Černá linka suchého asfaltu protíná les a mizí daleko za posledním dubem někde v poli. Dvakrát třikrát si široký a nizoučký roadster v barvě zrezlé oceli práskne do výfuku, když pár kapek příliš obohacené směsi unikne škrticí klapce i spalujícímu žáru ve válci a vybouchne až ve výfukovém ústrojí. Šestiválec má zvuk naprosto parádní. Prdí, práská, řve a střílí.
Z4 je lehoučké auto, navíc dostalo místo plechové střechy plátěnou, kterou stáhne až do rychlosti padesát kilometrů za hodinu. Na silnici se BMW tetelí jak vzduch nad rozpálenou letní silničkou. Takové teplo ještě není, ale jaro úspěšně vypálilo zbytky sněhu, a dokud z nebe netečou čůrky vody, je potřeba se do toho pořádně opřít. Tady jde všechno ráz na ráz: ostré řízení, ostré brzdy, ostrá reakce na plyn. Musíte mít rychlé reakce a být na všechno připraveni. Druhou šanci u rozbouřené zadokolky nedostanete.
Tuhle konkrétní Z4, kterou jsme dostali ke kratičkému svezení jižně od Prahy, žene vpřed stádo 340 koní (250 kW) a největší energii má kolem čtyř tisíc otáček. Hrát si můžete klidně až do šesti a půl tisíc, je to parádní zábava. Točivý moment činí 500 Nm v širokém rozsahu od 1600 do 4500 otáček.
Z4 na opuštěných okreskách tancuje a skotačí, je to neposeda. Vyvážení je příkladné – přesně půl na půl, těžiště se málem dotýká asfaltu, jak je nízko, a roadster je pevně přibitý k zemi. Tedy až do prvních nerovností, které trochu rozeskáčou zadek.
Podvozek je jinak příkladně ovladatelný a u roadsteru z Mnichova si odbývá svou premiéru – má úplně poprvé pětiprvkové uchycení zadní nápravy a vpředu dvojici spodních ramen se svislou otočnou pružicí a tlumící vzpěrou. Vzadu BMW šetřilo kila, náprava je částečně z hliníku. Auto má tunu a půl, ale pocitově přijde řidiči ještě lehčí. Je to rozvrkočená hračka, která ale neumí být na svého majitele úplně zlá.
Jede hodně rychle, zvlášť v téhle výkonnostně nejzběsilejší verzi M40i. Na ekorežim ovšem umí být líná a na komfortní hedvábně měkká. Takový dvoumístný univerzál se sportovními choutkami.
BMW Z4
Nevlastní sourozenci
V Salt Lake City skončila zimní olympiáda a v Česku začal fungovat Temelín. Už je to dávno, kdy výrobní linka v jihokarolínském Spartanburgu vydala první modely Z4, která nahradila původní BMW Z3. Design čistě řezaných velkých ploch seskládaných zdánlivě nahodile, leč s rozmyslem, dal dohromady Chris Bangle s dánským návrhářem Andersem Warmingem. V roce 2002 působil neotřele a neopakovatelně. Druhá generace vznikla před 10 lety a vyráběla se v Řezně.
Montáž třetí Z4 mají na svědomí šikulové v rakouském Štýrském Hradci, ve stejné fabrice Magna-Steyr, která se na stavbu takových specialit zaměřuje, se na konci března začala vyrábět také nová Toyota Supra.
Kdo o tom spojení neví, nevšimne si ho. Třebaže Supra a Z4 sdílí stejný technický základ nebo motory, na první pohled jsou auta úplně jiná.
„Návrhářské týmy šly svou cestou,“ podotkl koncernový šéf designu u celé BMW Group Adrian von Hooydonk pro britský Top Gear. Zatímco Supra lační po rychlosti a má úplně proděravělý spodek masky, BMW Z4 je spíš vyhlídkovým parťákem než závodní bestií. Přestože šestiválec umí na slavné Severní smyčce Nürburgringu předjet i BMW M2…
Nové BMW Z4 se proporcemi výrazně liší nejen od Supry, ale hlavně i od svého předchůdce. Vpředu je větší rozchod kol o 98 milimetrů, vzadu o 57. Auto je o 85 milimetrů delší a o 74 širší. „Zetko“ se prostě víc rozkročilo, snížilo a natáhlo. Se Suprou mají pochopitelně stejný rozvor – 2470 milimetrů. Jako Fabia. Šípovitá kapota s kapkovitými lampami míří k vertikálně vedeným obloučkům ledkového denního svícení. Ledvinky tu jsou pochopitelně také, ale na dnešní poměry subtilní a ne moc výrazné. Z4 ukazuje trochu jinou tvář soudobých bavoráků.
Zároveň je to auto, které stejně jako řada podobných kolegů v ringu jménem automobilový trh 21. století schytalo tvrdý levý hák od lenivých zákazníků odmítajících manuální převodovky. Umíráček „šaltpáky“ je v případě BMW o to horší, že ke sportovním autům z Mnichova řazení prostě neodbytně patří.
„Bohužel se ukazuje, že i u těch sportovně laděných modelů je podíl nízký. Ten trend má tento směr dlouhodobě. U sportovních modelů jsou automatické převodovky, ať už dvouspojkové nebo osmistupňové s hydrodynamickým měničem, v současné době na takové výši, že mě to nepřekvapuje,“ říká Jiří Kopanický, produktový manažer BMW.
Osmistupňový automat Steptronic je pohotový, motor nezdržuje a ani z něj nepumpuje hektolitry benzinu navíc. Konkrétně M40i má stovku za čtyři a půl sekundy a BMW se chlubí, že si vezme jen lehce přes sedm litrů paliva na sto kilometrů. To byste se ale museli courat za traktorem... Tak či tak manuál nebude ani u prostřední verze sDrive 30i, dostane ho jen nejslabší čtyřválec sDrive 20i. O to víc se na něj ale těšíme, protože spojí radost z řazení s rychlejším vyhlídkovým tempem. A právě v tom spočívá celá filosofie Z4.
