SUVčka vytlačují z nabídky automobilek tradičnější typy aut. Jsou módní a řidičům vyhovuje zvýšená poloha za volantem. Pohled přes mohutnou kapotu jim dává pocit bezpečí a také nastupování je pohodlnější.
Jenže tím asi většina výhod končí. Mimo silnici se stejně vydá jen promile z nich. A tak nakonec zájemce o SUV skončí u verze s poháněnou přední nápravou – ale to už si mohl koupit klasický hatchback.
ASX je přesně takový pouliční dobrodruh. Už proto, že je trochu přikrčenější než ostatní SUV téhle kategorie a uvnitř se cítíte jako v docela prostorném hatchbacku. Až nasněží, bude se zase hodit skoro dvaceticentimetrová světlá výška (přesně 195 mm).
Na zadních sedadlech je v ASX spousta místa. Pětičlenná posádka se mačkat nebude díky velké šířce kabiny, navíc jsou opěradla zadních sedadel polohovatelná, takže můžete o něco zvětšit objem kufru. Ze základních 419 na 442 litrů, a pak jejich sklápěním až na 1 219 litrů. Líbí se velký vstup pro náklad.
Mitsubishi ASX v číslech
Poznámka: údaje výrobce |
Dravou tvář přebralo ASX od ostatních mitsubishi, s přimhouřenýma očima světel a obrovskou maskou chladiče si zjedná respekt. Při pohledu tváří v tvář si ho spletete s větším modelem Outlander, ze kterého technicky vychází. V rodném Japonsku ho prodávají pod označením RVR.
Jednoduchá přístrojovka je stavěná podle staré školy: řidič má hlavně pocit bytelnosti, žádné moderní serepetičky. Jsou tu jen ty ovládací prvky, které opravdu potřebuje a ty fungují hezky exaktně.
Líbí se palubní počítač s chytrou vychytávkou: ukazuje aktuální spotřebu a malá značka na její rysce značí, jaká je průměrná. Jen jeho ovládání by mohlo být jinde než tlačítkové schované nalevo pod volantem.
Toč mě, toč
Stosedmnáctikoňový čtyřválec s variabilním časováním ventilů MIVEC by se spíš hodil do nějakého malého nabroušeného hatchbacku, s 1 345kilovým ASXem si moc nerozumí.
Atmosférickou jedna-šestku je třeba hodně točit, pod čtyři tisíce otáček je tah spíš vlažný, hezky plynulý, ale trochu "bez šťávy". Nad čtyři tisícovky otáček motor ožije a táhne srdnatě. Jenže to už reptá posádka kvůli velkému hluku. Při dálniční stotřicítce točí motor asi 3 600 otáček, a v kabině je v tu chvíli motor citelně slyšet, přidává se ještě aerodynamický hluk. Nějakou výkonovou špičku budete taky hledat těžko.
Zážehový motor dělá z ASXa typické městské SUV, možná i proto seženete benziňák jen s pohonem předních kol. Už při okreskových rychlostech vám totiž schází síly na bezpečné předjíždění. Dynamické zrychlování není oblíbenou disciplínou. V kopcích budete často podřazovat a klidně o dva stupně, abyste z maximálních 154 newtonmetrů něco vyrazili.
Na druhou stranu si nechá motor líbit i nízké otáčky. To když mu naordinujete dietu a necháte ho převalovat se u nějakých třinácti set otáček při pojíždění po městě.
Možná by aspoň trochu ušetřila ušní bubínky šestistupňová převodovka, bohužel benziňák je v ASXu k mání jen s pětistupňovým manuálem. Dlouhou řadicí pákou volíte převodové stupně po přesně vymezených drahách.
V kombinací s pohledným japonským SUV má benzinový čtyřválec jednou nečekanou výhodu: je opravdu úsporný. Jako jedno z mála aut v současné produkci umí jezdit opravdu za tabulkovou spotřebu. V plném obsazení si na dálniční trase ASX vystačilo s necelými sedmi litry benzinu.Tabulková kombinovaná spotřeba je šest litrů benzinu na 100 km. Dračit se dá za nějakých osm a půl litru.
Palivo spoří také systém start-stop (u mitsubishi se jmenuje AS&G), vypínající motor třeba při čekání na červenou. Jen musíte počítat s tím, že při sešlapávání spojky mu pak roztočení čtyřválce trvá trochu déle, než byste chtěli.
Nepříjemná je hodně citlivá spojka, která vyžaduje dobrou součinnost pravačky na plynu. Rozjezdy do kopce jsou tak občas trochu autoškolácké. Řízení je "teréňákové" přeposilované, ne moc citlivé a bez chuti vracet na výjezdu ze zatáčky kola do rovného směru.
Jízdní vlastnosti ASX jsou dobré, pohodlný podvozek si chválí hlavně ti vzadu. Přes nerovnosti se přenáší plavně. Hatchbacková karoserie na zvýšeném podvozku se nehoupe, v zatáčkách se jen víc nakloní kvůli většímu těžišti. Jinak je ale jízda velmi jistá. Na dálnici je i při vyšší rychlosti hezky stabilní.
Ani podvozek ale nezaslouží jedničku kvůli mizernému odizolování od kabiny. Při jízdě po nehladkém povrchu – třeba po dlažebních kostkách – je v kabině rachot, až má řidič strach, že něco od přední nápravy upadne. Nepříjemné ruchy přidají i zimní pneumatiky.
