Nové Jimny je obětí vlastního úspěchu. Milý retro vzhled zaujal i ty, kdo by normálně o třídveřovém teréňáku neuvažovali, a tak se dodací lhůty nepříjemně natahují. Přitom stále platí jediné: tam, kde možnosti SUV končí, Jimny teprve začíná.
Suzuki Jimny je ve světě terénních aut zavedeným pojmem, nic podobného totiž neexistuje. Malý off-road poprvé spatřil světlo světa v roce 1970, tedy téměř před padesáti lety. Spojil v sobě klasický přístup ke konstrukci terénního auta reprezentovaný žebřinovým rámem a pohonem 4x4 s redukčním převodem s vpravdě kapesními rozměry.
Nejnovější model stále ctí tradiční postupy a je teprve čtvrtou generací. Stále je nejmenším teréňákem na trhu, jeho karoserie na délku měří jen 3 480 mm – druhý udávaný údaj 3 645 mm počítá i s náhradním kolem na zadních dveřích. Proti předchozí generaci se zvětšila světlá výška, zlepšily se i nájezdové úhly a technika pod kabátem.
Nový Jimny však boduje v prvé řadě designem. Na první dobrou se nabízí srovnání s Mercedesem třídy G, Jimny je však především věrný vlastním kořenům – hranatá karoserie se odkazuje na legendární Samurai z osmdesátých let. Kromě základních tvarů a proporcí na něj odkazují i plochá skla oken, dvojice kulatých světlometů, koncová světla v zadním nárazníku nebo podélné prolisy před čelním sklem. Zalomení spodní hrany oken ve dveřích je zase odkazem na původní, třicet let starou Vitaru.
Tak velký, jak jen smí být
V době, kdy auta s každou novou generací narůstají do délky i do šířky, se to může zdát jako schválnost. Nový Jimny má rozvor úplně stejně dlouhý jako ten předchozí. Šířka narostla nepatrně a celková délka se dokonce zkrátila. Má to ovšem dobrý důvod.
Jimny totiž doma v Japonsku spadá do kategorie mikroaut Kei. Ta výměnou za daňové úlevy omezují mimo jiné maximální přípustnou délku a šířku. Třídveřový off-road je proto přesně tak velký, jak smí být. Ten evropský je o něco větší, ale jen kvůli tomu, že má širší kola, vytažené blatníky a o něco zvětšené nárazníky.
Konstruktéři přesto dokázali uvnitř vytvořit prostor navíc. Téměř rovné boky a strmější čelní sklo pocitově interiér zvětšily, další kouzla se odehrávají v souladu s těmito změnami. Vnitřní výplně dveří jsou tenčí, mimo jiné proto, že ovládání elektricky stahovaných oken se přesunulo doprostřed před řadicí páku. Přední sedadla jsou ukotvená více vzadu, takže se za volant poskládají i vyšší řidiči.
Design interiéru mimochodem rozjíždí také sympatickou retro linku. Přístrojový štít rozdělený do dvou hranatých tubusů je jasným odkazem na Suzuki Samurai, stejně jako „vystrčená“ kaplička uprostřed a madlo před sedadlem spolujezdce. Do dnešní doby palubní desku funkčně i esteticky zařazují prvky převzaté z modelu Swift: dotykový displej multimediálního systému a panel automatické klimatizace.
Prostoru přibylo také vzadu, protože i zadní sedadla jsou odsunuta dozadu. Inženýři Suzuki totiž přijali pragmatický přístup – jestli dát do malého čtyřmístného auta malý prostor pro zavazadla nebo téměř žádný, je v podstatě jedno. Za zadními sedadly tak zbývá místo na 85 litrů doslova nezbytností (dříve to bylo 115 litrů).
Součástí vyšší úrovně výbavy pro český trh je přihrádka s odklápěcím krytem, která pojme nejnutnější drobnosti. Záda sedadel tvoří stejně pevný kryt a po jejich sklopení vznikne rovná plocha. Jimny v tomto případě hraje férovou hru: na třech a půl metrech dokáže odvézt až čtyři osoby, nebo nějaký náklad spolu s řidičem a spolujezdcem. Pro dvoumístné obsazení existuje i účelově pojaté příslušenství: oddělovací mříž, ochranný povlak nebo pevná vana vyplňující prostor pro náklad.
Na silnici umí, doma je však v terénu
Představa prodírat se s Jimnym městskou džunglí je jistě lákavá, sympatický vzhled k tomu přímo vybízí. Je to však podobné, jako někdejší obliba Hummeru – terénní Suzuki zkrátka na něco takového vymyšlené není. Nakonec sama automobilka by udělala nejlíp, kdyby postavila ještě podobné auto s pohonem předních kol a komfortním podvozkem pro ty, kteří chtějí dobývat městské bulváry a nepřijít o pohodlí silničního auta.
Jimny je totiž v principu stále především pracovní stroj. Zavěšení s tuhými nápravami a žebřinový rám definují chování auta na silnici: na menších nerovnostech se Jimny zbytečně ošívá, protože jeho podvozek je dimenzovaný na mnohem drsnější zacházení. S ohledem na toto zaměření dokonce jeho rám dostal ve srovnání s předchozí generací čtyři výztuhy navíc.
První zkušební kilometry na motokrosové dráze potvrdily očekávatelné: hlavním omezením v terénu je nedostatek odvahy řidiče a přebytek obav o nové auto. Jimny se díky rozvoru měřícímu pouhých 2,25 metru otočí téměř kdekoliv, vyškrábe se snadno do kopce, který pěšky skoro nejde vylézt, a nenechá se rozházet ani sérií výmolů.
Zejména v terénu pak přijde velmi vhod automatická převodovka. Ta stojí pouhých 28 tisíc navíc, mimo jiné proto, že je čtyřstupňová. To však příliš nevadí, naopak automat usnadňuje manévrování a jako bonus má díky jinému odstupňování nižší otáčky při jízdě na nejvyšší převod.
Motor je zcela nový, o dvě deci větší a přitom lehčí. Dává o pořádných 20 Nm víc, konkrétně až 130, a jeho výkon vzrostl z 63 na 75 kW. Na auto s velkými koly, tvarem krabice a hmotností jedenáct metráků je to tak akorát. Rozdíl proti předchozímu modelu je jasně poznat, hlavně v nízkých otáčkách je nová patnáctistovka živější, a není proto potřeba tak často řadit.
Na žádné velké dovádění to však není. To ostatně dokládá sama automobilka udávanou maximální rychlostí 145 km/h bez doplnění údaje o zrychlení. V minulé generaci to bylo 14 sekund čili zhruba jako u městského auta.
Zajímavostí nové generace je přechod na mechanické ovládání pohonu všech kol. Ten je tradičně přímočarý, jakkoliv označení AllGrip Pro může naznačovat něco jiného. Ke stále poháněným zadním kolům lze „natvrdo“ připojit ta přední, v nejnáročnějších podmínkách je žádoucí přidat i redukci.
Předchozí Jimny dlouhou dobu spoléhal na přepínání tlačítky. Ten nový se vrací k ovládání pákou, kterou uživatelé off-roadů intuitivně považují za vhodnější řešení. Že to na fungování pohonu všech kol ani míru zapojení elektroniky nemá vliv, není asi potřeba rozebírat.
Terénní výbavu dále tvoří užitečný a permanentně aktivní asistent rozjezdu do kopce a neméně přínosný asistent sjíždění svahů aktivovaný tlačítkem. Spínač má jednu polohu, ale systém přechází mezi dvěma režimy: normálně udržuje rychlost sjíždění do 10 km/h, se zařazenou redukcí je to rychlost poloviční. K tomu má Jimny také elektronickou náhradu uzávěrek nápravových diferenciálů.
Příznivou novinkou je i něco, co ve světě off-roadů nebývá obvyklé. Pro nejrůznější terénní úpravy automobilky obvykle nechávají volné pole působnosti nezávislým dodavatelům příslušenství. Suzuki samo nově nabízí hliníkové kryty nápravových diferenciálů. K dalším zajímavostem patří přenosná svítilna se zapojením do 12V zásuvky, stan, který lze rozložit za autem a připevnit k jeho střeše, nebo i tak specifické věci jako pouzdro na pušku.
I když je lepší, nezdražil
Jako zjevení v dnešní době zní informace, že nový Jimny je navzdory technickým vylepšením levnější než ten předchozí. Na první pohled ne, protože Suzuki z nabídky vyškrtlo základní, „očesanou“ verzi. Startuje se tak výbavou Premium, která obsahuje elektrické stahování oken a nastavování zrcátek, klimatizaci, vyhřívání předních sedadel nebo rádio. To předchozí model nabízel za 419 900 korun, ten současný za 422 900 korun. Dříve se však za metalízu připlácelo deset tisíc, nyní je v ceně.
Jimny roku 2019 také standardně přidává tempomat, světelný senzor a automatické přepínání dálkových světel, přední mlhovky a sadu moderních asistenčních systémů – nouzové brzdění, varování před opuštěním jízdního pruhu a čtení dopravních značek.
Dražší verze Elegance za 468 900 korun pak přidává další věci dosud v tomto modelu nevídané. Zahrnuje mimo jiné LED světlomety, dotykový displej s navigací, automatickou klimatizaci a kůží potažený volant. Kola mají navíc lité disky místo ocelových a zpětná zrcátka jsou lakovaná a s vyhříváním. V této variantě je za příplatek dostupná také automatická převodovka, i s ní se však Jimny udrží těsně pod půl milionem korun.
