O prvním autě Karla Gotta, které si koupil ve čtyřiašedesátém na zájezdu divadla Semafor v Západním Berlíně, kolují legendy. Jak to bylo doopravdy?
"Skoro jsem tenkrát nejedl, abych si mohl koupit za diety modrou ojetinu opel. Vypadala dobře, malá amerika. Cena se mi zdála výhodná, rok výroby sice 1953, ale byl jsem přesvědčený, že jsem si vybral zcela správně," říká Karel Gott.
Čtěte ve čtvrtek
Jaké bylo první auto Miloše Zemana, Elišky Balzerové nebo Jiřího Menzela? Další příběhy a fotografie najdete ve čtvrtečním magazínu DNES.
Cestu zpátky chtěl absolvovat ve svém voze, ale protože neměl papíry, řídil Ladislav Štaidl. Auto vydrželo jen do Drážďan. Cosi v něm začalo klepat, dojeli k první benzince, kde pumpař jen mávl rukou: "Das ist lager..." Vylágrovaný motor.
Z Drážďan do Prahy odjeli Gott se Štaidlem vlakem, ale ještě předtím si dali na nádraží tatarský biftek, po kterém jim bylo strašně zle.
Za týden se Gott do Drážďan pro auto vracel, pro změnu s Jiřím Štaidlem. A zase průšvih: "Můj odtahovaný vůz naboural do vypůjčeného táhnoucího vozu, kterým byla úplně nová cortina. A tak jsem dal pěkný balík za opravu a opela jsem co nejrychleji prodal."
Prokleté brzdy
Také Milan Knížák měl při premiérové projížďce nehodu. "Teprve během jízdy jsem zjistil, že vůz nebrzdí, a tak jsem spartaka přede mnou zkrátil o půl metru. Já jsem jen narovnal číslo," říká.
S brzdami měl vůbec potíže. "Jednou jsme jeli se dvěma kamarády z Mariánek do Prahy a v cestě do kopce náhle přestal jít motor a auto začalo couvat. Kluci museli vyskákat a aerovku zadržet. Při jiné cestě jsme mezi Mariánkami a Stříbrem sedmnáctkrát píchli. Nakonec jsme jen žebrali o záplaty a museli přespat v lese u silnice," říká Knížák.
Auta slavných   FOTOGALERIE |
