Maserati Eldorado se stalo prvním okruhovým speciálem v Evropě, jehož sponzor nebyl spojen se světem automobilových závodů. Šlo o firmu Eldorado, známého výrobce nanuků.
Byl to první příklad moderního sponzorství, kdy vůz dostal nátěr v barvách partnerské společnosti, místo aby nesl zbarvení přidělené podle tehdejších pravidel Mezinárodní automobilovou federací podle země původu. V té době šlo o historický moment, který potvrdil, že motorsport má velkou budoucnost. Od té chvíle se závody otevřely finančně silným společnostem.
Gino Zanetti, majitel zmrzlinářské společnosti Eldorado, uzavřel s automobilkou Maserati kontrakt o přípravě monopostu, který bude propagovat jeho značku na mezinárodní scéně. Slavná automobilka s trojzubcem ve znaku připravila vůz pro soutěž Trofeo dei due Mondi (Závod obou světů), který se jel v Monze. Italský automobilový klub zde zorganizoval závod na 500 mil po vzoru amerických 500 mil Indianapolis a na start pozval přední jezdce jak z Ameriky, tak z Evropy.
Maserati 420/M/58 Eldorado v číslech
|
Maserati 420/M/58 s číslem podvozku 4203 místo tradiční červené barvy italských závodních vozů dostalo krémově světlý lak. Po stranách vozů mělo nápadné nápisy Eldorado a nechyběla ani dvě malá loga na přídi a pod malým spoilerem před řidičem, který sloužil ke snížení náporu vzduchu místo čelního skla. Uprostřed přední části se objevilo logo s rozesmátou tváří kovboje, další bylo na zadní stabilizační ploše.
Kromě toho na voze nechyběl nápis Italia, tentokrát v jasně červené barvě, který hrdě hlásal zemi původu, a to jak sponzora, tak výrobce automobilu. Protáhlá silueta vozu Eldorado nesla ještě jméno řidiče, jenž startoval v závodě v „Monzanapolis“: nebyl jím nikdo jiný než Stirling Moss, jeden z nejslavnějších závodníků v dějinách motorsportu a bývalý jezdec Maserati.
Stáj Maserati a její tehdejší pilot Juan Manuel Fangio prožívali slavné období, o rok dříve vyhráli mistrovství světa formule 1 a završili tak úspěšné působení v královně motorsportu. Od sezony 1958 se automobilka z Modeny rozhodla stáhnout ze závodů, ale nadále stavěla okruhové vozy pro soukromé týmy a nabízela jim zázemí. A právě to hledal Zanetti a i z toho důvodu se známý italský podnikatel obrátil na Maserati.
Na základě objednávky vytvořil konstruktér Giulio Alfieri během několika málo měsíců vůz Eldorado. Osmiválcový motor se dvěma vačkami, pocházející z modelů 450S, měl zdvihový objem snížený na 4 190 cm3 a vyvinul výkon
410 k při 8 000/min. Zajímavostí na konstrukci vozu bylo vyosení motoru a převodovky o devět centimetrů doleva. Důvodem bylo zajištění lepší stability na původním okruhu v Monze, který se vyznačoval strmými zatáčkami a projížděl se proti směru hodinových ručiček.
Dalším neobvyklým prvkem vozu byla jen dvoustupňová převodovka a zadní náprava typu De Dion bez diferenciálu. Trubkový rám vycházel z konstrukce úspěšného závodního vozu 250F, ale proti němu byl větší a tužší, aby zajistil vozu během dlouhého závodu na betonové trati v Monze nezbytnou robustnost.
Ke snížení hmotnosti přispělo použití hořčíkových kol Halibrand, obutých do 18“ pneumatik plněných heliem. I díky těmto opatřením činila hmotnost vozu 758 kg. Ručně vyrobená hliníková karoserie z karosárny Fantuzzi se vyznačovala originální svislou aerodynamickou plochou za kokpitem a nápadným vstupem vzduchu pro účinné plnění karburátorů.
Závod v Monze se 29. června 1958 jel na tři rozjížďky, v nichž se rozhodovalo o konečném pořadí. Tento způsob členění dlouhého závodu měl přilákat evropské výrobce, aby se zúčastnili závodu se svými vozy, které nebyly původně navrženy na tak těžké klání s velkými nároky na mechanickou odolnost.
V první rozjížďce skončil Moss na čtvrté příčce, ve druhé dojel pátý. V poslední části však selhalo jeho vozu řízení, narazil do svodidel a naděje na celkové třetí místo se rozplynuly.
S ohledem na úspěchy v prvních etapách závodu a počet odjetých kol se Moss nakonec klasifikoval na sedmém místě. Z nehody vyvázl bez zranění a také jeho vůz si podle dobových svědectví odnesl jen malé poškození.
Navzdory úspěchu celého závodu z hlediska počtu diváků a napínavé podívané se nakonec 500 mil Monzy do závodního kalendáře neprosadilo. Eldorado však pokračovalo ve kariéře: na základě zkušeností z Monzy odstranila karosárna Gentilini zadní stabilizační plochu, snížila kapotu a s těmito úpravami se automobil v roce 1959 postavil na start slavného závodu 500 mil Indianapolis.
Tentokrát už vyrazil do závodu v červeném provedení, jak se slušelo na automobil z Itálie, ale stále s výzdobou od sponzora a nápadnými bílými nápisy Eldorado na bocích. Logo s kovbojem zářilo v bílém kruhu na přídi i zádi.
Nezkušený jezdec Ralph Liguori se však nedostal pod kvalifikační limit a s 36. nejrychlejším časem nestačil na 33 nejlepších, kterým bylo dovoleno závodit.
Závod Indy 500 byl přitom značce Maserati zaslíbený, v letech 1939 a 1940 zde italská stáj zvítězila s jezdcem Wilburem Shawem za volantem modelu 8CTF. Shaw v roce 1941 sahal po hattricku, ale v samém závěru dlouhého závodu, v předposledním kole, byl nucen odstoupit kvůli defektu pneumatiky. Maserati je dodnes jedinou italskou automobilkou, která vyhrála na okruhu v Indianapolis. A jedinou značkou z Evropy, která zde zvítězila dvakrát za sebou.
Slavné Maserati Eldorado, které bylo dokonale restaurováno do původní podoby, je hvězdou unikátní sbírky v muzeu Panini v polích u Modeny. Na prohlídku do muzea Maserati pojďte sem
