Ve dvacátých letech dvacátého století zažila ve Spojených státech nebývalý vzestup volnočasová aktivita zvaná autocamping. Nekonečné davy lidí se se svými fordkami vrhaly na vícedenní výlety z měst do volné krajiny. Prodejci osobních automobilů tam tehdy vyrukovali s reklamou, že autoturistika posiluje rodinu.
V Evropě, která se výrobními objemy automobilového průmyslu nedala se Spojenými státy srovnávat, se autocamping také zabydloval, byť v mnohem menším měřítku. Evropský autocamping měl tenkrát nějaký význam jen v zemích automobily více saturovaných, především ve Velké Británii.
Československo mělo sice automobilový průmysl relativně bohatý, ale to se týkalo spíše počtu automobilek než celkového množství vyráběných vozů. Na řídké hustotě automobilů u nás se velkou měrou podepsalo jejich finančně velice nákladné vlastnictví v porovnání s jinými zeměmi, což bylo dáno vysokým zdaněním a řadou různých poplatků.
A protože vlastnictví automobilu bylo v Československu ve 20. letech zcela okrajovou záležitostí, o to více okrajovou záležitostí zde musel být autocamping. Jeho propagátoři však neseděli s rukama v klíně. V roce 1926 magazín Salon, nebo jak se sám klasifikoval „ilustrovaná revue pro módu, společnost, umění a příjemné věci života“, přinesl třídílný seriál o autocampingu a autoturistice.
 |
A když už byl zmíněn rok 1926 a předtím se hovořilo o vybavenosti obyvatelstva automobily, podívejme se na k tomuto roku zajímavá čísla udávající počet obyvatelů připadajících na jedno motorové vozidlo v různých zemích. Musíme si uvědomit, že jde o všechna motorová vozidla v dané zemi, tj. i motocykly, nákladní automobily nebo autobusy (na druhou stranu kromě tanků apod.). Přestože v tomto případě by nás zajímaly vyloženě automobily osobní, navíc ve vlastnictví osobním, může i tento souhrnný údaj poskytnout určitý obrázek.
Zatímco v USA připadalo v roce 1926 na jedno motorové vozidlo průměrně pouhých 5 lidí a v Kanadě 11, tak v tomto směru nejlépe situované evropské zemi Velké Británii to bylo 43 lidí. Na paty jí šlapala Francie se 44 lidmi. Ale například v Německu to bylo až 196 lidí na jedno motorové vozidlo a v Československu dokonce 362 lidí.
Autocamping s Tatrou 57
Ideální campingové auto Tatra 57
Autocamping lze pěstovat prostřednictvím obytného přívěsu, obytného automobilu, ale i pouhého osobního automobilu. Prakticky od samého počátku se používaly všechny tři varianty. Je vcelku jasné, že nejdostupnější byla tato kratochvíle se samotným osobním automobilem, ať už jste přespávali přímo v něm, nebo ve stanu vedle.
I v Československu zájem o autocamping narůstal, byť o poznání pozvolněji (v absolutních číslech samozřejmě stále šlo o nepříliš významnou záležitost). Valná většina z autocampingem postižených nadšenců používala pouze osobní automobil a stan (a nesmíme zapomenout ani na motocyklisty se stanem). Obytné přívěsy musíme u nás v té době označit spíše za raritu, například Sodomka z Vysokého Mýta je začal nabízet až v roce 1937.
Na podzimním pražském mezinárodním autosalonu roku 1936 vzbudilo pozornost naaranžované campingové ležení s Tatrou 57. Vůz byl oproti standardnímu provedení mírně upraven, hlavní deviza spočívala ve speciální výbavě. K této kreaci se používala karosářská verze polokabriolet vyznačující se pevným rámem kolem dveří, jen do plátěné střechy se muselo oproti standardu naimplantovat připojovací místo boční campingové stříšky.
Autocamping s Tatrou 57, fotografie ze zkušebního provozu vozidla původního „žehličkoidního“ provedení
Tatra 57 (faceliftované provedení, podle pozdějšího značení Tatra 57a) s autocampingovou výbavou při premiérové prezentaci na pražském autosalonu v roce 1936
Ještě než se na prezentovaný soubor podíváme, musíme si stručně připomenout samotnou tatrovku použitého typu. Tatra 57, zvaná lidem motoristickým hadimrška, byla relativně levným malým osobním automobilem. Je označována také jako vůz lidový. Tato klasifikace se však musí brát s velkou rezervou, typu 57 se v letech 1931 až 1948 vyrobilo v postupně modernizovaném provedení asi 20,5 tisíce kusů plus 6,5 tisíce ve vojenské verzi Kübelwagen. V době uvedení na trh vyrazila motoristické veřejnosti dech, v dobrém slova smyslu, avizovaná cena 25 tisíc Kč (automobil tedy levný, ale obecně to tehdy až tak malé peníze nebyly).
Speciální výbava campingové Tatry 57 poskytovala dostatečný komfort pro čtyři nadšence vrhající se do lůna přírody, ale nerezignující zcela na výdobytky civilizace. Obsahovala především dva vařiče, nádobí, rozkládací stoleček a stoličky (v počtu čtyř až šesti podle přání zákazníka, počítal-li s případnými hosty) a ložní prádlo. K autu se z boku připínala ochranná stříška proti slunci či dešti, pod kterou se dalo vařit, jíst a provozovat řadu dalších aktivit. Součástí výbavy byl i malý stan (ne však tak malý, aby na nohy táhlo). Hmotnost kompletní výbavy nepřekročila 30 kilogramů.
Autocamping s Tatrou 57
Lůžková úprava uvnitř vozu měla tabulkovou kapacitu dvou lidí, lůžko tvořilo jednotný celek bez mezer, bylo pružné a rozměrově vycházelo 205 cm na délku a 115 cm na šířku. Pro další dva spáče byl k dispozici již zmíněný stan.
Reklamy v dobovém tisku uváděly, že postavení a složení celého tábora, tj. jídelny, kuchyně, ložnice i se stanem s elektrickým osvětlením netrvalo déle než 10 minut i méně zručným lidem.
Campingovou úpravu hadimršky zrealizovala kopřivnická Tatrovka ve spolupráci s technickou kanceláří Ing. Jaromíra Wurma z Prahy. Respektive Ing. Wurm speciální výbavu navrhl a zajišťoval i její výrobu. Podle dobového tisku byla výbava vhodná vedle „lidové“ Tatry 57 i pro dražší a o něco větší Tatru 75 (v základním provedení měla oproti hadimršce o 15 cm delší rozvor a o 5 cm širší rozchod). Kompletní campingová výbava, včetně potřebné drobné úpravy samotného automobilu, přišla na 2 000 Kč.
Srpnové číslo ročníku 1938 magazínu Auto prozradilo, že do té doby bylo dokončeno 120 tatrovek v campingové úpravě. Zanedlouho však přišel Mnichov a krátce po něm skončila Kopřivnice v rámci tzv. pátého pásma v Německu odstoupeném území. Tím nastal dočasný konec autocampingu u nás.
Jak tábořit? Článek z magazínu Auto, rok 1938
