Jednoduché auto, kterému to v očích Čechů nejlíp frčelo s jeptiškou za volantem ve funésovských komediích.
"Hloupé je, že když jedeš jiným autem, máš najednou pocit, že jsi musel udělat něco špatného. Nikdo se na tebe neotáčí, děti na tebe neukazují a nesmějí se, nevíš, co se mohlo stát, než ti dojde, že to je jednoduše tím, že nejedeš kachnou," vypráví Iva. "A taky je hloupé, že děti už jiné auto nechtějí," dodává s úsměvem. Takže šetří na dvě nové kachny pro syny k osmnáctinám.
Pětašedesátnice
Citroën 2CV představili právě před pětašedesáti lety na autosalonu v Paříži. Auto se sice představilo v roce 1948, ale jeho vývoj proběhl před válkou a do výroby se dostalo jen s velkým štěstím.
První prototyp vozítka vznikl z iniciativy viceprezidenta společnosti Citroën Pierra-Julese Boulangera v roce 1937. Práci na něm zahájili konstruktér André Lefebvre a designér Flaminio Bertoni už v létě 1936.
Posléze bylo vyrobeno 250 prototypů, sériovou výrobu však překazila druhá světová válka. Díky náhodě a velkému nasazení tvůrců přežily pouhé čtyři důkladně poschovávané prototypy.
Automobil přinesl řadu pokrokových konstrukčních řešení, včetně nezávislého zavěšení kol. Zákazníci oceňovali hlavně praktické věci: vysoký podvozek, nízkou spotřebu, pohodlné pérování a především jednoduchost. Citroën 2CV byl označován za průlom v minimalizaci automobilů a v jeho zpřístupnění většině obyvatel, což umožnila hlavně nízká cena.
Požadavek na nové lidové vozítko údajně zněl tak, že musí uvézt čtyři venkovany se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole rychlostí 60 km/h, aniž by se rozbilo jediné vejce v ošatce.
"Zastavíš, otevřeš si haubnu, podíváš se na motor a je ti fajn," popisuje kachnařskou romantiku Iva Špačková. "Když je ti teplo, otevřeš si šroubem klapku a fouká ti dovnitř, když je hezky, stáhneš střechu a když v ní máš díry, kape ti dovnitř."
Také vyzdvihuje, že si spoustu věcí může majitel opravit sám. "Ale to já neumím. Jen nedávno mi zůstala řadicí páka v ruce, protože se zlomila za jízdy, a tak jsem se pak naučila, že mám otevřít kapotu, zařadit ručně dvojku a dojet, kam potřebuju, takže to bych příště asi zvládla," popisuje. Má i nouzový plán: "Když se něco stane, dotlačíš ji snadno, kam potřebuješ."
Kachna není zrovna stavěná na zimní ježdění a ani na dálnici to není zrovna příjemné cestování. "V techničáku má maximálku 115 km/h, ale hnát to na takovou rychlost, to jí nesvědčí, 60 až 80 po okreskách je ideální."
Máma dvou kluků chválí na první pohled maličký kufr: "Vejde se tam kupodivu hodně - věci na týden pro celou rodinu. Odvoz kol je horší, na střechu dát nejdou, a tak musíš vyhodit zadní sedadla a kola dát místo nich."
Kachna a dva koně
Automobil nevozil prominenty, neporážel konkurenty v prestižních závodech, ani nenabízel mimořádné pohodlí. Byl "pouze" autem "pro všechny". Celkem se vyrobilo 3 868 633 kachen.
Poslední sjela z výrobní linky v portugalském městě Mangualde 27. července 1990. Ve Francii byla její výroba definitivně zastavena již na počátku roku 1988. V roce 1999 ji Francouzi v anketě zvolili automobilem století.
Přezdívka "kachna" je ovšem pro Francouze velkou neznámou. Nejčastěji totiž používají "deux chevaux", tedy dva koně, což není o výkonu motoru, ale o propočtu zdanění.
