Když se kdysi ve Španělsku rozhodli založit automobilku, padla volba na koupi licence do automobilky Fiat. Ano, před tím, než se Seat stal součástí koncernu Volkswagen, vyráběla značka licenční fiaty. Prvním autem značky byl Seat 1400, což byl prostě Fiat 1400, ale k nejznámějším licenčním výrobkům patří Seat 600 a Seat 850, tedy španělské obdoby stejně označených fiatů.
A právě tady leží i původ toho nádherného červeného roadsteru. Fiat na technice masového typu 850 postavil v šedesátých letech i krásné sportovní modely. Šlo o čtyřmístné kupé a dvoumístný kabriolet a poněkud překvapivě tyto modely „propůjčil“ v licenci i Seatu. Překvapení to může být o to větší, že kabriolet navrhl slavný Bertone a u něj v továrně Grugliasco u Turína se auto také vyrábělo.
Španělské verze se v3ak vyráběly ve Španělsku a prodávaly se jen tam. Proto jsou dnes v Evropě vcelku neznámé a jsou svým způsobem tajným tipem pro ty, kdo shání sportovní Fiat řady 850 a z běžné nabídky si nemohou vybrat.
Auto, kterým jsme se vozili, patří českému závodníkovi Petru Fulínovi, který závodí právě se seaty. „Chtěl jsem mít doma starého seata a po nastudování historie byla osmsetpadesátka jasnou volbou,“ zdůvodňuje svůj výběr veterána.
Auto nemá jen na ozdobu, kromě různých promo akcí se s ním občas i sveze. „Letos jsem ho vyvezl asi třikrát, snažím se ho šetřit,“ říká o svém seatu. Auto je v původním, ale dobře udržovaném stavu, neprodělalo žádnou renovaci. Udržet ho v provozu prý není moc složité: „Je to velmi jednoduchá koncepce, tu a tam seřídíte předstih, vyměníte olej a jedete. Pochopitelně čas od času se objeví nějaká drobnost, ale to k tomu prostě patří,“ komentuje Petr Fulín stav svého auta.
A je vidět, že má svůj kabriolet rád. „Oproti současným vozům má to auto duši. Je to prostě víc než dopravní prostředek. V době, kdy si jen zřídka můžete koupit auto bez přeplňování a elektromotorů, vás prostě baví. Stáhnete střechu a jedete bez konkrétního cíle, jen tak pro radost,“ popisuje, co se mu na Seatu 850 Spider tak líbí.
Žádná brzda provozu
A má pravdu, sami jsme to vyzkoušeli. To auto je prostě nádherné a rozdává radost. Na naši projížďku jsme si alespoň rámcově cíl vybrali. Ale vlastně na tom nezáleželo, úkolem bylo se hezky projet. A tak jsme z Plas vyrazili ke Křivoklátu, abychom si užili tamní silničky a relativně malý provoz.
Ale ne že by byl malý kabriolet od Seatu nějakou brzdou provozu. Už při prvním rozjetí nás dynamika auta příjemně překvapuje. S běžným provozem bez problémů drží tempo a ostatním řidičům nemusíme nijak uhýbat. To bychom od 50 let starého malého auta s mrňavým motorem o objemu 903 kubických centimetrů a výkonem 51 koní rozhodně nečekali.
Jenže tady se vlastně ukazuje krása té staré techniky. Výkon 51 koní nezní jako moc, ale ono to auto také skoro nic neváží, hmotnost bude nějakých 600 kilogramů a to je na dnešní poměry opravdu muší váha. I přesto, že tu je čtyřstupňová převodovka, motor neomezovaný emisními normami hezky táhne už od nízkých otáček a auto krásně plynule zrychluje. Řazení funguje bez problémů, převodovka je synchronizovaná a i kulisa řazení má vlastně vcelku přesný chod. Na tak staré auto.
Ach ten zvuk
U motoru se trochu zastavíme. Standardní verze Fiatu 850 i odvozených seatů měly malý čtyřválec o objemu 843 kubických centimetrů, odtud také název auta. Ale u Seatu 850 Spider to neplatí, motor byl přepracován a dostal objem zmíněných 903 kubíků. Tak malé motory vlastně nejsou dnes nic neobvyklého, jen mají většinou válce tři (někdy i dva) a k tomu samozřejmě turbo. Toto je krásný nízkozdvihový čtyřválec, který dovede vyloudit na tváři přitroublý úsměv.
Proč? Jednoduše proto, jaký koncert předvádí. Už v běžném tempu má hezký plný zvuk, jaký dnes nemá žádné auto. Zprvu nám stačí, že si užíváme jen to a otáčky neženeme přes zhruba 4 000 za minutu. Jak se auto ohřeje a my v něj získáme trochu důvěry, zkusíme víc. A to je opravdová lahoda. Čtyřválec se stoupajícími otáčkami vydává krásný kovový ryk a k tomu se zhruba nad pěti tisíci přidá syčení sání. Je to tak opojná nádhera, že se sem tam zapomeneme a s vytočenou trojkou se podíváme i za hranice povolených rychlostních limitů.
Ale jinak s autem nemusíme jet kdovíjak rychle, abychom si jízdu užívali. Nízké čelní sklo znamená, že vítr je všudypřítomný. A při jízdě po silničkách různorodé kvality můžeme také ocenit vlastnosti podvozku. I ty jsou diametrálně odlišné od toho, co je zvykem dnes.
Je totiž až neuvěřitelné, jak krásně auto po silnici pluje. Dnes by malý lehký roadster s hmotností 600 kilogramů po silnici nejspíš dost divoce poskakoval, ale Spider se po ní nese skoro jako ta nejluxusnější limuzína. Pohyby karoserie jsou plavné, výmoly odpružení nádherně odfiltruje a kola nijak neodskakují od vozovky, nebo nepřenášejí tyto pohyby na karoserii. Vyladění je úžasné a malý seat po silnici pluje jako ta pověstná bárka. Vlastně se nedivíme, že některé italské roadstery dostaly označení Barchetta, tedy lodička. Je to takový pohodlný člun. A nemyslíme to nijak špatně, auto na silnici rozhodně neplave.
Sportovní? Ne podle dnešních měřítek
Nicméně už naladění podvozku jasně dokazuje, že představa o sportovním autu v šedesátých letech byla o dost jiná než dnes. Toto rozhodně není a ani ve své době nebyl stroj na bezhlavé řezání zatáček. A ne, není to tím, že by koncepce s motorem uprostřed a poháněnou zadní nápravou byla příliš záludná.
Je to prostě tím, že se takové auto řídí jinak a ideální je při tom rozvaha a klid. Sportovní totiž v podání takových aut vlastně znamenalo, že si při jejich řízení tak trochu zasportoval i řidič. Řízení tu je samozřejmě bez posilovače a vcelku těžké i na tak lehoučké auto, které nemá na přední nápravě nic. Přesnosti také zrovna nepobralo, takže bezhlavý vjezd do zatáčky rozhodně není nic, co bychom chtěli zkoušet.
Ono by to možná vyšlo, ale pokud by bylo jakkoli třeba v zatáčce korigovat směr, už by to vyjít nemuselo. Limit se tu hledá trochu těžko, a tak si spíš vychutnáváme, jak krásně jistě dovede lehoučký kabriolet s danou koncepcí vykružovat. Nasadíte oblouk a už jen vnímáte, jak auto přenáší těch svých pár kilogramů a jak se zadní kola opřou do asfaltu, když na výjezdu přidáte plyn. Další návyková věc.
K tomu sportování patří i brzdy a opět platí, že si tu zasportuje spíš řidič. Stará auta moc nebrzdí a pro 850 Spider to platí také. Na brzdy je tedy třeba dost šlapat a brzdit s rozvahou a předstihem, jinak by to mohlo dopadnout špatně. Pamatujte, že lepit se s takovým autem dnes někomu na zadek v koloně vozů by byl jasný recept na poslední výlet v životě.
Nádherná zábava
My jsme se z našeho výletu s červeným seátkem vrátili v pořádku, byť bez malých komplikací se to neobešlo. Stará auta obecně nerada startují: nejde jim to, když je motor studený, nejde jim to, ani když je ohřátý. A právě tu druhou situaci jsme zažili. Když jsme v polích zastavili, abychom si autíčko vyfotili, v nestřeženém okamžiku nám motor zhasl. Při stání se totiž začíná agregát mírně dusit, zřejmě tím, jak se hřeje.
Řešení je jednoduché: přidat plyn a agregát dávkou paliva zchladit. Jenže při focení jsme v jednu chvíli nestihli přiskočit a motor se zastavil. A tak z toho rázem byla patnáctiminutová pauza. Když mrňavý čtyřválec trochu zchladl, naskočil ochotně bez problémů. Trpělivost je tu přitom klíčová, trápit startér takto starého auta je jasný recept na to, jak se snažit marně (nebo za hodně peněz) sehnat nový.
S malým roadsterem jsme ujeli asi 150 kilometrů a byla to náramná zábava. Pravda, jízda byla mnohem namáhavější, než kdybychom v moderním autě urazili 500 kilometrů, ale na druhou stranu nešlo o nic, co bychom bez problémů nezvládli. Trochu si u toho zasportovalo auto, ale především my. Není to vlastně krásné, když má motorismus i prvky fitness?
