Peripetie Mossových bájných skutků na drahách formule 1 byly již mnohokrát popsány stejně jako jeho památné vítězství na Mille Miglia v roce 1955. Skutečně byl zřejmě tím nejlepším pilotem všech dob, který se nikdy nestal mistrem světa podobně jako byl Chris Amon o dekádu později nejlepším jezdcem, který nikdy nevyhrál žádný závod.
Rodilý Londýňan Moss závodil v roce 1962 ve formuli 1 už dvanáctým rokem a nejen zasvěceným bylo jasné, že jeho šance na zisk vytoužené mistrovské koruny se s každou sezonou vzdaluje. Padesátá léta spousta někdejších soupeřů nepřežila, jiní v čele s velmistrem Fangiem ukončili kariéru.
Vstali noví bojovníci a jména jako Brabham, Phil Hill nebo Graham Hill v novinových titulcích stále častěji zastiňovala starého harcovníka Mosse. Ten neměl příliš štěstí ani na materiál – místo progresivních BRM nebo Ferrari startoval na nedorostlých Lotusech, které ke slávě teprve mířily.
Britská motoristická veřejnost nicméně stále věřila, že se na milovaného Stirlinga usměje štěstěna. Lotusy se pomalu, ale jistě dotahovaly na konkurenci, ale pravda tak jako vždycky ležela na závodní dráze. V těch letech se kromě klasických velkých cen ještě jezdilo i velké množství nemistrovských závodů a jeden takový se odehrál i na Velikonoční pondělí, 23. dubna 1962 v Goodwoodu.
V kvalifikaci do závodu o Glover trophy postavil Moss svůj Lotus 18/12 na pole position časem o dvě sekundy rychlejším, než jakého dosáhl druhý Graham Hill, budoucí šampion. Kvůli poruše převodovky strávil Stirling tři kola v boxech, znovu však vyrazil do závodu a předjel i vedoucího Hilla.
Ve 37. kole však z nikdy neobjasněných příčin v zatáčce St. Mary’s opustil trať a bez jakékoliv viditelné snahy o korekci čelně narazil do vysokého hliněného valu. Snímky zakrvaveného Mosse vyprošťovaného nekonečných 40 minut z kokpitu zdemolovaného vozu obletěly svět. Následky nehody byly téměř smrtelné. Utrpěl příšerná zranění nohy, paže, hrudníku, páteře i hlavy. Po nehodě strávil celkem 38 dnů v kómatu a další dva měsíce byl ochrnutý na dolní polovinu těla.
Do doby, než se stala tato nehoda, bylo jeho osobním motem a názorem jezdit bez bezpečnostních pásů. „Mám rád bezpečnostní pásy v uzavřených autech, ale ze závodního auta chci být vystřelený ven, nebo mít alespoň možnost výběru, a to zejména kvůli požáru,“ prohlašoval Moss. Tentokrát k požáru vůbec nedošlo. Vůz dopadl jako zmačkaná krabička od cigaret a noviny později napsaly, že když ležel v jeho troskách, požádal někoho, aby vzkázal jeho matce, že je v pořádku a aby neměla obavy.
Zotavování bylo dlouhé a neradostné. O rok později byl v pořádku natolik, aby se znovu mohl posadit za volant závodního vozu. Když ujel pár kol se soukromým Lotusem 19, pochopil, že je konec. Pár desetinek sekundy, které ztrácel na své dřívější časy, by nijak nerozhodily pomalejší jezdce, Stirlinga však opustila vitální energie a bleskurychlá reakce závodníka, které mu v minulosti daly tolik radosti. Paběrkovat v druhé půlce závodního pole by ho neuspokojovalo.
Mnohokrát byl Moss dotazován, zda nelituje toho, že se ani jednou nestal mistrem světa. Těžko říct, co si myslel, nebo co cítil doopravdy, odpověď však většinou zněla nějak takto: „Ani v nejmenším. Fangio vyhrál pětkrát, kdybych já vyhrál šestkrát, dělalo by mě to lepším jezdcem, než byl on? Jsem si jistý, že ne, protože lepším jezdcem nejsem. Radši se zapíšu do historie, do historie závodů formule 1 jako dost dobrý pilot, který mistrovství nikdy nevyhrál.“
Ať už to bylo jakkoliv, faktem zůstává, že Stirling Moss je dodnes považován za jednoho z největších mistrů volantu všech dob a nemalou zásluhu na jeho nehynoucí popularitě má právě outsiderský přívlastek „toho věčně druhého“. Sir Stirling Moss zemřel v neděli 12. dubna 2020 ve věku 90 let. „Zemřel tak, jak žil, a vypadal u toho skvěle. Prostě usnul. Zavřel oči a bylo to,“ řekla jeho třetí manželka Susie (více čtěte zde).
