"Vynikající, skvělý řidič. Když jezdíval na Hrádeček svou lancií, policisté si stěžovali, že jezdí jako ďábel a že mají co dělat, aby mu stačili. Jezdí rychle, sportovním stylem. Miluje auta a vždycky musel dobré auto mít,“ vzpomínal před pár lety v Lidových novinách přítel a bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla Ladislav Špaček.
Bral i stopaře
A podobně to viděli i další lidé z jeho blízkého okolí. Třeba někdejší asistentka prezidenta Bára Štěpánová říká, že těžce nesl, když se coby prezident nedostal za volant zdaleka tolik jako dřív. Oficiálně totiž nesměl sám řídit auto, musel se nechávat vozit. Na soukromých cestách však řídit mohl a jeho ochránce pak seděl na zadním sedadle.
Po odchodu z úřadu v roce 2003 si řízení užil víc. Pořídil si velký terénní Mercedes M a ještě na sklonku zimy s ním Havlovi vyrazili do Alp a v červnu až na dovolenou do Portugalska. To byly první delší cesty po několikaleté pauze a exprezident se na řízení moc těšil. "Často a dlouho mluvil o tom, jak bude sám řídit," řekl tehdy jeho tajemník Jakub Hladík.
Václav Havel sám o pár let později říkal, že rád řídí na větších dovolenkových cestách a sám obvykle jezdil i na chalupu na Hrádeček. Na téhle trase dokonce brával docela často i stopaře.
Na na otázku, jaký je řidič, odpovídal jako většina z nás. "Nevím, to musí posoudit jiní. Myslím, že normální. Pokušení jezdit rychle jsem podléhal jen prvních deset let, zbývajících třicet už jezdím normálně," řekl v roce 2006 MF DNES. Za jízdy nejraději poslouchal rádio, z něhož se dozvídal "moc zajímavých věcí".
V životě dvakrát nebo třikrát boural, ale nikdy ne vážně. "Vždycky mě nějaký zázračný anděl strážný ochránil. Ani mně, ani nikomu jinému se nic nestalo. Jen jak se se říká, pomačkané plechy," komentoval své havárie.
Havlova auta
První auto si Václav Havel pořídil ve svých osmadvaceti, v roce 1964. "Bylo to hned, když jsem dostal první peníze za uvádění svých her v zahraničí," vzpomínal. Byla to netypicky francouzská Simca 1000, později už totiž řídil většinou německé mercedesy.
Rozhodně ale nebyl věrný jedné značce, v 90. letech si pořídil dvě italské lancie, model Thema dostal od šéfa Fiatu Gianni Angelliho v roce 1990, o sedm let později ji prodal v aukci a pořídil Lancii Kappa. Přečtěte si: Lancia Kappa: exot, kterým prezident Havel ujížděl ochrance
Ale zpět do historie. Od půli 70. let měl dramatik a disident Václav Havel mercedes, podle fotografií to byl model 200. "I v době, kdy jsem byl pivovarským dělníkem, jsem jezdil do pivovaru mercedesem. Těch dvanáct kilometrů z Hrádečku bych na šestou ranní bez auta nezvládl, zvlášť v zimě. Pravda, mercedes byl u pivovarského dělníka trochu nezvyklý, ale ostatní to brali spíš kamarádsky, prohlíželi si ho, občas mi i něco opravili, když bylo zapotřebí," vzpomínal.
Svým mercedesem také od 9. do 19. srpna 1985 podnikl bájnou cestu na Slovensko, při níž ho jako disidenta na každém kroku sledovala Státní bezpečnost.
Na mercedesech oceňoval hlavně pohodí na delších cestách. "Přišlo mi, že v nich jsou nejvíc potlačené vibrace, na které jsem při jízdě na delší trasy hodně citlivý. Mají dobře udělané pérování," mínil.
Pak přišel rok 1989, sametová revoluce a volba Václava Havla československým prezidentem. Jenže čím bude hlava státu jezdit? Pár týdnů to musel vydržet v limuzíně značky ZIL – prezidentském speciálu přivezeném z Moskvy jako dar Gustávu Husákovi. Ale už na konci roku 1989 dostal od portugalského prezidenta Maria Soarese darem Renault 21 TSE.
Jezdil s ním jen do března příštího roku 1990, kdy prezidentská kancelář pořídila několik vozů BMW. Pamětníci vzpomínají, že když přivezli BMW 735i na ukázku do Lán, prezident do auta skočil a ujížděl ochrance – z té doby se dochovala jedinečná fotka Tomkiho Němce, jak prezident se zapálenou cigaretou v koutku úst couvá na silnici se širokým úsměvem na tváři.
Z tříapůllitrového motoru o výkonu 211 koní pak vytáhl přes 200 kilometrů v hodině, to vše na cestách v okolí Lán, jak vzpomíná sám fotograf. Tenkrát za to Havla nikdo nepeskoval; o pár let později za podobnou projížďku už ano.
BMW 735i vydrželo ve službě jen rok, v roce 1991 přišlo ještě silnější BMW 750i, roku 1992 následoval Mercedes-Benz 600 SE. "Eskové" služební mercedesy se do roku 2003 vystřídaly tři, nejprve stříbrný AEK 00-01, pak tmavě modrý AKP 00-01. Ten byl vyřazen ze služby v roce 2002 a putoval do Národního technického muzea. Nahradila jej opět S klasse se stejnou poznávací značkou.
Zajímavý byl vztah Václava Havla ke dvěma tuzemským automobilkám. Tatru z Kopřivnice nikdy nechtěl, a když dostal později jednu darem, nikdy v ní nejezdil. Nahlas to nikdy neřekl, ale kvůli minulosti mu značka připadala moc "papalášská" a byla pro něj symbolem bývalého režimu.
Zato škodovkami se proháněl relativně často. V roce 1994 si prezident vyzkoušel přelomový škodovácký model, felicii – první auto vyrobené pod dohledem koncernu Volkswagen. Podle ČTK tehdy škodovku přivezli na Pražský hrad, kde Václav Havel sedl za volant, nastartoval a "nevídanou rychlostí" vyjel levotočivou zatáčku na první nádvoří a směrem z Hradu ven.
O chvilku později pak řekl novinářům, že felicia je "takové rodinné autíčko pro střední vrstvy a doufám, že jim bude i finančně dostupné". To už bylo horší, protože základní cena felicie byla 219 tisíc korun, zatímco průměrný plat tehdy činil 7 000 korun a na auto tak bylo nutné vydělávat celých 31 měsíců. Pro srovnání, na dnešní fabii v nesrovnatelně lepší výbavě je to jen sedm měsíců.
Když Škoda o pět let později přišla s fabií, projevil prezident opět přání se v ní projet. Týden po premiéře na frankfurtském autosalonu, v září 1999, proto do letní rezidence v Lánech přijel s modrou fabií ve výbavě Elegance osobně šéf automobilky Vratislav Kulhánek.
Václav Havel si auto nejdříve prohlédl, okomentoval jedinou věc – kufr se mu zdál dost malý – a vyrazili spolu na projížďku. Prezident řídil asi 30 kilometrů po silničkách v okolí Lán, po jízdě se nechal slyšet, že se mu auto líbilo, protože ocenil skvělou akceleraci a ticho v kabině. Nadšený šéf Škody se pak novinářům pochlubil, že jeli stošedesátkou, a byl z toho slušný poprask; prezidenta dokonce jeden poslanec vyzval, aby se omluvil národu za riskantní jízdu.
Havel pak se svou obvyklou slušností prohlásil: "Nevylučuji, že jsem jel rychleji, než je předepsáno, a jsem připraven, ač to ode mě nikdo nežádá, zaplatit eventuální pokutu." Tak daleko to samozřejmě nedošlo už proto, že za rohem nestál žádný policista s radarem.
Ze škodovek vyzkoušel i octavii a superb, o němž prohlásil, že by si ho dokázal představit ve své koloně. To se ale nikdy nestalo. Od roku 2003 si pak Václav Havel jako soukromá osoba pořídil postupně tři mercedesy – nejdříve model M, v únoru 2006 pak velkou limuzínu Mercedes-Benz R 500 L. Auto bylo v běžné výbavě, Havlovy nejvíc zaujalo, že je hodně praktický, vejdou se tam psi i spousta kufrů.
"Erkem" jezdili až do června 2010, kdy jej nahradili velkým SUV stejné značky GL 500 s osmiválcovým pětiapůllitrovým benzinovým motorem a pohonem všech čtyř kol. A mercedes symbolicky asistoval i v samotném závěru života Václava Havla – pohřební speciál třídy E vezl jeho tělesnou schránku i na poslední cestě z Hrádečku a následně na Pražský hrad.
