Psal se rok 1984, když světlo světa spatřilo Ferrari 288 GTO, mnohem vzácnější předchůdce slavnější F40. Italové tehdy vyprodali celý objem plánované produkce ještě před zahájením výroby. Tento případ inspiroval tehdejšího šéfa a spolumajitele britské značky Aston Martin Victora Gauntletta k tomu, aby vymyslel něco ještě lepšího.
Do té doby sloužily supersporty s omezeným počtem vyrobených kusů jako homologační série závodních speciálů. To byl ostatně i případ onoho Ferrari 288 GTO. Aston Martin ale zkusil jít na věc jinak: jeho příští supersport neměl se světem závodních aut nic společného. A přesto byl počet vyrobených kusů předem omezen na padesát.
Oficiální představení projektu V8 Vantage Zagato proběhlo v březnu 1985 na autosalonu v Ženevě. Aston Martin ale neukázal nic víc než obrázek, ke kterému připojil pár základních faktů. Kdo měl zájem, musel složit zálohu 15 tisíc liber a čekat.
Podkladem pro objednávku byly jen dvě skici a pár technických údajů: výkon 432 koní z motoru 5,3 l převzatého z modelu V8 Vantage, zrychlení na stovku okolo pěti sekund a maximální rychlost 300 km/h. To z budoucího astonu udělalo nejrychlejší auto své doby.
Obnovení britsko-italské spolupráce
Jako technický základ chystaného modelu posloužilo 2+2místné kupé V8 Vantage. Konstruktéři však v zájmu snížení hmotnosti auta zkrátili rozvor, spolu s tím samozřejmě odpadla možnost nouzových sedadel vzadu. Návrhem designu a výrobou karoserie byla pověřena italská firma Zagato.
Pro slavnou karosárnu to byla druhá zakázka od Aston Martinu, která navázala na historický Aston Martin DB4 GT Zagato z roku 1960. Tímto krokem byla zároveň nastolena nepravidelná tradice. Speciální limitované edice Zagato vznikly později i na základech modelů DB7, V12 Vantage a nejnověji Vanquish.
Design vytvořený Giuseppem Mittinem byl výrazný a odpovídající době vzniku. Hranatá silueta dostala zaoblené rohy. I pro astony typická maska chladiče s vyvýšeným středem prošla úpravou směrem k hranatosti. Charakteristickými rysy modelu jsou velkoplošné hranaté světlomety, nasávací otvory NACA v kapotě motoru a především souvislý pás prosklení kabiny.
Velkolepá premiéra a skokové zdražení
Skutečné odhalení vozu proběhlo opět na ženevském autosalonu, v březnu 1986. Aston Martin pro tuto příležitost vyrobil tři auta: jedno bylo vystavené na firemní expozici, jedno na stánku Zagato a jedno na střeše luxusního hotelu u Ženevského jezera.
Příslib maximální rychlosti 300 km/h zůstal nenaplněn, sériovému vozu se podařilo naměřit 296 km/h, zejména vinou nižšího výkonu motoru. Kvůli emisím byl snížen na 408 koní. Na výběr byla pětistupňová manuální převodovka ZF a třístupňový automat Chrysler Torqueflite. Samozřejmostí byl samosvorný zadní diferenciál, posilovač řízení či klimatizace, motor se naopak ještě spoléhal na čtveřici karburátorů Weber.
Při představení byla cena stanovena na 87 tisíc liber, to odpovídalo třem Jaguarům XJ. Aston Martin se ale trefil do období boomu sportovních aut a neváhal toho náležitě využít: v roce 1987 zdražil na 95 tisíc a auta dodaná v roce 1988 prodával za 125 tisíc liber. Zájem bohatých zákazníků to nezastavilo, celkem bylo vyrobeno 52 aut.
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky
Stoprocentní obchodní úspěch vedl automobilku k logickému rozhodnutí: postavit odvozený kabriolet. Jeho premiéra byla naplánovaná opět na ženevský autosalon, tentokrát ročník 1987. Rozdílů ale bylo víc než pouhé nahrazení unikátně pojaté kabiny stahovací střechou.
Vůz pojmenovaný V8 Volante Zagato se na první pohled odlišuje zakrytými světlomety a zaslepenou maskou chladiče. Postrádá také nasávací otvory v kapotě, jejíž střed je méně vyvýšený. Jiné řešení kapoty bylo dané použitím odlišného motoru: místo karburátoru dostal vstřikování paliva a jeho výkon klesl téměř o stovku koní na výsledných 315.
Vzniklo tak auto vzhledově unikátní, ale podstatně pomalejší. Zagato bez střechy jelo „jen“ 250 km/h, zcela ojedinělý stroj se tak při odebrání střechy změnil ve stylovou alternativu ke konvenční nabídce kabrioletu V8 Volante. Aston Martin tak svým způsobem vyjádřil respekt k těm zákazníkům, kteří výjimečný projekt podpořili už na začátku – původní model neodeslal do propadliště dějin prostým vytvořením něčeho ještě lepšího, jakkoliv to muselo být lákavé.
Místo původně plánovaných 25 kusů bylo nakonec vyrobeno 37 kabrioletů, a náležitě drahých. Nižší výkon motoru automobilce nebránil nasadit cenovku pořádně vysoko: původně na 125 tisíc liber, u posledních aut vyrobených v roce 1989 rovnou na 190 tisíc.
Nic není nemožné, když máte dost peněz
Přestože byla v průběhu času jasně nastavená pravidla, Aston Martin se nikdy nezdráhal vyhovět individuálním požadavkům. Oddělení speciálních služeb (nyní pojmenované Aston Martin Works) upravilo karoserie dvou V8 Volante Zagato tak, aby vzhledově odpovídaly kupé. Několik aut – kabrioletů i kupé – také prošlo tovární úpravou spočívající ve zvětšení objemu motoru z 5,3 na 6,3 litru. Nezávislý specialista RS Williams dokonce nabízí sedmilitrovou variantu motoru.
Pomyslný vrchol pak vznikl na objednávku slavného herce Rowana Atkinsona. Ten v roce 1998 pořídil první vyrobený kus s volantem napravo a nechal ho přestavět na závodní vůz – něco, co nebylo původně vůbec zamýšlené. Za samotnou přestavbu utratil 220 tisíc liber, tehdejším kurzem 11 milionů korun. S autem jezdil po okruzích a nakonec jej v roce 2008 prodal za polovinu této částky.
Dnes majitelé neváhají za Aston Martin Zagato z osmdesátých let žádat přes 15 milionů korun. Za takovou částku se prodal jeden z mála exemplářů vyskytujících se v USA, obdobnou cenovku má i první vyrobený kus v červené barvě, který je na prodej ve Velké Británii. Ten si tak svým způsobem i po zohlednění inflace udržel původní hodnotu, nominálně se pak za třicet let zhodnotil zhruba pětinásobně.
