Citroën Saxo: spolehlivý trpaslík

aktualizováno 
Citroën Saxo je malý automobil určený zejména do městského provozu. Jaké jsou zkušenosti uživatele, který jej zakoupil jako nový, vlastnil přes šest let a najel s ním více než 180 tisíc kilometrů?

Citroën Saxo | foto: TipCars

ZKUŠENOSTI UŽIVATELE: CITROËN SAXO
Saxo bylo mým prvním novým vozem. Za šest let jsem s ním najezdil 180 000 km převážně po městě a okreskách, takže zážitků a zkušeností jsem získal nepřeberně. Musím přiznat, že některé vlastnosti mohu navíc ocenit až nyní, když už pár měsíců jezdím stokoňovým fiatem. Dřív mi připadaly samozřejmé.

Jak jsem k němu přišel? Když koncem minulého tisíciletí začala karosérie starého fiátku vykazovat stále větší vady a volat po pravidelnější údržbě, padlo rozhodnutí: nový vůz.

Chtěl jsem zase něco malého do města (po dálnici téměř nejezdím), elegantní třídveřovou karoserii, příznivou spotřebu a hlavně za rozumnou cenu.

Líbila se mi 206 od Peugeotu, v úvahu připadali ještě Opel Corsa, VW Polo a Fiat Punto. Obešel jsem však poctivě všechny prodejce a prohlédl si i áčko od mercedesu a korejský pride, abych měl výběr co největší.

Jak odpadávali hlavní favorité (oč hezčí je 206 zvenčí, o to hůř jsem se v ní cítil, stará corsa se přestala vyrábět a nová ještě nebyla, litrové polo bylo jeden velký omyl a 1,4 v solidní výbavě stálo 350 000, s fiatem jsem si nepadl do oka) tak stoupaly šance malého saxa.

Jednoduché autíčko, živý motor 1,1, elegantní vzhled a příjemná cena. Stříbrná metalíza, airbag, elektrická okna, dělené sedačky vzadu, poměrně velký kufr… za čtvrtmilión.

Bylo rozhodnuto. Jak vypadá? Celou dobu se mi jevilo jako elegantní, zvlášť začernění B-sloupků dá vyniknout oblým liniím.

Saxo je malé auto, takže nelze čekat žádné zázraky. Řekl bych, že Francouzi při jeho konstrukci předpokládali obsazenost dvěma lidmi. Těm nabídne vpředu dostatek místa a pohodlí i pro delší cesty než jen na chalupu a zpět.

Ani několikahodinové cestování z dovolené mi nepřipadalo únavné. Díky nízko položené hraně bočních oken i tvarování výplně dveří se jeví navíc prostor vzdušný a zdá se větší než ve fabii. Za volantem se člověku mé velikosti a proporcí (172 cm) sedí pohodlně (dnes, kdy už mám téměř půl roku k dispozici výškově seřiditelné sedadlo i volant, to musím podrtrhnout), ovládací prvky jsou po ruce a logicky uspořádané.

Jen páčka klaksonu na konci ovládání blinkrů je nelogická a téměř každé stlačení za jízdy znamenalo aktivaci pravých či levých blikačů. Po několika letech se navíc uvolnila koncovka, takže po zastavení následovalo její hledání pod sedačkou.

Obě přední sedačky mají samozřejmě paměť, takže při jejich posouvání se vracejí do původní polohy, což je např. pro Toyotu Corollu téhož ročníku věc neznámá. Mechanismus posouvání však mohl být navržen robustnější, po několika letech se sedadlo lehce viklalo.

Snad díky jednoduché konstrukci se ani po letech provozu neozývaly z interiéru žádné pazvuky, vše drželo, jak mělo.

Výplně dveří obstarávají jen plasty, což sice není nejestetičtější, usnadňuje to však údžbu. Odkládacích přihrádek je dost, jen popelník by mohl být větší (zlatý favorit).

Jak se cestuje vzadu nevím, nikdy jsem tam nejel a náš pes si nikdy nestěžoval. Pro člověka je tam však místa málo, manželka nemá ani 160 cm a jezdit tam nechtěla.

Těží z toho však zavazadelník. 280 l je na tuto kategorii více než příjemných, fabie musí tiše závidět a ani daleko větší bravo nemá více. Zásluhu na tom má jistě i "skladná" zadní náprava odpružená torzní tyčí.

Navíc při sklopení zadních sedadel (sedáky však nejsou napevno, při sklápění se rády vysouvají z "pantů") vznikne zcela rovná plocha. Rezerva je pod podlahou. Je-li to výhoda nebo ne, nemohu soudit, nikdy jsem její výměnu netestoval.

Příjemná je i možnost bezprůvanového větrání zadními okny. Jejich těsnění s U-profilem je však vyřešeno neprakticky. Zmrzne-li v jeho žlábku voda, led okénko občas "vypáčí" a do vozu lehce teče. Zadní okno má nejen stěrač, ale i ostřikovač, takže není problém jej udržovat v průhledném stavu ani při jízdě za jemného mžení nebo po dešti.

Pod kapotou je díky malému motoru dost místa, takže výměna čehokoliv nepůsobí problémy. Přední podběhy však kola neoddělují zcela od motorového prostoru, tento se proto docela špiní.

Jak jezdí? Stručně řečeno překvapivě dobře. Auto je lehké (830 kg), takže 60 koníků s ním nemělo problémy ani při předjíždění ve vyšších rychlostech. Výrobcem udávanou maximálku jsem netestoval, malá váha se přece jen projevovala a bezpečně jsem se za volantem cítil tak do tachometrových 130ti.

Motor je osmiventil a nechal si toh o proto dost líbit. Nebyl problém jezdit po městě na pětku, tomu odpovídala i spotřeba. Při opravdu lehké noze 4 litry, při normálním cestování lehce nad 5 (při pravidelném vyšlapávání spojky, ta však vydržela celých 180 000 km). Ani při dlouhých cestách po serpentinách hornatého Slovenska jsem nezaznamenal více než 5,5.

Že jde o vůz víceméně dvoumístný, se projevilo při jeho obsazení na maximální povolenou hmotnost. Nejenže hbitost byla ta tam a dynamika připomínala spíš pohyb mrože na suchu, ale výrazně se posunulo těžiště. Při rozjezdu se autíčko doslova trápilo, odlehčený předek nedobře brzdil a také jistota v zatáčkách vzala za své.

Při jízdě ve dvou však bylo řízení saxa bezproblémové. Vůz sice nemá ABS ani posilovač řízení, ale člověk aspoň cítil, po čem jede, a díky lehkému předku nebylo ani parkování náhražkou hodin v posilovně.

Stopu v zatáčkách drželo dobře a ani jeho naklánění zdaleka nepřipomínalo pověsti, které o starších citroënech kolují. Až při opravdu razantní jízdě se projevila snadno korigovatelná lehká nedotáčivost, ale která předokolka se tak nechová, že. Klikaté okresky východomoravské vrchoviny saxu vyloženě seděly a jízda s meziplynem byla vždy příjemnou relaxací.

Během šesti let se ukázalo, že saxo je nesmírně spolehlivé. Karosérie je pozinkovaná (výrobce dává záruku 12 let), takže žádné vystříkávání ani nátěry spodku, nerezly ani drobné ťukance od cizích dveří.

Kromě spotřebního materiálu (obložení, kotouče, rozvoďák, filtry, kuláče, výfuk, stěrače …) jsem měnil jedinou součástku, která vypověděla poslušnost - lanko na otevírání kapoty. Jinak vše fungovalo, jak mělo, i za dvacetistupňových mrazů nebyl problém nastartovat, topení bylo příjemně cítit již po 1 – 2 kilometrech, prostě pohoda.

Problémy? Výše zmiňované chybičky jsou skutečně jen "prkotinami" (snad abych jen nechválil). Jednoznačně největším problémem byl servis. Auto jsem kupoval nové, proto navštěvovalo převážně servisy s dvojitým šípem ve znaku.

Za šest let jsem vystřídal čtyři. Největší perly? Když jsem auto uviděl opravené po havárii (autobus v kufru) měla metalíza na víku jiný odstín než C-sloupek. Navzdory pravidelnému dodržování servisních intervalů mi za jízdy odpadly pakny.

Když jsem jel den po pravidelné prohlídce na STK, neprošel jsem kvůli zadním brzdám. Když jsem potřeboval vyměnit součástku za cca 100 Kč (zmiňované lanko od kapoty), musel jsem nejdřív jet (30 km tam, totéž zpět) zaplatit zálohu. Skoro jsem získal dojem, že v autorizovaných servisech dělají jen ti, kteří by se ve vlastní firmě neuživili.

Vše vyvrcholilo po další, tentokrát poměrně těžké havárii. "Pojišťovák" naznačil možnost "totálky" (80 000 Kč), servis přislíbil opravu.

Výsledek však připomínal spíš práci kováře, maličkostmi jako prasklý výfuk se nikdo nezabýval. Cena přiměřená, necelých 60 000 Kč včetně servisní prohlídky, nového oleje a předních kotoučů s obložením.

Epilog? Po několika cestách s takto opraveným vozem padlo rozhodnutí o změně vozového parku. Pochroumané saxo jsem vyměnil za větší a hlavně nebourané bravo. Jaké bylo moje překvapení, když jsem "svůj" citroen (180 000 km, po totální havárii) viděl na druhý den v nabídce bazaru jako "perfektní". Prodal se, i když asi ne za původně inzerovaných 100 000 Kč.

Co je zač
značka Citroën
model Saxo 1,1i
karoserie 3 dv. hatchback
objem motoru 1124
palivo benzin
rok výroby 2000
typ řazení manuální
najeto km při koupi

7

najeto km nyní 183 000
koupen jako nový
jak dlouho vůz využívám 6 let 3 měsíce
průměrná spotreba  4,8 litru
předchozí auto Fiat 127

KLADY ZÁPORY
vzhled servis u autorizovaných zástupců
spotřeba
praktičnost

Jak ho vidí majitel
Spolehlivost 1
Provozní náklady 1
Cena náhradních dílů 2
Dostupnost náhradních dílů 2
Koupili byste si automobil od stejné značky znovu? určitě ano

Hodnocení
brzdy 2
design 1
dílenské zpracování 2
dynamika motoru 1
jízdní komfort 2
ovladatelnost 2
prostornost 2
pružnost motoru 1
řazení 2
řízení 2
sedadla 2
spotřeba 1
výhled z vozu 1
celkové hodnocení - průměr 1,61
Toto hodnocení je subjektivním dojmem autora testu, který hodnotí automobil s přihlédnutím k vozům srovnatelné třídy.
Uděluje se známka od 1 (výborné) do 5 (nedostatečné).


***

Podělte se s ostatními čtenáři o své zkušenosti a napište recenzi na váš vůz. Vstupní formulář najdete ZDE.

Nejčtenější

Kráska za volantem fekálního vozu: Práci mužům neberu. Nechtějí ji dělat

Ženy za volantem: Veronika Viktorinová jezdí s fekálním vozem

Tlačí se do profese, která odjakživa patřila mužům. Však si od nich na cestách také občas vyslechnou něco peprného....

Problém s oxidy dusíku vyřeší zrušení limitů pevných částic, míní expert

Ilustrační snímek

V Německu je překračování hodnot škodlivin v autodopravě diskutovaným tématem. Přibývá měst, kde na některých úsecích...

VW chce ovládnout trh s elektromobily. Techniku nabízí i konkurenci

Nová platforma koncernu Volkswagen pro elektrická auta

Koncern Volkswagen staví svůj úspěch už po dekády na sílení komponent a unifikaci techniky. Sází na systém jednotných...

První jízda: nový Mercedes GLE se do zatáčky naklápí jako motorka

Mercedes představuje čtvrtou generaci třídy GLE.

Čtvrtá generace třídy GLE má mezi kvanty současných SUV modelů Mercedes-Benz zvláštní postavení. Přímo totiž navazuje...

ANALÝZA: Konec levných časů, auta už budou jen zdražovat

Ilustrační snímek

Za poslední dva roky nová auta podražila, mnohá dost výrazně. A zvyšování cen bude pokračovat, lépe už nebude. Srovnali...

Další z rubriky

Stoletá značka se jmenuje po citronech, založil jí vizionář André

Citröen 2CV

Citroën v letošním roce slaví stoleté výročí. Ovšem historie značky, která má v památníku legendární modely, začala...

Autofotka týdne: Po 70 letech se konečně projela ve vysněném Land Roveru

Bývalá zaměstnankyně Land Roveru Dorothy Petersová se po sedmdesáti letech...

Automobilka Land Rover splnila jeden dlouhodobý sen své bývalé zaměstnankyni Dorothy Petersové. Žena před sedmdesáti...

Autofotka týdne: Dražba Ceaušeskova unikátního ARA nikoho nepřilákala

Terénní speciál ARO Nicolae Ceaušeska

Rumunská daňová správa ANAF se rozhodla prodat v aukci jeden z automobilů někdejšího komunistického diktátora Nicolae...

Najdete na iDNES.cz