Píše se rok 1992 a já přicházím do showroomu Ferrari. „Plísňáky“ vypasované tak, aby vyniklo mé mužství, ledabyle rozepnutou „šusťákovku“ v barvě nahnilých meruněk jsem koupil teprve včera. Všudypřítomné disco a umělé palmy jen dokreslují kulisu.
Módě 80. let se dnes možná smějeme, ale na začátku 90. let bylo v Česku z pochopitelných důvodů „cool“ přesně to, co už západní Evropa zavrhla. A po všem novém byl hlad. I proto bylo čistě hypoteticky možné, že jsem v paralelní realitě do showroomu Ferrari (ideálně třeba v Katovicích, ať to má styl) takto skutečně vstoupil. A mimochodem, pokud už na to máte alespoň trochu věk, zkuste si na YouTube pustit výběr nějaké diskotékové muziky z „osmdesátek“. Je to vlastně docela zábavné, zejména pokud je to italské.
Pokud trváte na Ferrari z roku 1992 a je vám dvacet, berte divokou 348. Možná vás zabije, ale alespoň to bude stát za to.
