Čtvrt milionu kilometrů je pro neznalé pomyslná hranice životnosti moderních aut. Nám se dostala do rukou octavie, která potvrzuje, že ani obří počet kilometrů nemusí být pro auto likvidační.
Půl milion kilometrů nepoznal ani odborník
„Kdybych byl lump, koupil bych ji, stočil tři sta tisíc kilometrů, nasadil trojnásobnou cenu a stoprocentně bych ji prodal,“ nějak tak se s různými obměnami vyjadřovali všichni, komu jsme ji nechali prohlédnout.
Výjimečný stav auta po pečlivém a poučeném majiteli - auto má podle dodnes vedené servisní knížky a kompletních záznamů servisní historie z autorizovaného servisu třeba i původní výfuk - potvrzuje dvě věci: zaprvé, že předfaceliftová octavia druhé generace je asi nejpoctivěji postavená škodovka posledních let. Ale hlavně potvrzuje, že vůbec nezáleží na tom, kolik má auto najeto, důležitý je aktuální stav.
Spousta motoristů méně zběhlých v problematice ojetin couvá, když vidí v kolonce „stav tachometru“ velká čísla: „To se to po čtvrtmilionu kilometrů ještě nerozpadlo,“ je jedna z obvyklých reakcí. Lepší je to nechat zhodnotit odborníka.
Karel Starý, vedoucí oddělení poprodejních služeb Škody Auto přidává zajímavou nabídku: Automobilka nabízí ve speciální akci kontrolu ojetého vozu zdarma v autorizovaném servisu. „Nabídka se vztahuje na vozy Felicia, Fabia, Octavia, Superb a Roomster staré 4 a více let, které máte ve vlastnictví maximálně 2 měsíce,“ upřesňuje Starý.
Pečlivá kontrola a obezřetnost se při koupi ojetiny vyplatí. Dát pár stovek za prohlídku u odborníka se vyplatí, a když bude chytrý, cenu prohlídky vám odpustí, protože je pravděpodobné, že se k němu budete vracet.
Na první pohled byste ji určitě neodlišili od jiných octavií, které patří k nejběžnějším autům na českých silnicích a k nejžádanějším na trhu ojetin. Dnes se dají koupit od nějakých sto tisíc korun, na serveru automodul.cz jsme jich našli začátkem listopadu za ceny od devadesáti do sta tisíc korun pět.
Na první pohled je velice slušně udržovaná. Její historie je taková, že ji dnešní majitel, zarytý škodovák, „nafasoval“ v práci jako služební v roce 2004, kdy byla dvojková octavia novinkou, a časem ji odkoupil. Původní pořizovací cena byla 634 tisíc (jen pro srovnání - dnes by srovnatelná nová octavia stála asi 540 tisíc s DPH); po deseti letech ji majitel nechal na protiúčet v brněnském dealerství, kam pravidelně jezdil na servis, když si kupoval Škodu Rapid. Na „place“ bazaru se objevila za šedesát tisíc. Ihned po ní sáhla sama automobilka a možná se časem dostane do muzea...
Kontrola obsáhlých záznamů servisní historie ukáže, že majitel stříbrné škodovky patřil mezi poctivé řidiče a servisní kontroly bral skutečně vážně. Stav auta potvrzuje, že se to vyplácí, až na pár drobností, které není třeba řešit akutně hned, je ve velmi slušném stavu.
List za listem plní knížku údaje o počtu najetých kilometrů a razítka s odpovídajícími servisními úkony. Historie deset let starého vozidla tady máte jako na dlani: osmnáct výměn oleje, čtyřikrát výměna rozvodů, čtyřikrát výměna vzduchového filtru a brzdové kapalin, a další položky, celkem vyšel předepsaný servis za deset let na osmdesát tisíc.
Servis ale pochopitelně nezachrání všechno. Dobré kondici octavie musel pomáhat i její majitel, který s ní najezdil kolem 50 tisíc kilometrů ročně. Na první pohled nájezd nepoznáte ani na interiéru, který vypadá hodně zachovale. Nikde žádné škrábance, oděrky, opotřebovaná místa na sedačkách.
Při nastartování se dvoulitrové stočtyřicetikoňové TDI (PD bez problematického filtru pevných částic) sice ochotně, ale o něco déle otáčí pod startérem. Každopádně nic hrozného, u starších motorů je to běžné a tenhle má skutečně už něco za sebou. Největším neduhem je hlasitě hvízdající (původní, ve 300 tisících kilometrech repasované) turbodmychadlo, neznalý řidič má kvůli němu stále pocit, že ho pronásleduje houkající policejní auto. Šestistupňová manuální skříň už vyžaduje trochu pevnější ruku, ale není to nic tragického.
Octavia působí až neuvěřitelně jistě, nikde žádné příšerné pazvuky, přehnané rány do tlumičů nebo skřípání ložisek. Jako za mlada už to není, občas nějaká vůle a vymačkaný silentblok na podvozku mechanik najde, ale není to nic tragického. Nové tlumiče také fungují lépe, to bohužel majitel, který auto používá dlouhodobě a to mu stárne pod rukama, těžko pozná.
Jenom přetočit tachometr
Je na čase se na tenhle unikátní kousek podívat zblízka, a tak zamíříme na standardní technickou prohlídku do pražské Dekry na Chodově. Všechno běží, jak má. Sbíhavost standardní (o tu původní majitel hodně pečoval), brzdy funkční, nápravy bez vůlí, nikde žádná viditelná koroze. Nakonec pár rezavých míst najdeme, nejvíc asi pod maskou chladiče, ale není to nic hrozného.
Technikovi jsme schválně zamlčeli skutečný stav kilometrů, a když mu pak řekneme, že právě prohlédl vůz, který má najeto půl milionu kilometrů, lehce se pousměje. „Kdyby majitel přetočil tachometr na tři sta tisíc, nikdo by to asi nepoznal,“ řekne a jde si pro jistotu prohlédnout servisní knížku.
Co skutečně najelo půl milionu
Na některých částech interiéru je stáří patrné na první pohled, nejvíce asi na otočném přepínači světel nebo plastovém krytu stahování oken v bočních dveřích. Podobně je na tom i hlavice řídící páky nebo silně opotřebovaný lak pod klikou dveří.
Volant je vyměněný a sedačky vypadají dobře i díky tomu, že majitel na nich celou dobu měl potahy, ta řidičova je ale prosezená. Na karoserii objevíme pár opravovaných míst, pohled do servisní historie ukáže, že octavia utrpěla pár ťukanců, nic závažného, sem tam se něco lakovalo. Opravy po malých nehodách ale i tak vyšly na nějakých dvě stě tisíc korun.
Auto je drahý špás
Jak je vidět, udržet auto v takové kondici po deseti letech provozu a půl milionu najetých kilometrů vyžaduje dobrého, svědomitého a ohleduplného řidiče.
Zároveň mu nesmí chybět štěstí. Stačila jedna vážnější nezaviněná nehoda a všechno mohlo být úplně jinak. A hlavně nesmí chybět peníze. Zkuste si odhadnout, kolik peněz musel majitel do provozu investovat.
Nebudeme vás napínat, výsledná částka odpovídá bez nákladů na benzin zhruba jedné koruně na jeden ujetý kilometr. Bylo to bezmála 550 tisíc. Nutno dodat, že majitel autu dopřával celou dobu luxus originálních náhradních dílů a značkového servisu. Na druhou stranu takovým pečlivým majitelům autorizované servisy nabízejí na práci a materiál slevy.
V částce jsou zahrnuty nejen opravy po nehodách, ale také zapůjčení náhradního vozu, nákup a výměny pneumatik i třeba silně nadstandardní počet seřízení geometrie. Oněch 500 000 najetých kilometrů totiž nejsou tzv. „dálniční kilometry“. Vůz jezdil často po stavbách a kratší trasy, zkrátka neměl lehký život.
A to mluvíme o bezproblémovém autě. Tahle stříbrná octavie tedy ukazuje ještě jeden fakt, který si málokdo uvědomí: mít auto je drahý špás. Ekonomové říkají, že je to po nákladech na bydlení druhá nejvyšší položka zatěžující rodinný rozpočet. Ať chcete nebo ne, na nějakých dvacet tisíc na nákladech na údržbu, doplňky, výbavu, pneumatiky pojistky, administrativu (třeba poplatky za STK), mytí, dálniční známky a další zdánlivě malé a nepodstatné položky (třeba parkovné) vyjde ročně každé auto. A k tomu pár tisíc za palivo měsíčně.
Oprava, nebo poprava?Dlouhověkost octavií jsme si potvrdili shodou okolností i na ještě starším „kousku“, Octavii první generace z roku 2000. Na tachometru jí svítilo 405 tisíc km a majitelka se rozhodovala, zda ji opravit, nebo dát za pár tisíc do bazaru. Během let totiž do auta, které pořídila jako nové, neinvestovala žádnou větší částku. Na několika místech to bylo vidět, rez hlodala na víku kufru, blatnících i prazích. I tuto oktávku jsme vzali na prohlídku do servisu, tentokrát ke znalci škodovek Zdeňku Jandovi. Překvapením i pro něj bylo, v jak výtečné kondici byl turbodiesel 1.9 TDI – stále originální včetně turba. Podle měření měl motor o čtyři kW více než „papírových“ 66 a táhl skvěle. Bez problémů samozřejmě octavia nebyla, nutně potřebovala vyměnit přední ložiska, brzdové desky i kotouče a také tlumiče, tedy věci opotřebené provozem. Cenu opravy jsme spočítali na zhruba 40 tisíc korun v neznačkovém servisu, což majitelku přesvědčilo o tom, že nemá cenu se auta zbavovat. Za takovou sumu by totiž lepší určitě nepořídila. |
