„Prostřednost trpět nebude nikdo z bohů či lidí,“ napsal římský básník Horatius Flaccus. Průměrnost je tedy bezcenná nejen při psaní básní, ale i při vzniku nových aut. A nová Alfa Romeo Giulia je rozhodně nadprůměrná, hlavně v jízdě a v množství zážitků, které řidiči dopřává. Však také o tom mluví nový slogan „La meccanica delle emozioni“, tedy něco jako mechanika, která vyvolává emoce. A těch bylo při prvních jízdách požehnaně.
Civilní závoďák
Bude nejlepší říci to hned na začátku: toto je určitě nejlépe jezdící dieselové osobní auto, které se mi za poslední roky dostalo do ruky. Nemluvím teď o ostrých verzích hatchbacků jako VW Golf GTI nebo Ford Focus Rs, Giulia je opravdu sériový vůz střední třídy. Ovšem skvěle udělaný. Je vidět a cítit, že je dílem lidí, kteří staví famózně jezdící italskou automobilovou šlechtu Maserati.
Doširoka rozkročené nápravy s vycizelovanou geometrií zajišťuji skvělou přilnavost a brilantní jízdní vlastnosti. V první serpentině pilota ohromí, jak lehce a samozřejmě alfa zatáčí. Na fleku se otočí kolem vnitřního kola, zadek ovšem ani kousek neustřelí a gumy si písknou až v úplně extrémních serpentinách. Nadšené jízdní vlastnosti dává Giulii architektura, ke které se Alfa Romeo vrátila po dlouhých letech. Motor uložený podélně pod kapotou pohání kola zadní nápravy, díky tomu má ideální rozložení hmotnosti. Jen pro zajímavost: kardanová hřídel je vyrobena z karbonových vláken, což je sice drahé, ale lehké a pevné řešení.
Přestože podvozek je sportovně tužší, nezapomíná na pohodlí. Ani na roztlučené okresce kola nelomozí, naopak nerovnosti moc pěkně odfiltruje. V kokpitu se všechno točí kolem šoféra, to on je ve středu všeho dění. Neohromuje se tu efektními budíky ani ambientním podsvícením, ale jízdou. Vnitřek je ve znamení střízlivé sportovní elegance. Už jen to startovací tlačítko na volantu je úžasné. Nechybí ani 8,8" displej navigace, citlivě zakomponovaný do palubní desky.
Hliník v hlavní roli
Vyzkoušeli jsme obě naftové varianty 2.2 JTD: slabší se 110 kW a manuálním šestikvaltem i silnější 132 kW s osmistupňovým automatem od německého ZF. Obří točivý moment turbodieselu 450 Nm zajišťuje fantastický tah a díky bleskově řadícímu automatu je jízda skvělým zážitkem.
Přestože jinde to nemusím, v Giulii mě opravdu bavilo řadit velkými pádly pod volantem. A spotřeba? Nic strašného: 6,9 litru. Ale i slabší manuální verze jela moc hezky, svižně. Řadička s kulatou hlavicí chodí po kratičkých přesných drahách, jak se na sporťák sluší. A nafty spotřebovala ještě o půl litru méně.
Za takové údaje může i důsledné „vylehčení“ celého auta, které má přední kapotu, dveře i nápravy z hliníku. Kromě něj použila Alfa Romeo poprvé nový materiál – sendvič ze dvou ocelových plátků, mezi nimiž je viskózní mikrovrstva tlumící vibrace. To vysvětluje neuvěřitelně odizolovaný motor i podvozek. Zevnitř auta prakticky není poznat, ani pocitově, ani sluchem, že pod kapotou tluče diesel.
O českých cenách ještě moc nevíme, kromě té základní. Už s bohatou výbavou se bude naftový základ (později přijde i benzinový dvoulitr), slabší 110 kW 2.2 JTD, nabízet za 839 tisíc korun. A to je ve srovnání s nepočetnou konkurencí (např. BMW 3) velmi dobré.
Ze všeho řečeného je jasné, že máme tu čest s nejlepší alfou za posledních nejméně patnáct let. Giulia má být spasitelem celé značky, o jejímž konci se už několikrát spekulovalo. Teď k tomu není důvod, tato odpověď pochybovačům se povedla výtečně.
ČtyřlístekNejdravější giulia se jmenuje tradičně Quadrifoglio Verde čili „zelený čtyřlístek“. Na rozdíl od běžné giulie má elektronicky řízený podvozek s adaptivními tlumiči, závodní race mód (vypíná ESP), velkou část auta z karbonu (třeba přední kapotu) ale hlavně unikátní benzinové šestiválcové biturbo 2,9 litru s výkonem 375 kW a brutálním točivým momentem 600 Nm. Motor je celý z hliníku, což výrazně snižuje jeho hmotnost, a na jeho vývoji pracovali inženýři z Ferrari. A výsledná čísla tomu plně odpovídají: zrychlení z nuly na 100 km/h za 3,9 sekundy, maximální rychlost 307 km/h. Bravo!  Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio Verde |
