Boom SUV automobilky rády obhajují frází, že „zákazníci to tak chtějí“. A prodejní výsledky ukazují, že to tak do značné míry i je. Nicméně ne každý je nadšený z myšlenky, že by měl módnímu designu naznačujícímu terénní schopnosti obětovat nižší těžiště a lepší jízdní vlastnosti hatchbacku či kombi, nebo využitelnost obestavěného prostoru a variabilitu interiéru MPV.
Neuplyne snad jediný měsíc, aby některá automobilka nepředstavila nové SUV nebo nějaký crossover. To je samozřejmě v pořádku, zákon nabídky a poptávky tomuto trendu nahrává. Ale vedlejším efektem je, že se povážlivě zužuje výběr a manévrovací prostor těm zákazníkům, mezi jejichž priority nepatří ani výlety do divočiny (respektive myšlenky na ně), ani překonávání rekordů v běhu na chůdách (což zhruba odpovídá myšlence „sportovního SUV“).
Někteří si dokonce ani nemyslí, že nejlepší zábava na sobotní odpoledne je oblíbená hra dětí do tří let věku, totiž snažit se nacpat kulatý předmět do hranatého otvoru nebo analogicky zaparkovat hypertrofované SUV v podzemních garážích nákupního centra. Chtějí prostě „jen“ zcela racionálně převézt lidi a věci. S minimem kompromisů a ústupků jak na praktičnosti, tak komfortu, aniž by platili za styl, který nechtějí a nepotřebují.
Univerzální řešení napříč segmenty
Koncern PSA pro nemalou skupinu zákazníků vymírající kategorie MPV připravil crossover na míru. A to hned ve třech příchutích, protože bez trochy toho stylu a individuality to dnes, přiznejme si, úplně nejde. Rifter je totiž rodným sourozencem dalších dvou modelů značek PSA. Zatímco Citroën zabalil u Berlinga původní dodávku do výrazného a neobvyklého designu a Opel hraje především na MPV notu, kde přes výrazné „zcivilnění“ venkoncem nijak výrazně nemaskuje původ Comba ve světě lehkých užitkových vozidel, Peugeot se vydal jinou cestou.
Novou generaci multibrandové kompaktní dodávky u lva nejen promyšleně konvertovali na kompaktní MPV, ale okořenili jej navíc prvky z žádané kategorie SUV. Zní to, jako když pejsek s kočičkou vařili dort? Možná, ale v praxi to celé funguje. A to dokonce velmi dobře.
Kromě na první pohled patrných designových prvků, přibližujících Rifter populárním crossoverům vizuálně, má Peugeot oproti svým dvěma sourozeneckým modelům ono pověstné „něco navíc“, které do těch lepších z vlastností SUV zasahuje i fakticky. Světlou výšku zvýšenou na 176 mm a standardně obouvané „balonové“ pneumatiky 215/65 R16, které lze z výroby objednat i jako celoroční. S touto kombinací se nezalekne ani polní cesty k chalupě… asi jako kterékoli z myriád SUV s pohonem jen předních kol (za 15 tisíc korun si do něj navíc můžete, pokud pocítíte tu touhu, pořídit Advaced Grip Control s pěti režimy a asistentem Hill Descent, to je o něco chytřejší stabilizační a protiprokluzový systém, který zvýší sebevědomí na polňačce a přidá jistotu na sněhu).
Hra na schovávanou
Dalším specifikem Peugeotu oproti sesterským modelům je uspořádání interiéru iCockpit, to znamená nekonvenční uspořádání přístrojové desky s kapličkou budíků až vysoko pod čelním sklem a pod ní malý šišatý volant, který má řidič v klíně. Díky architektuře vysoké palubní desky zde není tento prvek tak kontroverzní (některým vyhovuje, někteří kvůli němu nevidí na přístroje) jako u jiných modelů.
Peugeot Rifter v číslech
|
Přístrojová deska je položena výše, takže přes volant na budíky pohodlně uvidí řidiči všech postav. Toto řešení v Rifteru i díky širokému nastavení pozice volantu i sedačky zkrátka funguje a na malý volant si za chvíli zvyknete.
Jakkoli se nelze ubránit dojmu, že by mu velmi prospělo, kdyby byl kulatý. I kdyby jen kvůli tomu, aby vám při využívání dobrého rejdu a malého průměru otáčení Rifteru neposkakovaly ruce po nejrůznějších výčnělcích a oblinách. To je ovšem jedna z mála výtek, kterými lze interiér počastovat, protože jinak vyniká velmi dobrou ergonomií, nespočtem odkládacích prostorů a velmi solidním dílenským zpracováním i volbou materiálů.
Porovnejte si ceny povinného ručení a najděte to nejvýhodnější. |
I když v této kategorii a cenové hladině nelze očekávat měkké plasty, je vše hezky slícováno a matně lakované povrchy vypadají k světu. Ostatně nejen jimi a celkovým zpracováním se Rifter odklání od dodávek a přibližuje k MPV. Šikovným detailem jsou i zadní elektricky ovládaná okna, která nejsou (u osobních dodávek tradičně) pouze výklopná, ale zcela zajíždějí do karoserie.
Kam jsem to jen dal...
Odkládací prostory najdete v kabině opravdu všude, je skoro o strach si někam bez rozmyslu pohodit třeba klíče. Může se totiž stát, že je budete hledat opravdu dlouho. Kromě vskutku gargantuovsky dimenzované schrány s roletkou ve středovém tunelu, do níž strčíte ruku až po loket, a tří schránek před spolujezdcem, jejichž nadstandardní objem umožnilo umístění airbagu do stropnice (aby nezabíral využitelný prostor v palubní desce), jsou šikovné poličky i před řadící pákou, za displejem infotainmentu a dokonce i před přístrojovým štítem palubní desky (kde najdete i samostatná hardwarová tlačítka pro tlumení a zvýšení jasu osvětlení přístrojů, takže nemusíte složitě hledat v menu). Příjemným standardem osobních dodávek je pak masivní police nad čelním sklem, kterou doplňují objemné kapsy ve dveřích (včetně praktické druhé menší) a dokonce dva uzavíratelné prostory pod nohama zadních cestujících. Negativem však je, že široký středový panel poněkud omezuje prostor pro nohy vyšších řidičů, aspoň by zasloužil podušku z měkkého materiálu – takto totiž z boku trochu tlačí do kolene.
Dvě možnosti
Podobný příběh využití prostoru pokračuje i v kufru, který kromě základního objemu 775 litrů a pravidelného skladného tvaru nabídne v pětimístném uspořádání i šikovné poličky na drobnosti po bocích. Rifter je k mání v testovaném krátkém provedení s rozvorem 2785 mm a délkou 4403 mm, za dvacet tisíc příplatku můžete mít také Rifter Long (rozvor 2,975 m, délka 4,753 m). Delší provedení dává smysl, pokud chcete sedmimístné uspořádání (za příplatek 20 tisíc korun). Sedmimístný interiér můžete mít za stejný příplatek i v kratším provedení, ale přijdete o možnost zadní sedačky posouvat (posuv o 13 cm je výsadou dlouhé verze) a za nimi zůstane jen symbolických 65 litrů prostoru pro náklad.
Každopádně ovšem potěší nízká nakládací hrana a velkorysé páté dveře, pod nimiž bez úrazu projde i člověk vysoký 190 cm. Vřele lze doporučit samostatně výklopné okno pátých dveří (podle výbavy za 8 000 – 12 000 Kč, v GT-Line standardně), protože přístup do kufru je ve stísněných parkovacích prostorech kvůli rozměrným dveřím poněkud problematický.
Navíc plato v kufru lze nastavit do dvou výšek, takže menší a lehčí předměty lze odložit oknem přímo na něj – i v prostřední pozici na něm i pod ním zůstane prostoru dost a dost. Další úložné prostory může (za příplatek 23 000 až 25 000 Kč podle výbavy) poskytnout panoramatická střecha Zénith. S ní se pojí i průhledný podsvětlený panel, poskytující 14 litrů prostoru a schránku na 60 litrů přístupnou z kufru. S touto konzolí ovšem pochopitelně přijdete o část využitelné výšky kufru. Pokud plánujete Rifter využívat i jako pracovní nástroj, není to asi nic pro vás.
Každopádně jistě oceníte možnost sklopit tři samostatná zadní sedadla (za příplatek lidových 5000 Kč v prostřední výbavě, u nejvyšší standardně) podle potřeby do podlahy. Sklopit lze i opěradlo sedačky spolujezdce (byť je třeba nejprve odstranit loketní opěrku), čímž vznikne rovná plocha pro převážení dlouhých předmětů. Tuto operaci je ovšem třeba nacvičit. Musíte si nejprve odsunout sedadlo vzad, teprve pak jde sklopit jednoduše, jinak se opěradlo zasekne o přístrojovku hlavovou opěrkou.
Elektroničtí pomocníci
Peugeot nabízí i v Rifteru dnes obvyklou sadu elektronických jízdních asistentů, infotainment s konektivitou či adaptivní tempomat. Některé si můžete zvolit za příplatek (parkovací asistent, hlídání mrtvého úhlu), některé jsou standardem. V základu je tzv. Safety Pack, obsahující technologie, za něž dostávají automobilky body v crashtestech Euro NCAP. Ten obsahuje mj. užitečný a v běžném provozu nijak neobtěžující systém automatického prekolizního brzdění, monitoring značek omezujících rychlost a systém udržení v pruhu s korekcí jízdní dráhy. Poslední jmenovaný je k vzteku. Na dálnici budete mít pocit, že auto je dost citlivé na boční vítr, protože systém neustále trochu sahá do řízení, tahá, tlačí a přetahuje se s řidičem o volant, občas velmi silně. Jakmile jej vypnete (tlačítko před levým kolenem), zjistíte, že Rifteru navzdory vyšší stavbě boční vítr naopak nijak výrazně nevadí.
Ovšem celou dobu na vás bude svítit oranžová kontrolka deaktivace systému, který se (stejně jako start-stop) po každém nastartování automaticky zapne. Ve dvou vyšších ze tří nabízených výbav je standardem také infotainment s osmipalcovým dotykovým displejem, handsfree a ovládáním na volantu a konektivitou Mirror Screen pro Adroid a iOS (musíte ovšem mít kompatibilní telefon, s Lenovem Vibe si systém povídat nechtěl).
Grafika je pohledná i přehledná, systém reaguje rychle a je poměrně intuitivní. Telefon se s infotainmentem propojuje USB kabelem, který jej zároveň dobíjí. Pokud nechcete spoléhat na zrcadlení displeje a máte raději vestavěnou navigaci, připravte si na ni 13 tisíc korun.
Peugeot, patrně i kvůli absenci infotainmentu v základní výbavě Active, odolal pokušení a neumístil do menu ovládání některých základních funkcí. Klimatizace a topení má tak bohudíky svá vlastní hardwarová tlačítka a malý monochromatický displej. To zasluhuje velkou pochvalu, byť kolébkové ovladače nastavení teploty jsou z nepochopitelného důvodu nepodsvětlené. Zábavnou složkou integrace verzí s infotainmentem a bez něj do modulární architektury je levá páčka pod volantem, jejíž tlačítko na vrcholku v kombinaci s ovládáním multimediálního centra na volantu (v základu přepíná funkce palubního počítače) nedělá nic.
Jako v osobáku. Skoro
Podvozek využívá modulární platformu PSA EMP2 s torzní příčkou vzadu a v Rifteru je velmi dobře naladěn pro naše silnice. Na poměry třídy je velmi komfortní a bez nějakých rázů a otřesů si plavně poradí s výmoly, spárami, rozbitou dlažbou i táhlými nerovnostmi. Samozřejmě tužší tlumiče, osazené kvůli dostatečné zatížitelnosti rodinného stěhováku, se místy projeví a na velkých dírách se ozve od zavěšení tupá rána, stabilitu to ovšem nijak neohrozí.
Navíc Rifter zde těží z pneumatik s vysokým profilem, které část nerovností pohltí. I mnohem dražší vozy dnes často tlučou více a častěji. Daní za vyšší stavbu a (zdařilý) kompromis mezi užitečnou hmotností a komfortem posádky jsou citelnější náklony karoserie v zatáčkách. Ale není to nijak dramatické a stopu vůz drží velmi odhodlaně. Ostatně sportovní výkony od rodinného MPV asi nikdo požadovat nebude.
Za pár deci
Absence sportovních ambicí platí i pro motor, což je rozhodně pochvala. Nová dieselová patnáctistovka BlueHDi o výkonu 130 k je nesmírně podařený agregát a Rifteru úžasně sedí. Nečekejte od ní žádný zběsilý nástup turba a kopanec do zad, jakkoli to je nejsilnější z nabízených motorizací (v nabídce jsou i varianty 75 a 100 k a benzinová dvanáctistovka PureTech).
Charakteristika projevu 1.5 HDi s rozvodem DOHC a 16 ventily je mnohem příjemnější a prakticky použitelnější. Poradí si bez větších protestů i s podtáčením a své výkony podává lineárně až v podstatě k omezovači. Kromě širokého využitelného pásma otáček vyniká i perfektním odhlučněním a to jak na poměry dodávek, tak absolutně. Příjemné je i odstupňování manuální šestistupňové převodovky, které bere v potaz (což dnes není samozřejmost) i použitelnost v reálném světě a ne pouze papírové ušetření několika gramů CO2 v laboratorních testech. Stejný přístup vyznává i indikátor řazení, který opravdu napovídá smysluplně a nenutí vás trápit motor v absurdně nízkých otáčkách.
Kulisa a přesnost chodu páky v ní jsou na hony vzdáleny starším ústrojím Peugeotu, která byla častým terčem kritiky. Zde není nejmenší problém. Pokud byste chtěli automat, je k dispozici měničový osmistupňový, skvěle fungující.
Peugeot u nového HDi využívá vstřikování močoviny SCR a samozřejmě i filtr pevných částic. Na rozdíl od předchozích dieselů PSA však již pro redukci pevných částic není třeba aditivum paliva, filtr je zde klasický, bezúdržbový.
Kromě chváleného akustického komfortu a nesmírně příjemného lineárního jízdního projevu potěší dieselová patnáctistovka i sympatickou spotřebou. Po městě se komfortně vejdete do šesti litrů a pokud nebudete mít vyloženě smůlu na zácpy, dostanete se na 5,2 l/100 km. Na silnicích mimo město ukazoval palubní počítač hodnoty kolem pěti litrů. Na dálnici se začne výrazněji projevovat vyšší stavba s velkou čelní plochou. Pokud si vystačíte s rychlostmi mezi 110 až 120 km/h, spokojí se Rifter s 5,3 litru nafty na 100 km. Budete-li trvat na 130 km/h, kdy motor točí 2450 otáček, dostane se spotřeba lehce nad šest, se zatíženým autem a v protivětru lehce přes litrů sedm. Což je stále velice sympatická hodnota, stejně jako průměr testu 5,8 l/100 km.
Racionální koupě
Pokud pátráte po racionálním a užitečném autě bez zbytečných ozdob, rozhodně zahrňte Rifter do svého výběru. Je prostorný, promyšlený, uspokojivě komfortní, nabízí variabilní interiér s pohodlným sezením vepředu i vzadu, rozměrný kufr, a s motorem 1.5 HDi 130 je dostatečně dynamický a sympaticky úsporný.
Mezigeneračně udělal obrovský skok v kvalitě i jízdním projevu. Poskočila sice i cena, ovšem i s vrcholným motorem a střední výbavou Allure stojí Rifter 480 tisíc korun. S několika málo příplatky, včetně parkovacích senzorů, tažného zařízení a vyhřívaných sedaček, budete mít vše, co si u praktického univerzálního rodinného vozu můžete racionálně přát.
Za cenu kolem 520 tisíc korunto není vůbec špatná nabídka. Tím spíš, když vezmete v potaz fakt, že osobní verze dodávek si dlouhodobě drží dobré zůstatkové ceny. A navíc vypadá trochu jako SUV, která na podobné částce ve srovnatelné velikosti teprve začínají.
