Moskvič do formule 1

Sportovní aktivity pod značkou Moskvič zůstávají mimo obecné povědomí, a to i přesto, že ruské vedení dokonce v 60. letech ambiciózně uvažovalo o vstupu do Formule 1. Ruští bohatýři statečně bojovali s těžkopádnou technikou a dokázali moskviče dovést k vítězství v náročných mezinárodních dálkových maratonech.

MOSKVIČ

VELKÁ PŘÍLOHA ...zde

Už v padesátých letech vznikl na základě čtyřstovky (400/420) sportovní spider, pojmenovaný 404 Sport. Auto, postavené v jediném exempláři, poháněl sériový motor, doplněný o čtyři karburátory. Závodní speciál vyhrál tři ruské šampionáty; nutno podotknout, že moc soupeřů porážet nemusel.

V roce 1951 postavili v AZLK první ze série závodních speciálů. Moskvič G1 s hliníkovou karoserií vážil 670 kilogramů a s produkčním čtyřválcem 1,1 litru (70 k) dosahoval až 190kilometrové rychlosti. Specialitou závodního motoru byly čtyři karburátory, které si konstruktéři vypůjčili z motocyklu Izh-49; tedy z dvoudobého motoru! Jeho následovník nesl označení G2. Auto s aerodynamickou karoserií (otevřenou i uzavřenou) bylo schopno jezdit 223 km/h a vytvořilo několik rychlostních rekordů.

Moskvič G1

Roku 1963 vznikl Moskvič G3; motor se přestěhoval dopředu a dával výkon 76 koní. O dva roky později přijel G4 pro změnu s motorem za řidičovými zády. Šampión sovětských závodních tratí dostal nejdříve motor s výkonem 81, později 92 koní. Agregát plnily karburátory Weber z kapitalistické ciziny.

V roce 1965 chtěli funkcionáři ukázat sovětské svaly i v mezinárodních závodech. A tak se zrodil nápad vstoupit do seriálu Formule 1. Na první pohled šílená myšlenka  - "ef jednička" se značkou Moskvič - se začala realizovat pod označením G5. Na čistém papíře začali konstruktéři pracovat na osmiválci s výkonem 200 koní při 10,5 tisíce otáček. Auto dostalo kotoučové brzdy a karoserii ze skelných vláken, šlechtěnou ve větrném tunelu. Finanční nároky formule 1 byly ale i pro centrálně plánovaný Moskvič příliš velké. G5 nakonec skončil v národním šampionátu s motorem ze sériové 412 (124 koní). Moskviči ovšem patří absolutorium: Je pravděpodobně jedinou automobilkou východního bloku, která měla odvahu na speciálu F1 začít pracovat.
 

Moskvič 412 Rallye

Sériové modely AZLK se proháněly také po rallyeových tratích. V dobách, kdy bylo u valné části startovního pole velmi pofiderní mluvit o jízdních vlastnostech, si Moskviče 412 nevedly vůbec špatně. V šestnástitisícikilometrové dálkové rallye Londýn - Sydney dojely v roce 1968 druhé mezi týmy, na Safari Rallye téhož roku skončily třetí. Jako přeborník na dálkové tratě se moskvič ukázal při závodě z Londýna do Mexika (26 999 km), kde obsadil druhé, třetí a čtvrté místo. V roce 1971 v soutěži napříč Evropou - Tour d´Europe dokonce vyhrál.