K autům měl blízko už odmalička: „Já jsem se do autodílny narodil. Měl jsem strýčka, který měl autodopravu. Od dětství jsem tam pomáhal, takže to nebyl velký skok k těm auťákům,“ vzpomínal Munzar pro Český rozhlas.
Tatraplan Sport
Závodní speciál Tatra 602 Tatraplan Sport vznikl ve dvou kusech. Tatraplan Sport byl určený pro silniční okruhové závodění. Měl svařovanou příhradovou konstrukci z ocelových trubek zakrytou lehkou duralovou karoserií. Otevřený prostor posádky měl i místo pro spolujezdce, které mohlo být zakrytováno. K pohonu sloužil upravený čtyřválec používaný v sériových tatraplanech, konstruktéři ho umístili před zadní nápravu a dostal čtyři karburátory. Brzdy na obou nápravách byly bubnové, to byl tehdy standard. Přední náprava spočívala na dvou příčných listových perech, zadní, tvořená nezávislými kyvnými polonápravami byla odpružena dvěma podélnými torzními tyčemi.
Později došlo k úpravě motoru, zvýšila se komprese a tím i jeho výkon.
Stavba prvního kusu pod vedením inženýra Julia Mackerleho netrvala ani dva měsíce, aby stihl účast na dvou prestižních závodech na brněnském Masarykově okruhu v Brně dne 25. září 1949. Tovární jezdec Bruno Sojka zde zvítězil v Ceně města Brna ve třídě do 2000 cm³, v celkovém pořadí stačil výkon na druhé místo. A než se diváci stačili prostřídat u kiosků s párky, odstartovala Velká cena Československa. Byl to první a dodnes jediný tuzemský závod Formule 1.
V konkurenci takových jezdců, jakými byli například Chiron na Maserati, Cortese na Ferrari nebo Farina na Maserati, skončil Sojka s Tatrou 602 na devátém místě, když z více než dvaceti startujících jich závod dokončilo jedenáct. Závodní kariéra obou vozů nebyla dlouhá, na druhou stranu byla rozhodně bohatá na úspěchy.
Tatra 602 Tatraplan Sport a Bruno Sojka
První vůz se stal nakonec jezdci Sojkovi osudným, když v něm tragicky zahynul v červnu 1951 při nehodě během tréninkové jízdy na trati Ecce Homo u Šternberku. „Příčiny nehody, při které zahynul Bruno Sojka, nebyly nikdy spolehlivě zjištěny, ale podle očitých svědků mu vlétl do obličeje velký pták,“ uvádí specializovaný web tatraportal.sk.
Druhý vůz, mezitím osazený motorem Tatra 603A, havaroval a shořel v roce 1953 při druhém pokusu o překonání rychlostního rekordu (v první jízdě dosáhl rychlosti 210 km/h). Řidič Josef Chovanec z vozu vylétl a jako zázrakem nezraněn přežil. Další kus už v Kopřivnici nepostavili.
Některé díly z Chovancova vraku získal po mnoha letech právě Munzar. Projektu se účastnil také automobilový designér a konstruktér Václav Král. O spolupráci požádal Munzar také přímo kopřivnickou automobilku. Replika byla dokončena v roce 1987. Na rozdíl od originálu měla Munzarova replika karoserii z ocelového plechu a motor z Tatry 603.
Luděk Munzar se ve své kategorii v závodech automobilových veteránů stal v roce 1989 mistrem Evropy. „Přes 200 mně naměřili na Monze v jednom úseku. Ale to nejde furt. Zvlášť na těch gumách, co jsem měl. Ono jako tohle auto je přetáčivé. Zatáčka doprava, já volantem doleva. Pořád jsem jezdil ve smyku,“ vzpomínal Luděk Munzar pro Český rozhlas. Později se replika ocitla v Muzeu sportovních vozů v Lánech.
