Opel vyrábí dobrá spotřební, neskutečně příjemná auta pro každodenní používání. V Rüsselheimu mají ale ještě nepsané pravidlo, že znak Opelu musí také vozit auto, jehož řízení vyžaduje velkou kuráž a nemalé řidičské schopnosti. Takové, kvůli kterému vás manželka bude nenávidět, když s ním bude nucena přejet Prahu. A vůbec se nebude hodit na nákupy.
Před lety to byl puristický silniční závoďák Opel Speedster, který stavěli u Lotusu. Poslední roky tvrdí muziku zuřivá Astra OPC. Opel GT se na pohled zdá být z jiného těsta, když s ním ale jedete, připadáte si jako bohatýři volantu v klasických britských roadsterech 50. let. Chvíli nejedete rovně a s volantem se občas docela perete.
Když si tohle auto koupíte, doma vás rozhodně nepochválí, jeho ovládání rozhodně není nic pro jemné ručky a slabé nožky.
Nemá rozhodně nijak vybrané chování, ale zároveň je obdařen výjimečným charizmatem. A hodně sveřepou náturou. S tímhle autem se má jezdit v zatáčkách, ne jen hloupě šlapat na plyn na dálnici.
ZVENKU: nadpozemská přitažlivost
Na pohled je "GTčko" přesně ten typ auta, které už na první pohled rozechvěje drsňáka z D1 a na druhý stahuje z dívek kalhotky. Předlouhý čumák, krátký zadeček a obrovská kola. Všechny ingredience na nádherný klasický roadster designéři měli a dokázali je využít skvěle.
Je to krásné retro (a nejen vzhledem, ale o tom až později), které odkazuje na předchůdce z přelomu 60. a 70. let. Měl vyklápěcí světla (otáčela se nekonvenčně kolem podélné osy) a říkají, že jeho tvar okopírovali designéři od lahve Coca Coly.
Zrcátka jsou spíše symbolická, stejně si je ale nastavíte tak, abyste se mohli koukat hlavně na svalnaté boky, objímající 18palcová kola.
Do kufru se vejde buď jen střecha, nebo jen pár nejnutnějších věcí, nikdy ne obojí. I když máte nataženou střechu, moc toho nepobere (přesně 157 litrů), ta boule, která jeho využitelnost dokonale eliminuje, je palivová nádrž.
Semtam se něco vejde do dutin, které kolem stažené střechy zbyly: sem se vejde tričko, a támhle (snad) ponožky - celkem 66 pečlivě zvolených litrů věcí.
Může se hoditNové i ojeté automobily Opel můžete koupit na www.automodul.cz |
Stahování střechy se zdá jednoduché, dokud ho nezkusíte. Ač by nátura GTčka napovídala, že ji odjistíte, za volantem se prostě jen otočíte a pravačkou ji elegantně "odložíte" kamsi dozadu, jste na omylu.
Nejdřív odjistíte páku nad středovým zpětným zrcátkem a pak musíte otevřít kufr. To se odklopí legrační křidélka, která jsou po stranách. Pak se vydrápete z auta ven, otevřete kufr (víko se vyklápí od vaší hlavy dozadu), střechu vezmete a sklopíte. Pro zavření víka je třeba s ním hodně bouchnout, nejlepší je se postavit zezadu za auto, opřít se o něj oběma rukama a rázně se opřít. Na pohled snadné, ale chce to sílu. A natažení ještě větší.
Kapota se zvedá hezky postaru od hran čelního okna. Škoda jen, že některé výřezy a výdechy jsou na přitažlivém těle opelího roadsteru jen na efekt. Ale dost pokukování, více uvidíte ve FOTOGALERII OPELU GT.
ZEVNITŘ: radši se dívejte ven
Kokpit je černá nora pro vás, spolujezdce a... to je všechno. Usadíte se až skoro na silnici do skvěle tvarovaných sedadel. Nejsou přehnaně sportovně tvrdá, ale dobře drží tělo. Sedíte utopeni pár centimetrů od vozovky, tatrovka čekající za vámi na semaforu má nárazník ve výšce vašich očí.
Před vámi je obrovský volant, bohužel jen výškově seřiditelný. Zboku prostor pro vaše tělo vymezí mohutný středový tunel. Řadicí páka je kraťounká, akorát padne do dlaně. V našem exempláři občas nešla zařadit zpátečka, na rychlé řazení v zatáčkách to také nebylo. Dráhy jsou jasně vymezené, ale zařadit rychlost je kostrbaté a občas docela náročné. Když řadíte, cítíte, jak se kov pere s protikusem ze stejného materiálu, hezky natvrdo.
Rozhodně lepší než studovat interiér je koukat ven. Úroveň jeho zpracování je na úrovni konce osmdesátých let. Vládnou zde ošklivé tvrdé plasty, které jsou ledabyle vylisované a ještě hůř smontované. Když budete chtít nahmatat tlačítko stahování oken, abyste si ruku zlomili.
Když jedete po kočičích hlavách pražské Malé Strany, máte strach, že na vás brzy začnou odpadávat kusy interiéru. A středové zpětné zrcátko po dvou kilometrech spolehlivě "sklepete" tak, že kouká dolů na řadičku.
Vrcholem všeho je "kastlík" před spolujezdcem. Má sice velká dvířka, ale za nimi je schránka ještě menší, než jste si dokázali představit. Aby vám dvířka neskončila v klíně, jistí je šňůrka - jak sofistikované. Když už se do něj budete snažit nacpat aspoň peněženku (mobil dáte do kapes na přední hraně sedáku), všimněte si čudlíku nalevo, je to jediná možnost, jak otevřít kufr zevnitř auta (druhou je tlačítko na dálkovém ovládání centrálního zamykání).
Všechny zbytečnosti nechte doma, počítejte s tím, že si nic někam neodložíte. Lišta, která má pravděpodobně suplovat kapsy ve dveřích, je vpravdě symbolická. V bezpečí v ní bude nejvýš propiska. Svačinu si dáte do schránky mezi rameny posádky a tím končíte. Pokud jste menší postavy, složíte něco za sedadla.
MOTOR: zuřivec
Motor má hodně hluboký brumlavý zvuk, rádio zapínáte jen při postávání ve městě. Když řežete zatáčky, uši si užívají uřvaného výfuku, do jehož hulákání a poprskávání si pištivě odfrkuje turbodmychadlo.
Čtyři válce by se zdály málo, většího zuřivce ale asi v dnešním emisními a hlukovými normami spoutaném automobilovém světě nenajdete.
Přeplňovaný dvoulitr, osazený přímým vstřikováním benzinu, táhne do nejnižších otáček, to nejlepší nastává od dvou tisíc výš. Jediné, co schází, je citelná výkonová špička.
Už ve dvanácti stech otáčkách ale cítíte, že má chuť a sílu vás tlačit vpřed. Pětistupňová manuální převodovka přenáší na zadní kola 264 koní a 353 newtonmetrů. Je dobře odstupňovaná, šestka vám scházet nebude. Stejně byste ji využili jen na dálnici, které je lopší se s GTčkem vyhnout obloukem (a to nemyslíme obrazně).
Motor skvěle reaguje na plyn, hezky citlivě bleskurychle reaguje na lechtání, meziplyny a podobné skopičiny. A zhluboka dýchá.
Naše spotřeba byla kolem 13-14 litrů naturalu, normálně se ale dá jezdit kolem deseti. Tabulková spotřeba má být lehce nad devět, ale přemáhat se tak dlouho nedokážete.
Sluší se dodat, že v Americe pořídíte možná ještě hezčí Pontiac Solstice, nebo s GTčkem téměř identický Saturn Sky, které mohou mít jako levnější alternativu pod kapotou 200koňový atmosféricky plněný 2,4litr.
JÍZDA: nic pro slečinky
Sice se s autem skoro pořád tak trochu perete, ale je to radost pro všechny, kdo raději než moderní pojízdný počítač dneška řídí neurvalou klasiku. Rozhodně při řízení GTčka nezahálíte a vaše smysly už vůbec ne.
Zadek máte někde v úrovni nábojů kol, horní hrana dveří vám končí pod bradou. Ven toho vidíte spoustu nahoru, moc ale nevíte, kam až sahá čumák, boky auta odhadujete díky hranám kapoty. Na pedály šlapete před sebe jako v čistokrevném sporťáku, na jejich sešlápnutí je třeba pořádná síla, stejně tak na řízení.
Obrovský volant se i díky širokánským kolům moc nechce vracet, tak pozor, ať vás to v ostré zatáčce nepřekvapí. Rozhodně by si zasloužil menší převod. Informaci o tom, co dělají přední kola, vám dává hodně, chtělo by to ale víc přesnosti.
Moc pohodlí si neužijete, ale kdo by to řešil, řízení GTčka rozhodně není pro třasořitky, kolem vás stále něco bouchá, rachotí, hučí. Na brzdy musíte hodně zhurta a špatně se dávkují.
Sedíte téměř na zadní nápravě, takže jste o tom, jak tu táhne levé, tu pravé kolo (všechna čtyři mají nezávislé zavěšení) a pak vás rozhodil výmol a posílá zadek jinam, než jste původně zamýšleli, skvěle informováni. Na vyžehlené americké highwayi musí být jízda prima, když vymetáte rozbité české okresky, je to občas boj s hmotou.
Motor se v prostorovém rámu usadil podélně, co nejvíce za přední nápravu a má těžiště co nejníž to jde, o vyváženost by tedy mělo být postaráno. Naklánění v zatáčkách je mu cizí, zato rotaci kolem svislé osy si budete užívat do omrzení.
Není nic snažšího, než si do zatáčky pomoci přidáním plynu, záď vás do ní doslova vyhodí. Z mírné nedotáčivosti se vmžiku stane přetáčivost a vy spěcháte dát kontra volantem. V tu chvíli vás podrží samosvorný diferenciál, který je ve standardu.
V žádném jiném autě není tempomat tak zbytečný jako v Opelu GT, na dálnici se mu totiž moc nelíbí. Hlučí, poskakuje a jízda v přímce mu moc nevoní.
ZÁVĚR: opel rád divočinu
Auto, které je stvořené ne pro rychlou, ale zábavnou jízdu. Tedy pokud vás baví jízda bokem, čača zadních kol při rozjezdu a podobné kratochvíle. Za dálniční známku ušetřte, to si radši kupte podrobnou mapu nejbližšího zatáčkovitého kraje.
Větší parádu - nutno přiznat, že i díky minimu prodaných exemplářů - uděláte už jen v autě za mnohem víc než 915 tisíc ceny Opelu GT.
Příplatková výbava čítá čtyři položky: kožený interiér (dvě barevné kombinace) je včetně lepšího audia, než toho standardního vypůjčeného od korejských chevroletů, za 38 tisíc, metalíza je za 14 tisíc. Záhadně působí položka nazvaná "Zářivá barva", ať to znamená cokoliv, budou za ni chtít šest tisíc navíc.
Když máte rádi neurvalá auta, která jsou romanticky k ničemu a navíc pěkně jedou, tenhle opel si zamilujete. Pokud upřednostňujete studium pravidelnosti švů na sedadlech a textury měkčeného plastu před větrem ve vlasech a muškami v zubech a místo brumlání výfuku posloucháte obscénnosti z rádia, o GTčko nezavadíte.
Opel GT v číslech | |
motor | přeplňovaný čtyřválec 2,0 |
objem (ccm) | 1998 |
max. výkon (kW/k) | 194/264 (při 5300 ot./min) |
max. kroutící moment (Nm) | 353 (při 2 500 ot./min.) |
převodovka | 5st. manuální |
pneumatiky | 245/45 R18 |
délka x šířka x výška x rozvor (mm) | 4100 x 1813 x 1274 x 2415 |
objem kufru / nádrže (l) | 66 - 157 / 51,5 |
pohotovostní hmotnost (kg) | 1395 |
max. rychlost (km/h) | 230 |
zrychlení 0 - 100 km/h (s) | 5,7 |
kombinovaná spotřeba (l/100 km) | 9,2 |
základní cena | 914 900 |
Výbava: klimatizace, tempomat, ABS, radio s CD MP3 a 7 reproduktory ovládané z volantu, mlhovky, ESP, 2 airbagy |