Dne 26. července 1936 dorazil do cíle černý Citroën 11CV, jehož počítadlo kilometrů ukázalo magickou hranici 400 134 kilometrů. Příběh jeho řidiče Françoise Lecota fascinuje i dnes, ale již se na něj téměř zapomnělo.
Když v roce 1934 vizionář André Citroën sledoval výkony tohoto vytrvalostního jezdce, dostal nápad. Chtěl, aby tehdy přelomový vůz s předním pohonem – Traction Avant – podstoupil ještě velkolepější a neúprosnější test spolehlivosti. Lecot nezaváhal a navrhl šílený projekt: roční expedici, během níž ujede 400 000 kilometrů, což odpovídalo desetinásobnému objezdu Země.
François Lecot na své trase znal každý kámen, každý výmol. Stal se součástí tehdejší francouzské krajiny, živým chronometrem. Lidé podél silnice si podle průjezdu černého citroënu mohli seřizovat hodinky.
Předcházela tomu však překvapivá zpráva. Slavná automobilka Citroën kvůli obřím dluhům zbankrotovala a přešla pod nucenou správu pneumatikářského gigantu Michelin. Čas nákladných sponzorských darů skončil. Lecot si musel svůj černý Citroën 11CV (Traction Avant)v červnu 1935 koupit za vlastní peníze. Přesto dokázal vyjednat klíčovou věc: vedení Citroënu mu přislíbilo pneumatiky Michelin zdarma, pokud bude vůz servisovat výhradně s použitím originálních dílů.
Sirotek, nezpůsobilý k řízení motorového vozidla
Abychom pochopili, kde se v Lecotovi vzala ta galejnická tvrdohlavost, musíme se vrátit o pár desítek let zpátky. Osud mu do kolébky nepřihodil vůbec nic zadarmo. Brzy osiřel. V jedenácti letech dorazil do Lyonu s touhou stát se mechanikem, ale v dílnách ho odmítali, protože měřil pouhých 150 centimetrů. Při službě u námořní pěchoty mu důstojník s úřednickým chladem napsal do spisů: „Nezpůsobilý k řízení motorového vozidla.“
Citroën ukázal všem cestu. Inovoval krizi navzdory a dal vše dopředu |
Lecot se však této poznámce jen vysmál. Točení volantem bylo jeho životním posláním. Muž, narozený v roce 1878, měl „benzin v žilách“. Poté, co se vyučil mechanikem a pracoval jako prodejce vozů Bugatti, se usadil v Rochetaillée-sur-Saône, malém městečku nedaleko Lyonu, jako majitel hotelu a restaurace.
Už v roce 1922 závodil na stroji SLIM do vrchu Limonest a na Mont Ventoux v úplně prvním Bugatti Brescia, kde mu spolujezdce dělal jeho syn. V roce 1924 odjel 24hodinovou rallye ve voze Diatto (1 619 km průměrem 70 km/h). O pět let později zdolával 15 dní v kuse křižovatky v Alpách s Fordem Model A. A v sezoně 1930 ujel 100 000 km za 111 dní v malém Rosengartu a v březnu 1932 si stovku tisíc kilometrů zopakoval za 105 dní pod přísným dohledem Francouzského automobilového klubu (ACF).
Sáhnout si na dno pro něj byla rutina. V zimě 1932 projel drsný Severní dlažební raid (7 500 km za 15 dní), v lednu 1933 absolvoval Bretaňský raid a hned o čtrnáct dní později vyrazil na více než jedenáctitisícikilometrovou jízdu napříč jižní Francií. V létě 1933 ujel potřetí 100 000 km, tentokrát v předokolce Rosengart 10 CV. V roce 1934 jako první projel trasu Paříž–Moskva–Paříž v Citroënu Traction Avant a s Mauricem Penaudem, bývalým mechanikem legendárních expedic Citroënu, tak vytvořili první poštovní spojení mezi francouzskou a ruskou metropolí. Přepravovali totiž diplomatickou poštu a za 70 hodin ujeli 3 200 km. Po dvou dnech v Moskvě se zpáteční cesta protáhla, se zastávkou ve Varšavě, a skončila na Place de la Concorde den před zahájením pařížského autosalonu.
S autobusem na Rallye Monte Carlo!
Lecot ale testoval citroëny i v jižním Tunisku a slavnou Rallye Monte Carlo 1934 dokonce absolvoval za volantem desetimetrového dálkového autobusu Citroën Type 45!
Účast s autobusem na Rallye Monte Carlo v roce 1934 byla jedním z nejpozoruhodnějších kousků jeho kariéry. Startoval z mrazivé Varšavy minutu před půlnocí. Cesta rozbitá oblevou prověřila podvozek těžkého kolosu na maximum. Když potkali soupeře s prasklou nápravou, jednoduše ho zapřáhli a odtáhli k nejbližší vesnici.
Dva Čechoslováci se škodovkou ohromili před 90 lety svět, objeli Zemi za 44 dní |
V etapě do Prahy přišly kruté mrazy a ledovka. Těžký autobus měl však na uklouzaném povrchu lepší stabilitu než lehká sportovní auta. Když praskla dvě listová pera, mechanici je vyměnili za neskutečných osm minut. Následovala noční jízda přes namrzlé saské hory i kličkování v ostrých serpentinách pohoří Jura. Protože do cíle přijížděli v časovém presu a André Citroën si přál, aby posádka dorazila v reprezentativním oděvu, převlékali se mechanici i řidiči do společenských obleků za plné jízdy v zadní části jedoucího autobusu. Do Monte Carla dorazili včas a soutěž dokončili bez trestných bodů na 98. místě.
Stále stejná cesta a čtyři hodiny spánku
Opravdový test lidské odolnosti však pro tedy 57letého Lecota začal 22. července 1935 na pařížském náměstí Place de la Concorde.
Lecotova denní rutina měla k romantice dálkových jízd daleko. Byla to galejnická dřina. Průměrně 1 100 až 1 170 kilometrů. V sudé dny jezdil ze svého hotýlku a restaurace v Rochetaillée-sur-Saône do Monte Carla a zpět, v liché dny na otočku do Paříže.
Citroën je stoletý, světu dal výjimečná auta |
Silnice třicátých let nebyly dálnice; byly to úzké, často rozbité cesty, kde se o prostor dělil s povozy, prvními náklaďáky a toulavými psy. Na své trase znal doslova každý kámen, každou zatáčku, každý výmol. Stal se součástí tehdejší francouzské krajiny, živým chronometrem. Lidé podél silnice si podle průjezdu černé jedenáctky mohli řídit hodinky. Zpočátku se mu veřejnost posmívala, ale skepse se rychle změnila v obdiv. François Lecot se stal národním hrdinou a na jeho počest se podél trasy shromažďovaly tisíce lidí, aby zahlédly neúnavného řidiče a jeho věrný automobil.
Na zvládnutí každodenní porce kilometrů Lecot potřeboval v průměru 19 hodin. Když pozdě večer konečně dorazil do svého hotelu, jeho den neskončil. Nejdříve během hodiny se najedl, umyl, rozdal instrukce personálu na další den, zkontroloval účty, a teprve pak se na čtyři hodiny svalil na lůžko. V dílně mu dva mechanici vůz promazali, zkontrolovali základní komponenty a komisař ACF si zapsal každý detail.
S urputností francouzského sedláka
A po vydatné snídani Lecot vyrazil znovu na cestu. Tento rytmus udržel po celý rok. Aby nikdo nemohl pochybovat o autentičnosti jeho jízdy, na sedadle spolujezdce se neustále střídali přísní komisaři francouzského autoklubu. Ti muži se měnili, byli unavení, otrávení a střídali se v hlídkách. Lecot se neměnil. Seděl za volantem, v obličeji vepsanou urputnost francouzského sedláka, a kroutil volantem.
Automobilová Miss. Před 60 lety představili Francouzi bohyni |
Lecotův sériový vůz byl jen mírně upraven, dostal zvětšenou palivovou nádrž, posílené brzdy či přidaný plynový pedál pro levou nohu, aby mohl střídat unavené končetiny. A po ujetí každých 24 000 kilometrů se preventivně měnily pneumatiky Michelin.
Vůz byl nesmírně spolehlivý. Pouze nehoda v květnu 1936, k níž nedošlo bez zavinění Lecota a která vážně poškodila přední část vozu, hrozila zastavením maratonu. Mechanici však působivým výkonem škody opravili během jediné noci a cesta mohla pokračovat
Jedno z nejslavnějších aut historie slaví. Před 70 roky představil Citroën DS |
Hranice 100 000 km byla dosažena 21. října 1935. Aby prolomil monotónnost neměnné cesty, rozhodl se skromný hoteliér v lednu 1936 zúčastnit Rallye Monte Carlo se třemi cestujícími na palubě. Na rozbitých portugalských a španělských silnicích bojoval s deštěm a mlhou a vykoledoval si 5 trestných bodů, protože se jeho mechanik v parku pokusil dolít olej. V červnu 1936 si ještě odskočil na propagační jízdy po evropských metropolích – navštívil Berlín, Amsterdam, Řím, Madrid, Barcelonu i Vídeň.
Sláva v Paříži a osobní tragédie
Když 26. července 1936 Lecot překonal před sídlem Automobile Club de France na náměstí Place de la Concorde hranici 400 000 km, byl to v tehdejším světě nevídaný zázrak. Pokud bylo v té době ujetí 30 000 km za rok považováno za doklad mimořádné robustnosti auta, maraton malého muže byl z úplně jiné dimenze.
Po svém triumfálním příjezdu si užil vřelé přijetí. Následně byl François Lecot oficiálně přijat představiteli Francouzského automobilového klubu.
Dějiny však mají krutý smysl pro ironii. Koncem roku 1936 Lecot plánoval ještě náročnější cestu napříč Afrikou s Citroënem Traction Avant, ale po tragické smrti svého jediného syna při leteckém neštěstí od záměru upustil. Z rány se už nikdy nevzpamatoval. Přišla druhá světová válka, slavné auto mu zabavili Němci a restauraci musel prodat.
Muž, který obkroužil Zemi a vytvořil fascinující rekord z 26. července 1936, dožíval v chudobě a zapomnění. V srpnu 1959, napůl ochrnutý a téměř slepý, zemřel.
Jeho rekord byl překonán téměř až o sedmdesát let později. V roce 2003 francouzský závodník Phillippe Couesnon najel s Peugeot 607 2.2 HDi za 355 dní rovných 500 000 kilometrů. Jezdil ale vesměs jen po francouzských dálnicích, což je samozřejmě s Lecotovými podmínkami nesrovnatelné. Výkon malého muže z Rochetaillée-sur-Saône tak fascinuje i dnes a připomíná, že limity lidských sil leží mnohem dále, než si sami dokážeme představit.
