Mercedes GLB je SUV, co konečně dává rodině smysl. K tomu skvěle jezdí

Původně jste si šli pro velké MPV, ale sedmimístné u Mercedesu nenabízejí. Vlastně ano, ale musíte ho odhalit zabalené do kabátu SUV. Tak už to dnes chodí.

Mercedes mluví v brožurách o genech SUV a sportovních pocitech. Ovšem novinka jménem GLB je mnohem zajímavější z jiného důvodu. Model patřící k základní řadě mercedesů – tedy s pohonem předních nebo všech kol a čtyřválci napříč – je totiž hlavně nečekaně šikovné opravdu rodinné auto. Snažili se ho celé zabalit do proporcí SUV, ale je to prostě vychytané MPV na vysokém podvozku, které umí i v terénu. Praktický interiér se dnes ale mnohem lépe prodá v kabátu SUV, vědí i u Mercedesu.

Achim Badstübner, designér exteriérů Mercedesu přibližuje, že krabicovité tvary mají odkazovat na ikonickou třídu G, je to ale spíš přání. Asi nejlíp vypadá GLB zepředu, má přátelský neagresivní výraz. Badstübner popisuje designovou filozofii jako „soft shapes + sharp lines“, tedy něco jako „měkké tvary + ostré linky“. Jako celek je to spíš jak od Picassa – z každého pohledu jiné. Začátek je strohý, jednoduchý, na nízkou kapotu se napojuje velká kabina, kterou vzadu na boku oživuje vlnka spodní hrany oken, která ovšem neladí s ničím jiným na autě. Při pohledu zezadu vyniknou vysportované vystouplé boky.

Trochu nevyváženými proporcemi připomene kdysi překvapivé Subaru Forester. Vysokým prosklením s nízkými boky a krabicovitou siluetou s výrazně odděleným čumákem zas třeba Volkswagen Touran první generace. Ale hledat podobnosti moc nemá smysl. Nejhezčí mercedes to není, ale vevnitř je skvělý. Vychytaný a k tomu parádně jezdí.

Kombík na vysokém podvozku

Interiér je praktický jako v MPV; s posuvnými sedadly druhé řady a dalšími dvěma (příplatkovými) místy v kufru. Vnitřními rozměry je to spíš velký kombík, vždyť od víka kufru po záda sedadla řidiče naloží až metr osmdesát dlouhou věc. A ještě o kus delší, když se sklopí opěradlo sedadla řidiče (celkem 266 centimetrů).

To naznačuje, že je to docela velké auto – s délkou 4 634 milimetrů jen o čtyři milimetry zaostává za první generací Mercedesu ML, který před víc než dvaceti lety pomáhal éru SUV startovat. Zvenku působí GLB spíš užším dojmem. Je to ale dáno hlavně dlouhým (2 829 mm) rozvorem. V kabině je ovšem místa dost i do šířky. Všechna sedadla kromě toho řidičova jsou individuálně sklopná. V třetí řadě je to spíš pro děti, Mercedes sám udává, že je to tam snesitelné pro cestující do 168 centimetrů výšky.

Dvojice vpředu má typicky pro malá mercedesí SUV čelní okno relativně blízko. Posádce se zalíbí velká hranatá okna, která prosvětlují interiér a usnadňují výhled ven. Z místa řidiče je dobrý výhled. Hranatá karoserie má navíc snadno odhadnutelný tvar, což především řidičky ocení. Dost ale vadí tlustý sloupek čelního skla, který je hodně vpředu, takže překáží ve výhledu do křižovatky nebo oblouku.

Čelní okno je v porovnání se zbytkem prosklení menší. Střecha se k horní hraně skla stáčí v oblouku dolů, ale abyste viděli nahoru na semafor, nemusíte se za volantem předklánět. Zelenou vám ohlásí středový displej, stejně jako v navigaci ukazující obraz z čelní kamery promítne na křižovatce nebo kruháči šipku, kam odbočit.

Infotainment a vůbec celé digitální rozhraní je velká parádička. Tablet tvořící celou horní informační část přístrojovky je zhmotněním technicistního dneška. Rozlišení a prokreslení jsou perfektní. Chvílemi je grafika trochu titěrná a nepřehledná, základní funkce ovšem zobrazuje jasně. Ovládání nelze co vytknout, je rychlé, srozumitelné, mercedesovské. Takže některé funkce přepínáte z volantu i na středovém tunelu, jízdní módy automatu řadíte voličem vpravo pod volantem a stěrače s blinkry nalevo.

Všechno je vyladěné do detailu, včetně perfektních sedadel. Takže si všimnete až dodatečně tvrdého plastu na spodku přístrojovky.

Naftová verze se povedla

GLB je parádní i jízdně. Je obratné, jisté, skvěle se ovládá. Víc než trochu afektovaná verze AMG s třísetkoňovým benziňákem se nám líbilo provedení s turbodieselem. Ten jako by snad ani nebyl z dnešní doby, která motory na naftu tak mrzačí, že na ně publikum až ztrácí chuť. Naftový čtyřválec je tichý, silný a hlavně s ohromujícím elánem a bryskností reaguje na sešlápnutí plynu. Bez turboefektu zatahuje dravě a plynule.

Motorář Andreas Wieler u něj ještě zdůrazňuje novinku v podobě dvou SCR katalyzátoru (podobné řešení, ovšem jinak provedené teď mají nově i TDI od Volkswagenu). U Mercedesu je první SCR tradičně u motoru, druhý nový je pasivní a nachází se pod podlahou. Funguje jen při vysoké zátěži a pracuje s AdBlue vstřikovaným do výfukového traktu úplně na začátku hned za motorem.

Nečekané výkony ukáže GLB v terénu. Samozřejmě je to dané hlavně chytrou elektronikou, se kterou i absolutní offroadistické nemehlo projede skoro cokoliv. Klesání s plazí rychlostí, jakou si řidič navolí, klidně dva kilometry v hodině, rozjezd do kopce automat bravurně hladce nadávkuje, boční náklony utne dřív mozek a žaludek než limit auta. Dvacet centimetrů světlé výšky je tak akorát, aby se do hlavně rodinného auta ještě pohodlně nastupovalo.

K tomu přidejte skvělý podvozek, jistý a komfortní. To zní jako skvělý tip na rodinné auto, které nejapným výrazem ukolíbá ostatní, aby pak tatík rodině ukázal, že v něm stále ještě dříme dravec. Se základní cenovkou 911 130 korun (GLB 180 d) je to vlastně velmi dobrý kup. Do milionu se ještě vejdou varianty s číselným označením 200, tedy diesel o výkonu 110 kW a benzin se 120 kW – oba stojí od 949 850 korun. Nejlevnější čtyřkolkou je GLB 200 d, která o sedm tisíc přesahuje milion korun. U Mercedesu odhadují, že podíl prodejů verze právě s pohonem všech kol bude až šedesátiprocentní. Očekávají také vysoký podíl sedmimístných verzí.

Nabídka motorů je přehledná. Hlavní jsou dvoulitrové turbodiesely s výkony 85, 110 nebo 140 kW. Nejslabší verzi pohání přední kola, nejsilnější všechna čtyři a u prostřední je na výběr. Standardem je osmistupňový dvouspojkový automat.

U benzinových motorů je situace pestřejší: GLB 200 vozí jediná verze bez dvoulitru pod kapotou – je to třináctistovka od Renaultu, která dává 120 kW a pohání přední kola přes sedmistupňový automat. GLB 250 4Matic je dvoulitr od Mercedesu s výkonem 165 kW a pohonem všech kol. AMG verze pak nese číselné označení 35, má 225 kW a sedmimístnou krabici rozjede na stovku za pouhých 5,2 sekundy.

U AMG hospodaří dvouspojkový automat se 400 Nm a trochu s nimi bojuje, takže je řazení chvílemi trhavé. To s dieselem je to jiná, mnohem hladší a plynulejší jízda. A v normálním provozu čistě pocitově ani ne o tolik pomalejší.

Mercedes vyrábí GLB v Mexiku, objednávat se musí tedy s nějakým tří- až čtyřměsíčním předstihem, první koupené kusy už se plaví přes Atlantik. Asi za rok ještě dorazí plně elektrická verze.

Malé mercedesy frčí

Nejmenším mercedesům se velmi daří. Od první generace třídy A, která zahájila kariéru aférou s neúspěšným losím testem, vzniklo už přes sedm milionů mercedesů s pohonem předních kol. Aktuální čtyři modelové řady s touto architekturou loni dosáhly v součtu odbytu 609 tisíc kusů, což je 26 procent celkových prodejů značky. 

Proto nepřekvapí, že automobilka rozšiřuje svoji nabídku právě tímto směrem. Kromě nové třídy GLB přišla v nedávné době také se sedanem třídy A, a to ve dvou délkách rozvoru (prodloužený se prodává v Číně). Počet karosářských variant na kompaktní platformě s motorem napříč pohánějícím hlavně přední kola tak aktuálně dosahuje sedmi (hatchback a sedan A, MPV B, shooting brake a 4dveřové kupé CLA, SUV GLA a nově tedy GLB), ještě se spekuluje o roadsteru.

Rozšiřování nabídky také klade velké nároky na výrobní kapacity. Z tradičních německých továren se zapojuje jen ta v Rastattu u francouzských hranic. Zde se vyrábí evropské GLA, dále tu vzniká většina exemplářů třídy B a některé kusy třídy A. „Áčko“ vyrábí také Valmet, externí dodavatel z Finska, a za tímto účelem vybudovaná továrna v maďarském Kecskemétu. Maďarský původ mají i všechna CLA a CLA Shooting Brake a některé kusy třídy B.

Poslední dvě novinky se do žádné ze zmíněných továren „nevešly“, proto se GLB a třída A sedan vyrábějí v továrně v Mexiku, kterou Mercedes nově provozuje společně s Nissanem. Motory se vyrábí v bývalém východním Německu a ve Španělsku, dvouspojkové převodovky v Rumunsku. Samostatnou kapitolou je pak Čína: auta i motory pro mercedesy zde prodávané se v naprosté většině vyrábí lokálně.