Bylo úterý 11. září 2001. Na frankfurtské automobilové výstavě IAA právě strhávali plachtu z nejočekávanější novinky roku: čtvrté generace BMW řady 7. Jednalo se o událost dekády, jenže o pár hodin později narazilo první letadlo do Světového obchodního centra v New Yorku a svět, jak jsme ho znali, skončil.
A v ten samý den skončil i svět klasických bavoráků.
 |
Ve stínu globální tragédie si toho málokdo všiml hned, ale to, co toho dne vyjelo na pódium uprostřed obřího futuristického stánku automobilky BMW na frankfurtském výstavišti, byl svého druhu vizuální terorismus. Nová „sedmička“ s kódovým označením E65 rozmetala všechno, co dělalo BMW bavorákem. Elegance? Pryč. Štíhlá silueta dravce, kterou se pyšnila předchozí uctívaná generace E38? Zapomeňte. Místo toho stál před novináři bachratý mastodont. Auto, které vypadalo, že ho někdo vytesal tupou mačetou z jednoho obřího kusu mramoru.
Světla s blinkry nahoře vypadaly jako u nějakého nepovedeného konceptu. A ten zadek! Jako by k autu vůbec nepatřil. Jako by na ladnou záď někdo dodatečně přilepil cizí víko od kufru. Okamžitě se mu začalo říkat „Bangle Butt“ – Bangleův zadek.
Americký kacíř v Mnichově
Kdo za tím stál? Christopher Edward Bangle. Američan. Chlapík, co vypadal spíš jako přísný metodistický kazatel než vizionář. Ostatně tím chtěl i původně být, než ho okouzlil svět designu.
Do Mnichova ho přivedla tragédie. Jeho geniální předchůdce Claus Luthe totiž v afektu zabil svého nejstaršího syna Ulricha, který se na Velký pátek roku 1990 vrátil zdrogovaný domů a začal rodinu ohrožovat. Tvůrce NSU Spider, NSU Ro 80, VW K70, Audi 50, ale např. i BMW řady 3 (E30), řady 8 (E31) či novější řady 3 (E36) byl poté odsouzen za vraždu na 33 měsíců.
Rodinná tragédie odstartovala revoluci v BMW. Jejího vůdce chtěli lynčovat |
BMW potřebovalo nový impulz. Potřebovalo šok. A Bangle, vyzbrojený odvahou hraničící s drzostí, jim ho dodal. Bangleovi před čtvrtstoletím hrály do karet nejen jeho výborné přesvědčovací schopnosti, ale i záměr představenstva BMW udělat skutečně ostrý řez. Ten, který by mnichovskou značku posunul před konkurenční Mercedes, jehož designu kraloval uznávaný Bruno Sacco.
„Museli jsme zkusit něco nového, abychom se více vyprofilovali,“ obhajoval Bangle dosti radikální přístup designérského oddělení, které dostal na starost. Společně se svým chráněncem a pozdějším nástupcem Adrianem van Hooydonkem se vydali novým směrem. Právě tento Nizozemec odpovídal za exteriérový design vozů BMW a byl vlastně skutečným tvůrcem nového radikálního směřování mnichovských vozů.
Reakce? Výbuch.
Skalní fanoušci BMW novinku těžko vydýchávali. Internet byl tehdy ještě v plenkách, ale už stihl vygenerovat petici Stop Chris Bangle. Podepsalo ji přes čtrnáct tisíc lidí, kteří naléhali na vedení BMW, aby mu zabránilo „zničit jejich auta“. Být to o pár století dřív, tak by ho nejspíš upálili nebo ukřižovali.
Časopis Time dokonce zařadil novou „sedmičku“ mezi 50 nejhorších aut všech dob. A konkurence se smála. Šéfdesignér Audi prohodil, že u toho auta prostě příď nepasuje k zádi. Z Banglea se stal otloukánek. Antikrist automobilového průmyslu.
Místo lesa tlačítek jen malý čudlík
Nezůstalo však jen u plechů. Otevřeli jste dveře a čekal vás další šok. Kde je tradiční středový panel natočený na řidiče? Kde je ten les tlačítek? Místo toho na vás koukala prázdná, strohá deska a na tunelu trůnil jediný stříbrný knoflík nového systému iDrive. Prvního, který měl ovládat všechno od rádia po klimatizaci skrze menu na středové obrazovce.
Dnes je to standard. Každé nové auto má dnes displej. Ale v roce 2001? Novináři to auto proklínali. iDrive byl zpočátku pomalý, nelogický a na to, abyste si přeladili stanici, jste pomalu potřebovali doktorát z kybernetiky. Byla to technologická revoluce naroubovaná na auto, které samo o sobě lidi dráždilo.
Jenže pak se stalo něco, co nikdo z křiklounů nečekal. Z toho nenáviděného ohyzdy se stal prodejní hit!
Bangle odchází pryč z BMW. Nejkontroverznější designér dává autům sbohem |
Zatímco estéti plakali, boháči napříč planetou – od Los Angeles po Šanghaj – se mohli přetrhnout, aby měli novou „sedmičku“ v garáži. To auto totiž řvalo do světa: „Mám peníze a nebojím se je ukázat!“ BMW řady 7 E65 překonalo v prodejích svou krásnou předchůdkyni a mnichovská značka díky ní porazila svého úhlavního rivala ze Stuttgartu. Americký vizionář ukázal, že rozruch a kontroverze prodávají lépe než opatrná elegance.
A co víc. Konkurence, která se mu v roce 2001 smála, ho do pěti let začala tajně kopírovat. Přečnívající hrana kufru pro lepší aerodynamiku? Najednou ji měli všichni. Centrální ovladač displeje? Objevil se v audinách i v mercedesech.
Donald Trump autodesignu
Bangleova E65 nebyla možná nejkrásnější auto na světě. Ale byla tím nejdůležitějším milníkem, který automobilový průmysl na přelomu tisíciletí zažil. Byla to vzpoura. A ty nikdy nevypadají na první pohled uhlazeně.
Strefovat se do Banglea bylo ve své době velmi populární a módní. V podstatě byl takovým Donaldem Trumpem autodesignu. Hromosvodem pro novináře i příznivce mnichovské značky. A nit suchou na něm nenechali ani mnozí kolegové od konkurence, kteří porušili nepsané pravidlo, že se designéři veřejně nevyjadřují k ostatním designérům.
Designér klasických BMW a přelomového NSU Ro 80 zemřel |
Hartmut Warkuss od VW si nebral servítky a záď popsal jako „nekoordinovanou hromadu plechu“. Šéfdesignér Audi Walter de Silva oproti tomu jen suše poznamenal, že „příď nepasuje k zádi“. Giorgetto Giugiaro se ho však později zastával: „I přesto, že udělal hodně odvážné věci, jeho auta neztratila elán.“
Bangle kritiku nesl statečně a v rozhovorech stále dokola vysvětloval nový „designový jazyk“, i když později přiznal, že to mělo negativní vliv na jeho tehdy třináctiletého syna Dereka. Po čtyřech letech byl nakonec design upraven a kontroverzní záď zjemněna.
Účel však byl splněn. Počátkem nového tisíciletí začala společnost BMW realizovat nejambicióznější plán expanze. Opakovaně kritizovaný vzhled automobilů BMW přilákal mnohem větší publikum řidičů a mnichovské značce pomohl překonat v prodejích svého nejvážnějšího konkurenta Mercedes-Benz.
Plameny na povrchu jako u muzea
I u svých dalších výtvorů Bangle a Hooydonk hodili do koše všechny poučky o harmonickém designu. Říkali tomu vzletně „Plameny na povrchu“. V praxi to znamenalo prolisy, které vedly odnikud nikam. Linky, co se potkávaly v těch nejbizarnějších úhlech.
Sebevědomý Američan se netajil inspirací architekturou, a to zejména výtvory architekta Franka Gehryho a tzv. dekonstruktivismem. „Než se modernismus Bauhausu projevil na designu aut, trvalo to padesát let, nám ale jen pouhých šest let, než jsme u roadsteru Z4 zopakovali složité křivky Guggenheimova muzea v Bilbau.“ U něj BMW poprvé přišlo se slavnými plameny na povrchu. Podle průmyslového designéra Marca Newsona Z4 působí, jako by bylo navržen mačetou. Nějak podobně však Bangle navrhl během svého působení v Turíně i futuristický Fiat Coupé.
Odešel mistr křivek Mercedesu. Na Saccovo prkno nerad vzpomínal |
A tento přístup se ve větší či menší míře objevil i u dalších modelů a později se jím inspirovali i mnozí konkurenti. V roce 2003 došlo na druhou generaci řady 6 a páté vydání řady 5, u něhož se design již uklidnil. O rok později ovšem následovala poměrně radikální řada 1, o níž šéfdesignér Fordu J. C. Mays prohlásil, že je to „shit ugly car“.
V únoru 2009 překvapila automobilový svět zpráva, že Bangle od BMW odchází. Se svou poradenskou společností Chris Bangle Associates našel útočiště ve staré Borgatě v kopcích nad Clavesanou ve známé severoitalské oblasti Piemonte. Vysněný dům Bangleových slouží coby inspirativní studio, kde se střídají studenti a kde vládne velmi tvůrčí duch.
Život je jen náhoda. Nebýt zkratu jeho předchůdce Clause Lutheho, mohlo být vše jinak. BMW řady 7 E65 mohlo mít klasické uhlazené tvary a slavné plameny na povrchu by se možná nikdy neobjevily. A na revoluci v automobilovém designu bychom možná stále ještě čekali.
