Transporterům propadl Tomáš Hanousek definitivně zhruba před osmnácti lety. Tehdy si pořídil svůj první vůz generace T4. „Kamarád ho měl a vozil s ním auta z Německa. Mě fascinovalo, jak je to auto univerzální, jak je užitečné a užitkové a zároveň skvělé pro volný čas,“ popisuje Tomáš Hanousek. Právě toto kamarádovo auto nakonec před osmnácti lety koupil.
Spanilá jízda centrem PrahyKoronavirus zhatil původně plánovaný obří sraz Volkswagenů Transporter na Výstavišti v pražských Holešovicích. „Událost, na které jsme dva roky pracovali, bohužel zmařil vývoj kolem nemoci covid-19. Za současných stále se měnících podmínek není možné tak velkou akci, které se mělo zúčastnit několik tisíc lidí, vůbec uspořádat,“ uvedl ředitel divize užitkových vozů Volkswagenu Jakub Šebesta. „Dobrá zpráva je, že zlatý hřeb oslav – spanilá jízda Transporterů centrem Prahy – se uskuteční, jak bylo plánováno. I když bohužel opět jen v omezeném množství 120 vozů,“ dodal Šebesta. Konvoj vyjede od Výstaviště v sobotu 27. září v 10 hodin. Přes Hlávkův most a magistrálu zamíří na Václavské náměstí, objede ho a bude pokračovat na náměstí Karlovo. Následně vjede na nábřeží a podél Vltavy jeho cesta povede až k Rudolfinu. Tam se auta vrátí na levý břeh řeky a přes Malostranské náměstí, kolem Hradčan a Letné pojedou zpět do Holešovic. Čtěte více |
„Zajímavé bylo, že jsem ho tehdy poprvé řídil až ve chvíli, kdy jsem s ním odjížděl z autobazaru, přes který ho kamarád prodával,“ směje se a dokazuje tak, jak moc velká byla jeho touha po takovém autě. Už tehdy se zrodila myšlenka na vytvoření komunity majitelů. „Hledal jsem na internetu různé informace, ale zjistil jsem, že lidí, kteří auto mají, je spousta, ale míst, kde se něco dozví, je u nás velmi málo,“ vysvětluje Hanousek základ myšlenky, která stála u zrodu klubu majitelů.
První webové stránky vznikly takříkajíc na koleně, ale nápor fanoušků byl tak velký, že brzy musel nechat Tomáš Hanousek udělat nové, robustnější, stránky, které zvládly větší nápor uživatelů. Tak vznikl tehdy ještě T4 Club, který se postupně proměnil v dnešní Transporter club. A Hanousek je dodnes jednou z jeho hlavních postav. A coby „první“ fanoušek oblíbeného užitkového vozu samozřejmě Transportera má. A ne jednoho. „Jako pracovní auto využívám aktuálně generci T6, co se historických aut týče, postupně jsem si pořídil generace T1, T2 a T3,“ říká Hanousek.
Hledání sedačky
Jeho T1 je v provedení, které je mezi sběrateli asi nejžádanější. Je to takzvaný „Samba bus“, verze s malými okénky v horních rozích střechy, kterou proslavila éra hippies. „Největší problém je takové auto koupit ideálně v nějakém původním stavu, ale hlavně kompletní, říká Hanousek s tím, že jakékoli díly se dnes shání velmi těžko, originální jsou drahé a ty neoriginální (repliky) zase nedosahují požadovaných kvalit.
První generaci Transporteru si Hanousek pořídil opět od kamaráda. „Měl ho přes deset let a chtěl si ho dát sám dohromady, nakonec jsme se ale kvůli časové i finanční náročnosti takového úkolu dohodli, že mi ho prodá. A že ho zrenovuji a já ho nikdy neprodám, což jsem dodržel,“ říká majitel krásného minibusu. Tak krásný, jako na fotografiích k tomuto článku ovšem Hanouskův T1 v počátku rozhodně nebyl. „Renovace auta do původního stavu mi nakonec zabrala osm let,“ říká Hanousek.
Kromě spousty práce na samotném autě (jen sehnat klempíře a lakýrníky nebylo podle Hanouska lehké) vyžadovala rekonstrukce především někdy zdánlivě až nekonečné hledání některých dílů a částí auta. „Těch osm let jsem jezdil po různých srazech a burzách po celé Evropě, hlavně v Německu a Anglii, kde jsem postupně kupoval to, co jsem potřeboval,“ říká Hanousek. Přiznává, že když takto po letech při sestavování auta vyndal díly z krabic, zjistil, že některé částí má vícekrát, než potřebuje. „Na druhou stranu mám zásobu, ty díly se dnes opravdu těžko shání,“ usmívá se.
Co mu ale chybělo opravdu dlouho, byla prostřední lavice sedadel. „Tu jsem sháněl asi šest let. Je to věc, kterou řada lidí z toho auta vyndavala, ať už kvůli nákladu nebo většímu prostoru pro nohy a dodnes se jich dochovalo naprosté minimum,“ vysvětluje Hanousek s tím, že lavici nejde jen tak najít třeba ani v internetových aukcích, natož na různých burzách fanoušků. Ukořistit se mu ji nakonec podařilo na jednom ze srazů v německém Hannoveru.
„Na ten sraz a burzu, co se konají pravidelně 1. května, jezdíme se známými s předstihem jednoho nebo dvou dní. A tak jsme tam den před začátkem burzy večer seděli a grilovali a najednou v deset večer přijíždí nějaký Němec a má tu sedačku přivázanou na vleku. Tak jsem za ním běžel, že ji zcela nutně potřebuji. A on mi ještě vysvětlil, že na mé auto potřebuji trochu jiný typ a že ten má v autě vevnitř. Nakonec jsem ho umluvil, že mi ji prodá, ale že si pro ni mám přijít ráno. Tak jsem tam u toho jeho stánku stál frontu od šesti od rána, aby mi ji nikdo nevyfoukl,“ vypráví Hanousek.
Neobvyklých příběhů z renovace má ale víc. Rád vzpomíná například na to, jak se mu podařilo pro jeho vůz sehnat v podstatě zbrusu nový motor. „Tyto vzduchem chlazené motory se používaly třeba u hasičů nebo v armádě do různých čerpadel a nám se podařilo sehnat motor s pěti tisíci natočenými motohodinami při výprodeji armádních skladů ve Švýcarsku,“ chlubí se Hanousek.
Méně veselá byla historka s převodovkou, i když i u jejího vyprávění se dnes majitel směje. Když ji po kompletní renovaci nainstalovali do auta, zjistil, že při renovací nedávali renovátoři dostatečně pozor a při montáži převodovku složili tak, že mělo auto vlastně jednu rychlost vpřed a čtyři vzad. „Takže to zase muselo ven, znovu rozebrat a složit, tentokrát správně,“ dodává Hanousek.
Kolik peněz a času do rekonstrukce auta věnoval, raději dnes nevypočítává. Rozhodně však neutratil tolik, kolik dnes mohou z kapsy vydat movití zájemci o renovací T1 přímo v továrně Volkswagenu. „Ceny tovární renovace začínají na 100 000 eurech, ale to je opravdu jen základ a navíc musíte samozřejmě sehnat to auto,“ říká Hanousek. Do další tak náročné renovace by se ale podle svých slov majitel krásného T1 nepouštěl. „Poučil jsem se, u generací T2 a T3 jsem už hledal auta v lepším stavu, která nevyžadovala takovou péči,“ vykládá.
Hvězda srazů
Dnes je ovšem jeho nádherně zrenovovaný Transporter T1 v klasické barevné kombinaci červené karoserie a krémově bílého vršku hvězdou řady srazů nadšenců do těchto vozů. K vidění byl jeho jedinečný kousek, spolu s jeho dalšími dvěma historickými vozy, i na nedávném srazu na letišti v Hosíně u Českých Budějovic, který se konal o posledním srpnovém víkendu. To je tradiční každoroční termín, který neovlivnila ani koronavirová pandemie.
Po jeho vlastní ose jezdí Hanousek se svým historickým Transporterem z roku 1966 jen výjimečně. „Nejdelší úseky, co jsem s ním ujel, měly asi tak sto kilometrů a vždy jsem při tom volil klidnější vedlejší cesty a brzké ranní hodiny, kdy je menší provoz a menší riziko, že se něco stane,“ říká Hanousek. A dodává, že obdivuje všechny, kdo s krásnými rekonstruovanými Transportery T1 nebo T2 jezdí dlouhé trasy a třeba cestují po celé Evropě. „Taková cesta je rozhodně zážitek, na druhou stranu pro auto i obrovské riziko,“ dodává s tím, že pro takový případ by bylo problematické například i historický T1 pořádně pojistit. Auto tak většinou na srazy přepravuje na přívěsném vozíku nebo voze odtahové služby.
Tam ale červený „Samba bus“ budí náležitou pozornost. Jeho auto je zajímavé mimo jiné i tím, že je to model původně dělaný pro USA a počátek svého života strávilo v Kalifornii. „Tamodtud pochází i moje další dva historické kousky, Kalifornie je vzhledem ke svému podnebí k veterénům přívětivá,“ vysvětluje svou volbu. Tamní trh je také jedním z tipů pro případné zájemce o T1 co se náhradních dílů týče. Stále totiž v Kalifornii existují dodavatelé, které díly pro T1 dodávají.
