vyřešený, nepřeplácaný; nevadí ani, že některé plastové díly (výplně, kryty reproduktorů a madla dveří) působí jako vypůjčené ze starších japonských SUV (konkrétně Nissanu X-Trail).
Narozdíl od něj má však neskonale praktičtější dveřní kapsy - vejde se do nich velká PET lahev, což se v létě opravdu hodí. Tříramenný volant je velice hezký na pohled a dobře se drží; sedadla nemají výrazné boční vedení, ale sedí se v nich pohodlně. A při pohledu zvenčí autu extrémně slušel bílý perleťový lak - tatam je doba, kdy bílé byly jen služební vozy; dnes je to zase barva luxusu.
Celkově tedy musím říci, že se mi coby milovníkovi vozů SUV Grand Vitara docela líbila. Je to auto všeobecně řečeno povedené, i když na zadek před ním nadšením nepadnete a ve společnosti snobů s Audi Q7 a Porsche Cayenn určitě neohromíte. Ale komu o to nejde a shání poctivě postavené, robustní a trvanlivé SUV s nadprůměrnými terénními schopnostmi, pro toho je suzuki určitě jednou z dobrých voleb.
| Suzuki Grand Vitara v číslech | |
| motor | zážehový 2.4i, 124 kW |
| převodovka | 4st. automat |
| kombin. spotřeba výrobce/naměřená | 9,7/12,4 l/100 km |
| max. rychlost | 175 km/h |
| zrychlení 0-100 km/h | 12 s |
| délka/šířka/výška/rozvor v mm | 4500/1810/1695/2640 |
| objem kufru | 398 l |
| cena test. vozu | 683 000 Kč |
| zákl. cena | 499 900 Kč (3dv. 1.6i) |
