Mondeo se za pětadvacet let stalo globálním modelem. Britové vzpomínají na svého tehdejšího premiéra Tonyho Blaira, který používal termín „Mondeo Man“, jako „muže mondea“ označoval úspěšného člověka střední třídy ze střední Anglie s vlastním domem, slušným příjmem a zajištěnou rodinou.
Ford Mondeo první generace
Na mondeu začal Ford pracovat v roce 1986, celý projekt stál ohromujících šest miliard tehdejších dolarů, to z něj dělá jeden z nejdražších projektů automobilky vůbec. Do prodeje se první generace mondea vydala 22. března 1993, do dnešních dnů jich v hezkém stavu přežilo jen málo. Byl to typický vůz své doby: moderně a odvážně tvarovaný, líbivý, s krásným interiérem, mnohem lepší výbavou a technikou, než měl předchůdce. Mondeo je dnes ikonický model devadesátých let, která byla v mnoha ohledech jednou z nejzajímavějších dekád automobilové historie.
Ford Mondeo první generace po faceliftu
Poslední mondeo první generace s původními úzkými předními lampami vyrobili 31. srpna 1996, den nato se rozběhla výroba faceliftovaného provedení s výrazně většími světly. Výroba Fordu Mondeo první generace skončila v listopadu 2000. Evropská provedení se vyráběla v belgickém Genku, dnešní mondeo vyrábí Ford ve španělské Valencii.
První mondeo bylo k mání jako klasický tříprostorový sedan, pětidveřový liftback a také jako kombík. Největší změnou oproti předchůdci byla úplně nová architektura. Pro zajímavost: při pracích na projektu Ford považoval za hlavní konkurenci a vzor, se kterým se chtěl srovnávat, v roce 1990 představený Nissan Primera a tehdejší Hondu Accord (uvedena 1986).
Sierra měla pohon zadních kol, u mondea poháněly motory kola přední nápravy (k mání byla i verze s pohonem všech kol). Moneo ve své době ohromovalo jízdními vlastnostmi. Uznání a úspěch tehdy evropský Ford hodně potřeboval, v té době totiž nabízel ne zrovna povedené modely, o kterých kritici říkali, že je navrhovali namísto inženýrů cifršpióni.
Čtyřapůlmetrový sedan mohl mít pod kapotou kromě čtyřválců také benzinový šestiválec. Vývojáři se zaměřili také na bezpečnost, mondeo tak bylo prvním sériovým autem, které mělo od počátku ve všech výbavách boční airbag na straně řidiče.
Parádní svezení
Jak na mondeo vzpomínají majitelé? Vesměs hlavně v dobrém. „Měl jsem dvě mondea, vždy 1.8 TD. Starý motor jezdil původně už ve fiestě i sieřře, kde měl jen 55 kW. Tady přidali turbo a dostali z něj 66 kW,“ vzpomíná Jan Váca. „Na svou dobu relativně málo žral, a když byl teplý, měl i kultivovaný chod. Jeho zásadním nedostatkem byly studené starty. Nastartovat v minus patnácti byl oříšek. Běžně jsem musel minutu točit startérem a postupně se přidávaly jednotlivé válce. Až nakonec chytnul. A to měla auta s dvě stě tisíci kilometry na počítadle nové žhavící svíčky a repasované vstřiky. Do minus pěti nebyl problém. Pak ale stačil drobný pokles teploty a už to byl to boj,“ popisuje. Naftové mondeo nebyl podle něj žádný závodník. „Za nějakých 6,5 litru nafty se s ním ale dalo jet poměrně svižně.“
„První generace mondea také hodně špatně svítila,“ potvrzuje majitel. Čirá světla měla před žárovkou na tlumená světla plastikovou destičku, která usměrňovala světelný tok správným směrem. Plast nebyl příliš kvalitní, časem žloutnul a působil spíš jako clona už tak špatně svítícím žárovkám.“ I proto mondeo dostalo s faceliftem větší lampy, které líp svítily.
„Jízda s mondeem byla poměrně přelomová. Já jsem přesedal ze sierry a to byl velký skok v technice kupředu,“ vzpomíná Jan Váca. A připomíná komfortní odpružení a velmi povedený interiér. „Přístrojová deska bylo hodně nadčasová a s minimálními změnami vydržela v nezměněné podobě i po faceliftu. Většina plastů byla měkčená, velmi pohodné byly sedačky. Kufr patřil také k těm větším, 480 litrů byla v devadesátých letech bomba. Toho času také začaly pojišťovny sortovat výši poplatků za povinné ručení podle objemu motoru. Což mluvilo ve prospěch pořízení mondea. S 1753 kubíky se vešel pod tehdejší hranici 1850 ccm, kde se to lámalo,“ připomíná.
Věčným problémem byly ukazatele stavu paliva. „V každém kuse ukazovaly jinak. Plná nádrž velmi pomalu ubývala a pak jste najednou měli prázdno. Hladové oko se občas rozsvítilo, občas ne.“
Neduhem byla podle bývalého majitele poměrně měkká konstrukce karoserie. „Auto už od pohledu nepůsobilo bytelným dojmem. Při zvedání na hever se spáry dveří téměř dotýkaly,“ popisuje. A připomíná, že když v druhé polovině devadesátých let prošlo faceliftované mondeo crashtesty EuroNCAP, lámaly se tenké přední sloupky jako párátka. Nutno dodat, že konkurence na tom byla velmi podobně. Obrovský krok k lepšímu udělala auta v disciplíně bezpečnosti se začátkem nového tisícíletí.
