BB je jedno ze zbožňovaných modelů od značky Ferrari. Ve všech knihách se píše, že označení je zkratkou pro „Berlinetta Boxer“, uvádí to tak i sama automobilka. Leonardo Fioravanti, který je autorem designu BB, teď ovšem prozradil, že to jsou iniciály sexsymbolu doby, kdy model vznikal.
Tvůrci si vypůjčili iniciály Bridgitte Bardotové. Slavný autodesignér a konstruktér, který letos slaví osmdesátiny (Bardotová je o čtyři roky starší než on), to prozradil italskému deníku La Repubblica.
„Ano, jmenovalo se tak na počest Bridgitte Bardotové. BB bylo věnované jí. Byli jsme tím autem fascinováni,“ popisuje.
Fioravanti dával tvář supersportům z Maranella v letech 1964 až 1987. U dvorního krejčího Ferrari, designstudiu Pininfarina, namaloval kromě BB také Ferrari 365, kterému celý svět říká Daytona, 365 GT 2+2, 308 GTB, 288 GTO, 348 a mnohé další.
Když na prototypu pracovali v Maranellu společně s motorářem Angelem Belleim a designérem Sergiem Scagliettim, do tohoto prvního silničního ferrari s motorem uprostřed v historii značky se zamilovali. „Podle nás bylo krásné,“ říká. „A tak jsme si ho mezi sebou přejmenovali na Brigitte Bardot, BB,“ popisuje a vzpomíná na velmi emotivní atmosféru, která při práci na modelu panovala. Když pak pracovali na voze dál, přišlo všem přirozené mluvit o voze jako o BB v každém oddělení, které se na vývoji podílelo.
A tak se stalo, že vývojové označení projektu - byť vymyšlené a používané tvůrci jen pro interní komunikaci - nakonec autu zůstalo a stalo se z něj oficiální jméno. Ostatně interní kódová označení modelů často používají znalci aut pro odlišování jednotlivých generací modelů určitých značek, typicky BMW, Mercedesu, Mazdy nebo kdysi Nissanu.
U Ferrari ovšem potřebovali vymyslet příběh, který by netradiční označení modelu oficiálně vysvětlil. Že se auto jmenuje po filmové sexbombě by asi neprošlo ani začátkem sedmdesátých let, dnes by za to létaly žaloby. Jen na okraj: zrovna v době velkého Fioravantiho odhalení se objevila zpráva, že Ferrari popotahují potomci herce Steva McQueena za použití jména slavného herce pro speciální provedení modelu California T “The Steve McQueen”, které značka představila v roce 2016.
Berlinetta Boxer
V Maranellu tedy vytvořili legendu, že jde o zkratku sousloví Berlinetta Boxer. Sám Fioravanti dnes uznává, že toto označení má dvě závažné trhliny, zajímavé ovšem je, že to dodnes nikomu nepřišlo divné.
„První se váže ke slovu berlinetta: to normálně označuje vozy s motorem vpředu a karoserií klasického sedanu, určitě to není supersport s motorem uprostřed. A pak označení boxer: motor v BB totiž technicky není boxer, ale vidlicový dvanáctiválec s rozpětím válců ve 180stupňovém úhlu,“ popisuje Fioravanti.
V motorařině se jako boxer označuje motor, který má pro každý píst vlastní klikový čep, takže jsou u dvou protilehlých pístů vzájemně otočené o 180°. Klasickými boxery jsou proslavené značky Porsche nebo Subaru. Ovšem u motoru ve Ferrari BB mají ojnice s písty protilehlých válců společné čepy na klikovém hřídeli.
Podle Fioravantiho mělo toto řešení technický důvod. Nebylo prý možné vyrobit motor typu boxer, který by zvládal tak vysoké otáčky (omezovač od
7 000 otáček za minutu), které uměl plochý V12. dalším důvodem bylo, že při jeho konstruování vyšli z takto koncipovaného motoru pro Formuli 1 (312B).
„Na autosalonu v Turíně v roce 1971 se představilo Ferrari 365 GT/4 BB, kde oficiálně 365 označuje objem jednoho válce, při vynásobení dvanácti to dá 4,4 litru, zkratka G“ znamená Gran Turismo, 4 je pro počet vaček (dvě pro každou řadu válců) a BB mělo znamenat “Berlinetta Boxer”,“ vypočítává Fioravanti. „Bylo to hezké řešení, jak utajit láskyplný příběh nás, kteří jsme stáli u zrození tohoto vozu.“
BB se v Maranellu vyrábělo od roku 1973 jedenáct let (vzniklo jich přes 2 300), model nahradil slavnou Daytonu, nástupcem bylo další ikonické Ferrari, úžasná Testarossa. V roce 1976 se představil upravený model označený 512 BB, u kterého byl objem motoru zvětšený na 4 942 ccm, výkon ovšem klesl z původních 253 kilowattů na 250; důvodem bylo snížení emisí motoru.
BB byl první cestovní model značky s dvanáctiválcem uprostřed, přesvědčit o stavbě takového auta Enza Ferrariho prý dalo inženýrům značky obrovskou práci. Dvanáctimetrákový supersport uměl jezdit tři sta kilometrů v hodině a z nuly na stovku se rozjel za pět a půl sekundy. Připomeňme, že byl začátek sedmdesátých let.
