Dnes ho vynášejí do nebes jako zachránce značek Peugeot a Citroën, na přelomu 80. a 90. let jej však Francouzi nenáviděli. Dokonce tak, že na něj radikální levice připravovala atentát. Změny, které Jacques Calvet zavedl, sice pomohly, ale bolely.
Calvet do automobilového průmyslu naskočil v roce 1982 jako úplný nováček. Celá jeho předchozí kariéra byla spjata s finančnictvím, v 60. letech byl klíčovou osobou při sestavování rozpočtu celé Francie.
V 70. letech převzal vládu nad národním gigantem – bankou BNP Paribas. Když jej z ní tehdejší socialistický prezident Francois Mitterand vyrazil, aby mohl uskutečnit plán na znárodnění banky, nejspíš netušil, že tím zachránil dvě francouzské automobilky.
Peugeot je pěchota, Citroën kavalérie
Calvet obě značky převzal napůl v kómatu po poslední ropné krizi z roku 1979 a s beznadějně zastaralým výrobním portfoliem. Od začátku se musel vypořádat s tradiční rivalitou mezi oběma koncernovými značkami.
„U Peugeotu mě odrazovali od přílišných vazeb na Citroën. Já k té značce žádný mimořádný vztah neměl, ale byla v mnohem větších potížích. Když jsem přišel, měla tři modely – Visu, CX a 2CV, což bylo auto, které jsme za války schovávali před Němci. Museli jsme najít čtvrtý model,“ vzpomínal Calvet před devíti roky v rozhovoru pro měsíčník Question Auto.
Když obě značky srovnával, používal napoleonský slovník. „Peugeot je jako pěchota. Má nějaké cíle a ty musí v co nejkratším čase splnit jakýmikoliv prostředky. Citroën je jako jízdní kavalérie. Někdy se toulají po lese, někdy zapomenou přijet včas, jak se to stalo u Waterloo. Ale je vynalézavá, inovativní a má chuť se pobavit.“
Během pár let pod Calvetovým vedením začaly obě značky chrlit auta, která se stala ikonami 80. a 90. let. Jen telegraficky: Peugeoty 205, 405, 306, 406 Coupé. Citroëny AX, ZX, XM, přelomová Xantia… za ty všechny poděkujte Jacquesi Calvetovi, i když jste jeho jméno dost možná doteď neznali.
Když Calvet v roce 1997 odcházel do penze, odevzdával automobilku s dvojnásobným obratem a desetinásobným kapitálem. A – pravda – také štíhlejší o 50 tisíc zaměstnanců.
Zabít Calveta? Máte špatnou adresu
Calvetova kariéra v automobilovém průmyslu se dá rozdělit do dvou etap. Ta první vypráví typický francouzský příběh 80. let: krizový manažer se snaží tradiční socialistický podnik v tradiční socialistické zemi restrukturalizovat. Schytává za to jednu ránu za druhou, od stávek přes novinářské pamflety až po zmíněný pokus o atentát. Ze všeho se vyvlékne.
Když se novináři při velké stávce v roce 1989 dostanou k informacím o jeho platu, odbude je tím, že za rok si vydělá zhruba tolik co šéf General Motors za tři dny. Image skromného muže napomáhá i jeho neokázalý šatník. Zarputile ignoruje módní trendy a drží se hnědých obleků. A zarputile ignoruje i privátní krejčí, nakupuje konfekci.
Teroristická organizace Action Directe jej má na svém seznamu cílů jako číslo tři – po šéfovi vyzbrojovací sekce francouzského ministerstva obrany René Audranovi a šéfovi Renaultu Georgesi Besseovi. První zemře pod palbou teroristů v roce 1985, druhý o rok později. Pak si jdou extremisté pro Calveta. Přímo k němu domů. Dveře otevře manželka Francoise a přátelským tónem jim vysvětlí, že si nejspíš spletli adresu. Zmatení teroristé odejdou.
Štíhlá výroba podle knížky o Toyotě
Tato dramatická etapa končí v roce 1991. A může za to, tedy kromě ekonomické transformace celé Evropy a vzniku Evropské unie, kniha. Jmenuje se The Machine that Changed the World, napsala ji trojice profesorů z amerického MIT a na základě pětiletého výzkumu popisuje budoucnost automobilové výroby.
Dnešní systém je v podstatě jejím ztělesněním, ale to je jiný příběh. Autoři v ní na příkladu Toyoty popisují princip takzvané „štíhlé výroby“, která je maximálně efektivní a bez zbytečných okras dává zákazníkovi přesně to, co chce. Právě na tom podle knihy stojí globální úspěch Toyoty.
Calvet tehdy opravdu nemá rád tři věci: Renault, Francoise Miterranda a Toyotu. Ale to mu nebrání, aby se u svých nepřátel inspiroval. S Toyotou naváže přátelské vztahy a položí i základy budoucí spolupráce. Japonci jej několikrát pustí do svých továren, jejichž know-how si jinak přísně střeží.
Calvet si odtud přiveze inspiraci, kterou zavede ve francouzských automobilkách, které do té doby byly nastavené mentálně úplně jinak. „Dělníci nám pak sami říkali, že smontovat 406 je jednodušší než u předchozí 405. Všechno díky Toyotě,“ přiznal Calvet v rozhovoru v roce 2011.
Podobně se zachránilo Porsche, ve stejné době jako Francouzi si nechalo inženýry Toyoty poradit, jak vyrábět auta dobře a efektivně (více čtěte zde).
Užitek z užitkových aut
Kromě radikální modernizace výrobního programu pro osobní auta „šlape“ Calvet i do užitkových vozů. Těží ze spolupráce s italským gigantem Fiat, která vznikla už před jeho příchodem a funguje dodnes. Společně vyrábějí užitkový trojlístek Ducato-Boxer-Jumper, k nim přidávají menší městské dodávky a Calvet stojí i za projektem prvního společného MPV.
Když v roce 1994 vyjede rovnou čtveřice sedmimístných a líbivých rodinných dodávek Peugeot 806-Citroën Evasion, Fiat Ulysse a Lancia Zeta, nadělá to manažerům Renaultu, kteří tento segment s modelem Espace vytvořili, vrásky na čele.
Pod Calvetovou taktovkou také začal Peugeot jako jeden z prvních vážně koketovat s elektromobilitou. Díky němu dostal zelenou projekt elektrického Peugeotu 106, jednoho z prvních plnohodnotných elektromobilů v Evropě.
Do penze Calvet odchází na konci září 1997. Poprvé po dlouhých desítkách let však nedostává „čestné“ místo v dozorčí radě. Údajně v tom hraje roli politika – nejen stará nepřátelství a spojenectví z dob, kdy Calvet po boku Valéry Giscarda d´Estaigne bojoval o prezidentský úřad, ale i nepřátelství nová. Úspěšný manažer totiž plánoval po odchodu z automobilek v politice pokračovat.
Když před pár dny Calvet zemřel, lítost vyjádřil i současný šéf skupiny Carlos Tavares. Muž, který dnes znovu dává značky Peugeot a Citroën dohromady. A zatím se zdá, že koncern po více jak 30 letech zase našel svého vizionáře a stratéga. Ostatně Tavares s Calvetem si notovali třeba v kritice Evropské unie a jejího tlaku na snižování emisí. A s tou nenáviděnou Toyotou spojuje aktuálně PSA hned několik partnerství, společně vyrábí miniauta u Kolína a dodávky ve Francii a Španělsku (více čtěte zde).