Kdekoliv se to auto objeví, budí obrovskou pozornost. A dráždí tatrováky. Jejich aerodynamické stroje jsou hvězdami a tato škodovka ukazuje, že nápad inspirovat se padající kapkou, která ladně prořezává vzduch, neměli jen konstruktéři v Kopřivnici. „Ve třicátých letech automobilky experimentovaly s aerodynamikou,“ vysvětluje Vítězslav Kodym z muzea Škody Auto, jehož novou perlou je tato aerodynamická škodovka po kompletní renovaci. Ve Škodovce tedy takové auto postavit zkusili, pak ovšem usoudili, že tato konstrukce je příliš extravagantní, takže by nenašla dostatečný počet zájemců.
Škoda 935 Dynamic v číslech
|
Nesmírně zajímavý koncept s proudnicovou karoserií a s dalšími technickými a konstrukčními specialitami vzbudil senzaci v říjnu 1935 na pražském autosalonu. Škoda 935 Dynamic zaujala proudnicovou karoserií s protáhlou zádí, což byl tehdy znak konstruktérské moderny.
Po premiéře vůz značka v létě 1939 prodala, ten pak několikrát změnil majitele a Boleslavákům tak zmizel z dohledu. Jedinečné auto se znovu objevilo v roce 1968. Škodovka tehdy začínala budovat své muzeum a oslovila veřejnost, aby přivezla své zajímavé kousky. Ozval se zemědělec z Banské Bystrice s tajemným prototypem. Auto od něj vykoupili a stalo se jedním z prvních deseti aut nově vznikajícího muzea značky. „Vůz se do muzea dostal ve zbědovaném stavu. Byl natřený štětkou na fialovo, chyběla řada dílů, ale byl pojízdný,“ popisuje Kodym.
Tři fotky a jedna věta
Auto bylo před zahájením renovace unikátem i pro muzejníky Škodovky. V archivu o něm našli jedinou poznámku z dob, kdy auto vzniklo: 935 jezdí dobře. A protože o autě ve Škodovce moc nevěděli a měli všehovšudy jen tři fotky, bylo to velké překvapení. Svou koncepcí se totiž vymyká všemu, co automobilka do té doby stavěla. Architekturou i tvary je to totiž spíše tatrovka. Karoserie připomíná aerodynamické modely z Kopřivnice se splývavou zádí. Škodováci navíc svůj prototyp představili rok po uvedení Tatry 77.
Velkou zajímavostí je centrální roura táhnoucí se podlahou odpředu dozadu. Připomíná slavný tatrovácký vynález, který dodnes závidí konkurence kopřivnickým náklaďákům: centrální nosnou rouru s nezávisle výkyvnými polonápravami. Jenže v tomto případě nemá roura jen funkci výztuhy karoserie, je to hlavně čtyřicetilitrová nádrž na benzin. V ní je navíc vložena ještě jedna trubka vedoucí vodu od chladiče vpředu k motoru. Toto řešení se ovšem neosvědčilo. Při jízdě se palivo odlévalo, takže nakonec bylo přistoupeno k dodatečné montáži šedesátilitrové nádrže pod kapotu.
I pak je všechno jinak, než bylo u konvenčních škodovek zvykem. Motor je uložený vzadu před zadní poháněnou nápravou a je to plochý čtyřválec typu boxer. To je další unikát, podle archivu Škody vznikly dva prototypy tohoto motoru, ale dochoval se podle všeho jen jeden. S benzinovým dvoulitrem osazeným dvěma karburátory Zenith o výkonu 55 koní (40 kW) je spojena čtyřstupňová polosamočinná převodovka s elektromagnetickým ovládáním od francouzské firmy Cotal. „Řadí se předvolbou, není třeba používat spojku, ovšem je velmi náročná na renovaci a seřízení,“ dodává Vítězslav Kodym.
Vývojáři si od této netradiční architektury slibovali lepší jízdní vlastnosti, větší dynamiku při jízdě do stoupání a snížení vibrací v interiéru. Nádrž a chladič vpředu a motor s převodovkou vzadu navíc zajišťovaly výborné rozložení hmotnosti. Jízdní vlastnosti musely být na svou dobu skvělé i díky nezávisle zavěšeným kolům obou náprav.
Velký čtyřdveřový vůz s délkou 4,8 metru měl tehdy ukázat futuristickou představu o reprezentačním voze. Škodováckým vývojářům se podařilo udržet nízkou hmotnost karoserie použitím kombinace hliníku a oceli (pohotovostní hmotnost je pouhých 1 170 kilogramů). Dynamic je dlouhý 4,86 metru, široký 1,68 metru, vysoký 1,54 metru a rozvor náprav činí 3,2 m. Zavazadlový prostor je tedy pod přední kapotou, je tam i rezervní kolo, které má v případě nehody fungovat jako dodatečný deformační člen, stejně to bylo ještě třeba u Škody 120. Nárazník chybí z důvodu aerodynamické „čistoty“ karoserie.
Fotogalerie |
Je to majestátní auto, uvnitř je na dnešní poměry místa tak akorát. Dřevo a dobové čalounění připomínají atmosféru prvorepublikových salonů. Poloze tenkého volantu (bez posilovače) se musí šofér přizpůsobit, stejně jako pedálům, které jdou pořádně ztuha. Navíc se na ně musí šlapat shora, takže si nemá o co opřít patu. Popojíždění chce tedy obezřetnost, naopak rychlost jí svědčí. Kapkovitá karoserie s ploutví na zádi zlepšovala stabilitu při vysokých rychlostech, 935 prý uměla uhánět až 140 km/h.
„Renovace probíhala 4 roky a byla velmi náročná, spousta věcí se musela vyrábět znovu. Něco s muselo vlastně dovyvinout, protože některá původní řešení nebyla úplně dotažená a funkční,“ uzavírá Kodym.
