Poslední kus Zastavy 101 opustil výrobní linku před deseti lety, 21. listopadu 2008. Spolu s vozem, přezdívaným „stojadin“ nebo „kec“, definitivně tehdy skončily i další dva letité modely, Koral a Florida. Ty se však začaly vyrábět poměrně nedávno, první z nich v roce 1981 a ve své době elegantní Florida ještě o šest let později.
Zastava 101 přitom patří k několika málo vozům, které v Evropě po druhé světové válce vydržely ve výrobě tak dlouho. Mezi dodnes vyráběné patří už jen ruská Lada Niva (od roku 1977), a pak malosériové vozy jako Morgan 4/4 nebo Caterham Seven.
Jak začínala ZastavaBitvu o Terst vyhrál zapomenutý frajer z Itálie Příběh Riccarda Chivina, specialisty Fiatu na vyjednávání přes železnou oponu čtěte ZDE |
První kusy Zastavy 101 opustily výrobní pás 15. října 1971 (jeho předobraz Fiat 128 se však poprvé objevil ještě o dva roky dříve) a během téměř čtyř desítek změn vůz prošel jen drobnými modifikacemi. Srbský zákazník si ještě před deseti roky mohl v přepočtu zhruba za sto tisíc korun koupit auto, které se od začátku 70. let příliš nezměnilo. Jen originální kulatá světla vystřídala hranatá a interiér ovládl místo původní koženky plast, jenž nahradil i chrom na náraznících a vnějších zrcátkách.
Jinak si člověk v novém „stojadinu“ připadal jako ve stroji času. Místo vstřikování měl motor až do konce tradiční karburátor a airbag nebyl ani v příplatkové výbavě. Změn se během výroby nedočkala ani diskutabilní kvalita. V jugoslávském časopisu Auto Revija se už v srpnu 1972 objevily kritické ohlasy majitelů - Ivica Krašovec ze Záhřebu kupříkladu psal, že se mu u zcela nového vozu třikrát po sobě zablokovaly brzdy, Dušan Ćurčić z Bělehradu si zase stěžoval na elektroinstalaci.
Od roku 1971 se vyrobilo přes milion „stojadinů“, z výrobního pásu v Kragujevaci sjelo ještě 250 000 vozů Zastava 128, což je původní sedan Fiat. V posledních letech výroby továrnu opouštělo jen kolem dvou tisíc vozů ročně, celková výroba dosahovala pouhých dvacet tisíc aut. Krátce po přelomu století se továrna pokusila uspět s licenčním Fiatem Punto, přejmenovaným na Zastavu 10, skutečný impuls však přinesli až Italové, kteří v Kragujevaci od roku 2012 vyrábějí Fiat 500L.
Zastavu 101 (s označením 1100) je možné potkat i v České republice, ve druhé polovině 70. let ji prodávala Mototechna. Auto za 65 000 korun tehdy patřilo k těm dražším, stejně stála Lada 1300, Škoda 120 byla o sedm tisíc levnější.
Na kvalitu zpracování si stěžovali i recenzenti tehdejších časopisů Automobil a Svět motorů. Druhý z nich v roce 1977 v závěru napsal: „Máme-li jmenovat pořadí, v jakém by se měl výrobce věnovat zlepšování vozu, pak se o první dvě místa dělí kvalita dílenské práce a snižování hluku.“
V Československu se mezi roky 1976 a 1980 prodalo jen deset tisíc „stojadinů“, které se z Jugoslávie dovážely v rámci barterového obchodu. V českém registru jich zůstává necelá tisícovka, ještě před deseti roky to byl dvojnásobek. A kolik z nich opravdu jezdí, se přitom nedá zjistit. Občas se zachovalý vůz ještě dá potkat na silnici a existují také webové či facebookové stránky věnované Zastavě 101.
„Stojadin“ je docela populární i v bývalé Jugoslávii, přestože není tak kultovním vozítkem jako jeho předchůdce ve výrobním programu kragujevacké automobilky - „fićo“, tedy jugoslávská verze Fiatu 600, která se vyráběla v letech 1955 až 1985. Známá kapela Hladno pivo třeba zpívá, že „ty nové značky padají z pásů/jsou to jen vraky bez duší/ten můj (stojadin) je čistá ruční práce/od nárazníku k výfuku“.