Sedmá generace Hondy Accord sice vyjela už v roce 2003, dostala však kabát, za nějž se nemusí stydět ani dnes. Ostřejší linky karoserie a užší protažená světla dodávají vozu na dynamickém vzhledu, čímž jen vyzdvihují jeho vrozené vlastnosti. Zkrátka accord sedmé řady je stále velice pohledným vozem, za který se nebudete stydět ani ve společnosti současné automobilové produkce. Vůz navíc provází pověst nadprůměrné spolehlivosti, což je pro zájemce o ojetinu často nejdůležitější. Ceny startují kolem sta tisíc korun, bezpečnější je samozřejmě sáhnout po benzinové verzi.
Velmi prostorné kombi, uvedené na trh pod označením Tourer boduje obřím kufrem. Pozor chudší výbavy nemají průvlak na lyže.
V interiéru oceníte přehlednost palubní desky, designové prvky ladící s vnějšími linkami vozu i prostornost. Přístrojovka vypadá stále k světu, volant skvěle padne do rukou a sedadla jsou prostě parádní. Jejich ideální tvary podporující držení těla v zatáčkách a zajišťující vysoký cestovní komfort i při dlouhých jízdách ocení snad každý motorista.
Tísnit se nebudou ani cestující sedící vzadu. Pro rodiny se třemi potomky máme navíc dobrou zprávu: vejdou se sem tři dětské autosedačky! Zkrátka nepřijdou ani stěhovaví motoristé. Kufr sedanu totiž nabídne pěkných 460 litrů, objem zavazadlového prostoru kombíku je ještě lepší, když poskytne 575 litrů při zachovaném základním pětimístném uspořádání prostoru pro cestující. To je už opravdu pěkná hodnota, která potěší i v tomto směru náročnější motoristy.
Zklamání nepřinesou ani jízdní vlastnosti. Ty můžeme bez obav označit za výrazný klad vozu. Odpružení automobilu zvládá přejezd a tlumení nerovností dobře a velice dobře obstojí v zatáčkách. Zde velká honda nezapře určité sportovní geny, když snaživě drží jízdní stopu, řízení poskytuje dobrou zpětnou vazbu a řazení je také velmi přesné a exaktní. Accord zkrátka nezůstává pověsti automobilů značky Honda nic dlužný, a to dokonce ani ve verzi Tourer. U kombíku sice trochu pocítíte vyšší stavbu zadní části dlouhé karoserie, ale precizně naladěný podvozek opět odvede výbornou práci.
CrashtestV nárazovém testu nezávislé společnosti Euro NCAP v roce 2003 získal čtyři hvězdičky z pěti možných za ochranu posádky. Ochrana dětí cestujících v předepsaných autosedačkách se v roce 2003 ještě samostatně nehodnotila. Za ohleduplnost při střetu s chodcem vůz získal dvě hvězdičky ze čtyř udělovaných. Z dnešního pohledu je tedy z hlediska bezpečnosti lehce pod průměrem, na tehdejší dobu šlo však o zcela průměrný výsledek. |
Berte benzin
Vůz se nenechá zahanbit ani s turbodieselem pod kapotou, který zde působí na naftový motor nečekaně sportovně. S benzinovou pohonnou jednotkou je to ale přirozeně jiná káva. Technologie i-VTEC funguje skvěle a dodává vozidlu skutečně sportovního ducha. Kdo se rád nechává unést živým motorem, měl by sáhnout právě po benzinové motorizaci. Ne že by čtyřválcový turbodiesel 2.2 i-CTDi/103 kW nebyl dostatečně svižný, ale vyloženě sportovní jízda mu z dlouhodobého hlediska úplně dobře dělat nemusí. Přestože tyto naftové motory mají dobrou pověst, jsou známé i případy vážných poškození následkem ne zrovna ideálního chování majitelů, kteří motor „ždímali“ už za studena a po dojetí jej nenechali zchladit, nebo zdolávali dlouhé dálniční úseky s pedálem plynu nestále u podlahy. Takových neandrtálců jsou přitom plné silnice ve vozech různých značek. To je samozřejmě smrt pro většinu dieselů.
Honda Accord podle odborníka z autobazaruJindřich Topol, manažer AAA AUTO Honda Accord má velmi odolný podvozek, který i na českých silnicích přečkává 150 000 km. Pouze u vozidel s turbodieselem hrozí rychlejší opotřebení poloos namáhaných jeho vyšším točivým momentem. Naftový motor je spolehlivý tak do 200 000 km, nad touto hranicí už hrozí tak jako takřka u všech moderních dieselů závady turbodmychadla, vstřikovačů, EGR ventilu a také opotřebení dvouhmotového setrvačníku. Mechanická spolehlivost motoru je na velmi dobré úrovni, verzím s filtrem pevných částic, což jsou většinou individuálně dovezené ojetiny, auta prodaná nová v ČR DPF neměla, je však doporučeno se vyhnout. Filtr pevných částic je zde totiž až pod autem, daleko od katalyzátoru. Díky svému umístění dále od motoru mívá z podstaty věci potíže s dokončením regenerace a z toho plynou provozní problémy jako ředění oleje naftou a vyšší spotřeba. V součtu pak lpění na dieselu u desetiletého accordu mnoho smyslu nedává, zvlášť když benzinové motory jsou zde považovány za ideál jak z hlediska jízdního projevu, tak i z pohledu spolehlivosti. A když už musíte mít diesel, tak raději bez DPF. |
Jenže naftový motor vyvinutý Hondou je celý z hliníkové slitiny, litý speciální technologií tzv. polotuhého odlévání, která umožňuje výrobu tenkých stěn (stěny válců mají šířku pouhé 3 mm!). Nevhodné zacházení s nezahřátým nebo naopak rozpáleným motorem je tak skutečný hazard.
Oproti tomu benzinové pohonné jednotky jsou přirozeně odolnější a snesou i drsnější zacházení - i když rozumný řidič bude i k benzinové motorizaci přistupovat zodpovědně, aby se vyhnul případným problémům plynoucím z nadměrného namáhání na provozní teplotu nezahřátého motoru.
Pod kapotu Accordu sedmé generace se dostaly dva čtyřválce s technologií i-VTEC. Základní motor představuje agregát 2.0 i-VTEC se zcela vyhovujícím výkonem 114 kW. Pokud by však někdo měl pocit, že je to málo, může sáhnout po motorizace 2.4 i-VTEC, která nabízí výkon 140 kW. Výkon navíc je vždy příjemný, ale jak zde již padlo, 114 kW je zcela vyhovující hodnota, zejména u Hondy, jejíž technologie i-VTEC používá posunu vačkových hřídelí ve vyšších otáčkách, čímž dochází ke změně časování sacích i výfukových ventilů, což se projevuje zvýšeným zátahem motoru. Na druhou stranu pokud máte na výběr, berte určitě větší motor - rozdíl ve spotřebě je minimální, 2,4 jede ale mnohem líp.
Benzinové pohonné jednotky navíc vykazují velmi vysokou spolehlivost. Točivý moment se přenáší na kola přední nápravy, jejich zavěšení, stejně jako zadní nápravu zdobí vysoká odolnost, což řidiči jezdící po českých tankodromech určitě ocení. Avšak každý namáhaný díl má svou životnost, a i když je zde dlouhá, jednou přijde čas na výměnu. Bohužel shánění některých podvozkových prvků v druhovýrobě není jednoduché a originální ramena v Hondě nejsou vůbec levná.
Kdo chce accord vybavený turbodieselem, určitě by měl sáhnout po vozidlu prodaném v ČR jakožto novém. Důvodem je fakt, že na našem trhu nabízené automobily neměly filtr pevných částic (DPF), který je u Hondy extrémně drahý, a i když u těchto vozů nepatří mezi často kolabující prvky, jeho životnost není nekonečná. I auta bez tohoto filtru přitom plní normu Euro 4. Vozy ze sousedního německého trhu, které se mezi ojetinami na prodej v České republice objevují, ale tímto drahým dílem vybaveny jsou!
Pozor si dejte také na vozidla opravená po vážnějších nehodách. Accord to díky živým pohonným jednotkám umí pořádně rozparádit a ne každý motorista disponuje dostatkem rozumu a umu, aby jej, potažmo sebe za volantem dokázal zkrotit. Nabídka ojetin na našem trhu sice není nijak zvlášť široká, ale na druhou stranu ani tak chabá, aby zájemce o vůz nutila do koupě prvního kusu, na který narazí.
U kombíku věnujte zvýšenou pozornost zadním tlumičům a celkovému opotřebení nápravy. Accord Tourer svým velkým kufrem může některé majitele svádět k přetěžování, což by se samozřejmě na podvozku mohlo negativně projevit. Obecně ale modelová řada Accord sedmé generace platí za nadprůměrně spolehlivou. Poměr cena-užitná hodnota přitom není vůbec špatný, navíc majitel získá automobil, který sice není exotický, ale ani se s ním nepotkáváte na každé křižovatce. To je pro řadu motoristů příjemný bonus.
Zkušenosti majiteleAccord Tourer 2,0 benzin K accordu jsem se dostal vlastně náhodou. Pokukoval jsem po velkém kombíku a v případě konkrétního kusu mě nalákala velmi příznivá cena. Hlavním kladem je to, že je to skoro bezúdržbové auto s nekonečně velkým kufrem. Kočárek občas žena ani neskládá, prostě ho šoupne do kufru. Dozadu se vejdou tři dětské sedačky (jsou tam tři tříbodové pásy), máme to odzkoušeno na dovolené v Chorvatsku. Skvělé je sklápění zadních sedadel, zatáhnete za páčku a sám se vyklopí sedák a vy jen obsluhujete opěradlo. Máme základní výbavu s dvoulitrovým benzinovým motorem. Moc mi nevyhovuje klouzavá spojka, jinak je motor ale skvěle naladěný, hladce se vytáčí a v horních otáčkách předvede skvělou gradaci. Dopočítaná spotřeba je osm a půl litru benzinu, plné auto na dálnici si vezme deset litrů. Skvělé jsou jízdní vlastnosti, jsem kombíkář a mám rád, když mi hmotná záď v oblouku pomáhá vykroužit zatáčku. Výborná je aerodynamika, takže je auto uvnitř hezky tiché. Parádní je výhled pro řidiče, hranatá karoserie se neokouká a hlavně je přehledná pro manévrování. Zápory? Auto hodně rezne odspodu, náš kus není bouraný, ale ne moc zakrytovaný spodek auta je vystaven na pospas soli. Základní světla mizerně svítí - malé úzké potkávačky budou špatné vždycky, u dálkovek se to dá vylepšit lepšími žárovkami. Slabší jsou brzdy (pro rejpaly - jsou nové), to ale je u starších hond typické. Naučili jsme se s tím počítat. Největší zapeklitostí je malá autobaterie. U našeho kousku se slábnutí projevuje tak, že se v táhlých zatáčkách (typicky nájezdech na dálnici) odpojuje posilovač řízení (elektrohydraulický). Auto sice drží stopu, ale volant řidiči cuká v rukou. Ve značkovém servisu chtěli měnit celý posilovač za 40 tisíc, náhodou nám ale umřela baterka (byla špatná, už když jsem auto kupoval) a nová celý problém vyřešila. Krátké pojíždky baterii vyšťaví po pár týdnech a volant zase začne cukat, to pak stačí vyjet na výlet, akumulátor se dobije a je vše zas v pořádku. |
